Odvážný krok německých katolíků

19. 7. 2011 / Boris Cvek

Často slýchám z úst "věřících" lidí, že medializace sexuálního zneužívání dětí kněžími je útokem proti církvi, že takové věci se dějí i jinde než v církvi a že církev s tím vlastně nemá nic společného, když dojde k "nějakým excesům". Líbí se mi proto o to víc, že německá římskokatolická církev se ke svým problémům v této oblasti konečně staví čelem. Podle magazínu Der Spiegel 20. června německá biskupská konference vyslovila jednomyslně souhlas se zpřístupněním osobních složek ve všech diecézích kriminalistům a odborníkům na problematiku zneužívání dětí. Cituji zprávu v češtině z magazínu ChristNet:

"Na vyšetřování se má podle časopisu podílet tým Dolnosaského kriminologického výzkumného ústavu, který dostane k dispozici osobní složky německých duchovních za posledních deset let ze všech 27 biskupství, a z devíti diecézí dokonce osobní složky do roku 1945. Tým sestavený z bývalých státních zástupců a soudců v nich bude ve spolupráci s církevními pracovníky pátrat po důkazech o sexuálních útocích kněží a dalších příslušníků katolické církve.

V rámci jejich vyhodnocování chtějí obětem, které se podaří kontaktovat, předložit dotazník, v němž by skutky na nich spáchané popsaly. V dalším kole jsou pak plánovány podrobné rozhovory s oběťmi i pachateli, pokud k tomu budou svolní. Cílem je vytvořit studii, která popíše, za jakých okolností ke zneužívání docházelo a jak se k němu církev v minulosti stavěla, a vyvodit závěry, jak do budoucna zabránit jeho opakování. Práce na ní by měla trvat tři roky.

Vedle ní má vzniknout druhá studie, na níž se bude podílet skupina psychiatrů pod vedením uznávaného essenského soudního znalce Norberta Leygrafa. Ti budou vyhodnocovat posudky ze zhruba 50 případů, v nichž se kněží nebo členové řádů ocitli před soudem kvůli podezření ze spáchání sexuálního násilí a byli kvůli tomu psychiatricky zkoumáni."

Dovedete si představit, že by někdy mohla mít odvahu něco podobného udělat česká římskokatolická církev a vnést světlo do temnot svých útrob? Někdy mi připadne boj proti církevním předsudkům v ČR jako něco mimořádně zbytečného: vždyť přece žijeme v jedné z nejvíce ateistických zemích na světě, mezi obyvatelstvem vládne spíše mnoho proticírkevních předsudků ještě z dob komunistické tyranie a konečně křesťanské církve se přece jen, zejména v Evropě, v poslední době otevřely vědě, moderní medicíně, toleranci a individualismu. Znám spoustu věřících, kteří si v rámci církví prostě věří po svém, ale také se objevují lidé zranitelní, zejména dospívající děti z křesťanských rodin, pro něž bývá osamostatnění se ve věcech víry těžkou zkouškou. Jedna studentka se mi nedávno svěřila, že v její katolické rodině jí pohrdají jenom proto, že se věnuje vědě a moderní biologii. Z dřívější doby si pamatuji na příběh kamaráda, kterého matka nutila nosit škapulíř a kterého se kněz při zpovědi důrazně ptával na "sexuální delikty" (masturbaci). I vzhledem k duševnímu onemocnění celá jeho situace skončila sebevražednými pokusy a léčením na psychiatrické léčebně.

Někteří křesťané prostě odmítají racionálně uvažovat a zcela falešně zaměňují víru a náboženství za chorobné fantasmagorie svých frustrovaných mozků. Příkladem může být mezi mnohými křesťany populární přesvědčení, že když má někdo nějakou bolest, musí to brát jako svůj "kříž", podobně jako Kristus vzal na sebe golgotské utrpení. Ale to je úplný nesmysl. Především Kristus vzal na sebe svůj kříž dobrovolně, nesl ho z lásky k nám, aby nás tak spasil, jeho kříž nebyla nějaká jeho situace, do které spadl mimo svou vůli a která ho ničí a se kterou si prostě neví rady. Lidem, kteří se ocitli v takových situacích, naopak pomáhal a uzdravoval je. Neřekl slepci nebo malomocnému: Tvá nemoc je Tvůj kříž, a tak ho nes. Naopak je uzdravil. Můžeme-li nyní ve světle moderního poznání a bez ohavných starých předsudků pomoci křesťanům, kteří "nesou svůj kříž", je třeba to učinit a nikoli je utvrzovat v tom, jak mají následovat Krista na Golgotu (co je to za následování, když si ho sami dobrovolně nevybrali?). Víra v takové "nesení kříže" jako určitého "řešení" třeba vrozené sexuální orientace je vlastně zbytkem čarodějnictví.

Četl jsem o tom výmluvný příběh jednoho severoamerického pedofilního kněze, který si od mládí uvědomoval svou sexuální preferenci, ale místo toho, aby situaci řešil racionálně za pomocí sexuologa, chtěl věřit tomu, že kněží mají od Boha zvláštní milost a že bude jistě magicky uzdraven ze svých sklonů, když se stane knězem. To mu ale samozřejmě nevyšlo a jeho kněžství na jeho sexualitě vůbec nic nezměnilo. Tato neschopnost řešit situaci racionálně pak vedla k tomu, že zneužíval děti, způsoboval jim celoživotní traumata a nakonec skončil (jako světlá výjimka) ve vězení. Kolik nesmyslné bolesti, zničených životů, traumat a ponížení je tu vlastně jenom proto, že chybí základní osvěta a odvaha se na věci podívat okem odborným a poučeným!

V tom ohledu je krok německé římskokatolické církve možná mnohem důležitějším krokem směrem do moderní doby než za poslední století se měnící postoj Vatikánu k přírodní vědě. Nyní totiž snad, aspoň tedy v Německu, římskokatolická církev začne konečně uplatňovat rovnost před zákonem a nezávislé vyšetřování ve světle moderních poznatků sama na sobě a na svém zrůdném tajemství. Projde-li touto očistou, možná již konečně ztratí odvahu hlásat pokryteckou a ohavnou sexuální morálku, které se neustále drží, neboť vytáhne břevno z oka svého a bližního uvidí s větší pokorou a chápavostí.

Německá katolická církev se chce očistit, odborníkům umožní prošetřit zneužívání

0
Vytisknout
4783

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2011