Jak dál s reformami

25. 7. 2011

Reformy zdravotního a důchodového systému stále narážejí na nepochopení značné části myslícího obyvatelstva. Vládnoucí "(j)elita" si s tím hlavu neláme, což musíme chápat jako svobodu slova, totiž, že kdekdo může vládu kritizovat, ale vláda i bez mandátu k navrhovaným reformám si může svobodně dělat co chce. Ve skutečnosti jde o klasickou pravicovou totalitu. Když už pravice využívá této "svobody" doporučoval bych využít několik myšlenek, které by jistě mohly padnout na úrodnou (pravicovou) půdu, píše Josef Mezihorák.

Úvodem: Skrytý problém, který má být reformami řešen, zvláště v bližší budoucnosti, spočívá v tom, že 1) - ve zprivatizované ekonomice nikdy nebude dostatek prostředků pro zabezpečení zdravotní péče, zvláště nejpočetnějších nejnižších společenských vrstev (udržení sociálního státu) a 2) - údajně nebude možné v budoucnosti zabezpečit důstojné stáří důchodců -- bez ohledu na příčiny.

Pokud bych mohl neoliberálním politikům poradit, dovolil bych si následující zaměření praktické politiky.

Ad 1) Vycházejme z všeobecně uznávaného axiomu, že naše civilizace spočívá na euroatlantských křesťanských základech a tradicích. Proto by nám nemělo být nic bližšího než Svatá Bible, zvláště Starý zákon, který je základem křesťanské víry. Pro účely řešení problémů zdravotnictví můžeme vzít v úvahu, že "bez boží vůle nespadne ani vlas z hlavy". (Pro některé vykladače bible podotýkám, že vůle člověka oproti vůli boží je nepatrná. Svobodně si můžete dát ke snídaní buď kaviár se šampaňským, nebo krajíček chleba s marmeládou a teplou vodu. Ale boží vůlí je, jestli si kaviár s šampaňským můžete dovolit nebo ne. Bůh stvořil bakterie, viry, přírodní katastrofy aby jimi trestal hříchy lidí až do čtvrtého kolena). Jestliže si někdo zlomí ruku, nebo ho postihne jakákoliv nemoc, je to vůle boží, a pokud postiženého někdo léčí je to prohřešek (hřích) proti Bohu, jeho vůli. Zdraví, život je plně v boží vůli. Odtud plyne jednoznačný závěr: - lékařskou péči je možné bezezbytku zrušit a nahradit je modlitbami. Ekonomické důsledky jsou markantní.

Ad 2) Problém spočívá v tom, že je zde velký počet lidí, kteří již nejsou v ekonomickém prostoru využitelní, a to bez ohledu na skutečnost, že se během aktivního života podíleli na růstu bohatství společnosti jako celku. Prostě řečeno: jsou zbyteční, neboť nepřinášejí zisk.

Řešení druhého problému částečně navazuje na 1. problém. Jestliže bude zrušeno zdravotnictví, zákonitě vzroste mortalita obyvatelstva (včetně dětí s vrozenými vadami), podstatně se sníží počet důchodců, sníží se množství lidí, kteří jsou pro ekonomiku přespočetní a tudíž zbyteční. Zůstanou jen "kvalitní lidé", kteří boží vůlí přežijí.

Globální elitě již dochází, že v tržním ekonomickém systému při současném drancování přírodních zdrojů je současný počet obyvatel a jejich populační růst neudržitelný. Nutností a metodami omezování lidské populace se již dnes zabývají někteří vědci. Odhadují, že přijatelný počet obyvatel Země je mezi 0,5 až 2 miliardami. Samozřejmě, že řeší i způsoby jak počet obyvatel omezit, ale to je jiný příběh, o němž se nesluší veřejně mluvit.

Pokud by bylo zrušení zdravotnictví pro vládu rozpočtové odpovědnosti z politických důvodů momentálně nepřijatelné, doporučil bych "dočasně" zavést "zdravotní daň" na všechny výrobky, které potenciálně ohrožují zdraví občanů. Bylo by to podobné, jako výběr autorských poplatků pouze za potenciální možnost "zneužití" autorských práv nákupem tiskáren, kopírovacích strojů, počítačů, harddisků atd. Týkalo by se to například alkoholu, cigaret, automobilů, ale i veškerého sportovního náčiní, při jejhož použití hrozí zranění nebo trvalé poškození zdraví. Tyto peníze by měly směřovat nikoliv do státního rozpočtu ale přímo do zdravotnictví. Proč by měla být respektována solidarita v případech, kdy si lidé svou činností způsobují zdravotní potíže nebo pracovní neschopnost, že?

Musíme mít na paměti, že jsou neprůchodná jakákoliv řešení omezující ty "úspěšné", kteří např. zasedáním ve správních radách si tzv. "vydělávají" 100 tisíc a více za jedno zasedání. Přece "nemůžeme trestat "úspěšné" za to, že jsou úspěšní"- (neuvěřitelný blábol). To není o závisti, ale o spravedlnosti.

Jistě, jsou tyto návrhy absurdní, ale co v Absurdistánu není?

0
Vytisknout
3717

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2011