Neúplný výkřik českých náměstí
17. 2. 2026 / Šimon Machálek
čas čtení
3 minuty
Ve
chvílích, kdy se po celé republice scházejí lidé na náměstích, aby
vyjádřili podporu prezidentovi, který navzdory tlaku politického hnutí
Motoristé (v) sobě zablokoval jmenování kontroverzního kandidáta na
Ministerstvo životního prostředí, vyvstává zásadní otázka: jak jsme se
vůbec dostali do situace, kdy je reálné, že by ve vládě mohl zasednout
člověk s extremistickou minulostí? A není obhajoba současného
liberálně-demokratického uspořádání poněkud dvousečná?
Nejlepší možný systém?
Před
několika dny se na mnichovské bezpečnostní konferenci setkali
představitelé dvou zdánlivě protikladných politických proudů – český
zástupce motoristů Macinka a bývalá ministryně zahraničí Spojených států
Hillary Clinton. Jejich diskuse nad „zásadními" otázkami dnešního
politického jha – například nad "kruciálními' kulturními válkami o
identitu – vyvolává pochybnosti o samotném rámci, v němž se veřejná
debata odehrává. Opravdu má smysl bránit realitu, v níž jsou
referenčními body politického dobra a zla na jedné straně korporátní
centrismus zhmotněný v ženě, která se pravděpodobně podílela na Epsteinových
pedofilních seancích a na straně druhé radikalizovaný diesel nacismus?
Příčiny
současného vývoje byly analyzovány nesčetněkrát. Výsledek je však
pokaždé podobný: liberální demokracie postupně ztrácí legitimitu, její
reprezentanti působí stále odtrženěji od každodenní zkušenosti běžných
lidí a levice nedokáže nabídnout přesvědčivou alternativu. Do vzniklého
vakua pak vstupují pravicoví a krajně pravicoví populisté, kteří si
uzurpují elektorát "dolních deseti milionů" navzdory svým konexím na
oligarchy a miliardáře, jejichž zájmy oddaně brání všemi prostředky.
Je to příběh, který posloucháme poslední roky znovu a znovu.
Znepokojivé
však je, že i samotní motoristé, navzdory své hlasité rétorice, působí
spíše jako symptom než skutečná politická síla. Jejich omezený vliv –
ilustrovaný i tím, že nezískali ani resort dopravy, čímž jaksi deklasují
i vlastní pojmenování– ukazuje na hlubší krizi politické reprezentace.
Pokud ani zlehčování historických tragédií nepřináší dlouhodobý politický kapitál, je namístě
otázka, co přijde dál.
Na
opačné straně stojí triumfálně se vracející občanský aktivismus
reprezentovaný iniciativou Milion chvilek pro demokracii. Ta dokáže
mobilizovat odpor proti konkrétním krokům vlády a artikulovat obavy
části veřejnosti. Zároveň však často selhává v pojmenování systémových
problémů a chyb vlastní politické reprezentace. Morální apel sice může
krátkodobě fungovat, avšak bez hlubší sebereflexe a bez nabídky
strukturální změny zůstává dlouhodobě křehký – což ostatně ukázaly i
uplynulé roky vlády Petra Fialy, jež byly "chvilkaři" tiše tolerovány.
Macinka
se mezitím stal novým krátkodobým symbolem části americké konzervativní
scény, která i v době rostoucí polarizace a radikalizace nachází nové
hrdiny v zahraničí, patrně proto že glorifikace nedávno zavražděného
Charlieho Kirka už netáhne. Tento přesah do širšího kulturně-politického
rámce jen potvrzuje, že nejde o izolovaný český jev, ale o součást
širší krize západního politického modelu.
Zůstává
tak zásadní otázka: je toto skutečně stav, v němž chceme pouze
přežívat? Nebo si budeme dál opakovat uklidňující mantru, že současný
systém sice není ideální, ale „lepší stejně nemáme"? Bez ochoty hledat
skutečné alternativy riskujeme, že se budeme nadále pohybovat mezi dvěma
póly téže vyprázdněné reality které nás nakonec mohou zavléct do končin
známých z první poloviny 20. století.
342
Diskuse