Jednota je naléhavě potřebná, ale EU dává přednost sporům o vliv před konfrontací s Ruskem
8. 10. 2025
Neschopnost dohodnout se na společné obranné strategii může povzbudit Vladimira Putina. Hádky musí skončit
Čím blíže se hybridní válka Ruska přibližuje evropským hlavním městům, tím méně se zdá, že se politikové EU dokážou dohodnout na tom, jak reagovat, píše Paul Taylor. Alespoň takový znepokojivý dojem zanechal nesourodý summit EU v Kodani. Setkání, které bylo svoláno minulý týden s cílem dosáhnout konsensu o hlavních prioritách evropského zbrojení, bylo trapnou ukázkou sporů o vliv, politických hádek a skrytých záměrů, které brání snahám o vybudování soudržné evropské obrany. Politikové se hádali nejen o tom, kdo by měl mít na starosti vojenské zbrojení Evropy, ale také o tom, jak financovat pokračující odpor Ukrajiny proti ruské agresi a jak podpořit snahu Kyjeva o členství v EU.
Vyjádřili znepokojení nad opakovaným narušováním jejich vzdušného prostoru drony bzučícími nad evropskými letišti a vojenskými základnami a ruskými stíhačkami porušujícími jejich hranice, ale zdálo se, že si nejsou jisti, jak reagovat. Sestřelit je? Vyprovodit je pryč? Zachovat klid a pokračovat? Nebo udeřit zpět využitím zmrazených ruských aktiv k poskytnutí obrovské půjčky Ukrajině, přijetím agresivnějších opatření k omezení ruského vývozu ropy a plynu a poskytnutím Kyjevu raket dlouhého doletu k úderům hlouběji do Ruska? V Kodani se nepodařilo dosáhnout konsensu, ale rozhodnutí je třeba přijmout brzy.
Ruský prezident Vladimir Putin se musí smát nesouladu v dánském hlavním městě a může dojít k závěru, že Evropa je slabá a rozdělená v reakci na jeho rostoucí provokace. To by bylo nebezpečné pro všechny strany.
Vedoucí představitelé největších mocností EU využili neformální summit k zamítnutí návrhu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové na vybudování vícevrstvé bariéry dronů pro východní Evropu po sérii narušení ruského vzdušného prostoru a incidentů s moskevskou stínovou flotilou sankcemi postižených rezavých ropných tankerů.
V dokumentu rozeslaném vedoucím představitelům von der Leyenová navrhla čtyři evropské vlajkové projekty v oblasti obrany: evropskou bariéru proti dronům, síť sledování východního křídla, protivzdušný štít a obranný vesmírný štít. Uvedla také, že výkonná moc EU bude sledovat pokrok členských států v plnění cílů na zvýšení připravenosti do roku 2030 prostřednictvím nového procesu podávání zpráv a hodnocení.
Francouzský prezident Emmanuel Macron odmítl koncept bariéry proti dronům s tím, že je zapotřebí něco „sofistikovanějšího a komplexnějšího“. Německý kancléř Friedrich Merz kritizoval nadměrnou regulaci ze strany Bruselu a za zavřenými dveřmi ostře odsoudil plán proti dronům. Italská premiérka Giorgia Meloni si stěžovala, že Brusel se soustřeďuje výhradně na ochranu východních zemí a ignoruje jižní křídlo. Naznačila také další námitku: toto by měla být úloha NATO, nikoli EU.
Spor se týkal moci, nikoli dronů. Národní lídři měli podezření, že za obrannými iniciativami stojí snaha Komise o získání moci, a chtěli von der Leyenovou omezit.
Je v pořádku, že Brusel nabízí členským státům půjčky ve výši 150 miliard eur na společné projekty v oblasti obranných zakázek a uvolňuje pravidla, aby umožnil vyšší deficitní výdaje na obranu. Velké vlády EU však chtějí mít kontrolu ve svých rukou a skupiny zemí rozvíjejí různé schopnosti, aby splnily požadavky NATO na síly.
Tyto spory o vliv trvají již od doby, kdy EU před 25 lety začala hrát roli v oblasti obrany. Nyní se znovu objevily v ostřejší podobě, protože obrana se stále více stává novou hranicí evropské integrace.
Nikdo nemůže Bruselu vyčítat, že tlačí členské státy, aby společně efektivněji vynakládaly své rostoucí rozpočty na obranu, místo aby zdvojovaly kapacity a nedokázaly vybudovat silnější evropskou průmyslovou základnu v oblasti obranných technologií. To bude vyžadovat harmonizaci vojenských požadavků a menší nákupy od USA.
Politické vedení však zůstane v rukou hlavních evropských vojenských mocností, mimo jiné proto, že EU je omezena tím, že má jak neutrální členy (Rakousko, Irsko, Kypr a Malta), tak země sympatizující s Ruskem (Maďarsko, Slovensko a brzy možná i Česká republika). Kromě toho zůstává Spojené království nepostradatelným hráčem v evropské obraně, přestože opustilo EU.
„Koalice ochotných“, která pod francouzsko-britským vedením pracuje na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, by mohla sloužit jako jádro evropské snahy o znovuvyzbrojení. Průmyslová rivalita mezi jejími klíčovými členy však může ohrozit společné obranné úsilí.
Francie a Německo se přou o projekt budoucího bojového leteckého systému, který zahájily v roce 2017 a ke kterému se připojilo Španělsko. Konstelace stíhaček šesté generace, pokročilých dronů a „bojového cloudu“ měla být evropskou alternativou k závislosti na amerických stíhačkách F-35 a jejich nástupcích. Souboje mezi hlavními dodavateli Dassault Aviation a Airbus o vedoucí pozici v oblasti designu a rozdělení práce přivedly projekt na pokraj kolapsu. Mezitím pokračuje konkurenční globální program bojového letectva, který vedou Velká Británie, Itálie a Japonsko.
V pozadí všech těchto sporů je nedostatek vzájemné důvěry mezi Evropany, který je ještě umocněn nejistotou ohledně závazku USA k evropské bezpečnosti za vlády Donalda Trumpa. Když si země nejsou jisty, do jaké míry si mohou navzájem důvěřovat, jejich instinktem je spolehnout se na národní zbrojní průmysl a armádu.
Diskuse