V Libyi zvítězila svoboda a demokracie?

31. 10. 2011 / Milan Daniel

Neřeším, jestli Libye či Libyjci o něco přišli, i když válka samozřejmě obyčejným lidem bere. Mně samotnému však něco chybí -- informace, proč stojím prostřednictvím své země, své vlády a svých zástupců v Evropském parlamentu jednoznačně na straně zločinců. Nejméně dvě velké země Evropské unie plus Spojené státy se postavily na stranu lybijských vzbouřenců bojujících proti režimu Muammara Gaddafiho.

Rezoluce RB č. 1973 dala členským zemím OSN právo provést "veškerá nezbytná opatření k ochraně obyvatel". Nehledě na to, že zmíněná rezoluce nedala a ani nemohla dát nikomu právo k válce proti osobě libyjského diktátora a jeho režimu, postavily se zejména Francie a Velká Británie výlučně na stranu tzv. rebelů. A to přesto, že v průběhu války přicházely informace o tom, že hlavně tato strana konfliktu se na dobytých územích dopouští zvěrstev, ničí majetek státu, nerespektuje žádné válečné konvence, okrádá, znásilňuje a masakruje uprchlíky zejména černé pleti. Poslední zprávy Amnesty International hovoří o nálezech desítek těl umučených a zastřelených zajatců z řad vládních loajalistů ve městě Syrte.

Ochrana civilistů se naprosto zjevně stala pouhou záminkou pro angažmá na té straně konfliktu, která destruovala zemi nemající ekonomické problémy a významně přispívavší k emancipaci afrických států. Třebaže v Libyi byla i za minulého režimu porušována lidská práva, aktuální situace je nepoměrně horší. Francie, Velká Británie, USA a další země k tomu vědomě a značně přispěly masivními leteckými operacemi v součinnosti s činností zvláštních vojenských oddílů, které se v zemi ve zjevném rozporu se zmíněnou rezolucí pohybovaly a poskytovaly vzbouřencům podporu. Jak se ukazuje, ochrana obyvatel byla jen průhlednou zástěrkou pro zničení na ropu bohaté země, která si dovolila chovat se jako regionální suverén. Supi se na ropné vrty už slétají.

To všechno je konstatování. Otázky jsou nasnadě.

Rada bezpečnosti má pro kontrolu dodržování podmínek stanovených svými rezolucemi expertní skupinu. Co dělá tato skupina? Jaké jsou její pravomoci?

Co dělají členské země Evropské unie pro to, aby zajistily obyvatelům Lybie opravdovou ochranu? Jak byla kontrolována "humanitární mise" francouzských, britských a dalších letadel a zvláštních sil? Co udělalo NATO pro to, aby nebyly zneužity ozbrojené síly členských států k jednostrannému a neadekvátnímu zásahu proti svrchované zemi? Proč k válce v Libyi mlčí české ministerstvo zahraničí a velvyslankyně České republiky v EU? A konečně: co dělají české humanitární organizace? Využívají svého morálního kreditu?

Obracejí se na orgány OSN, EU, NATO? Požadují angažmá českého ministerstva zahraničních věcí, či jiných osob, jež se rády věnčí lidskými právy? Proč k hrůzným vraždám s rasovým podtextem mlčí i takový humanitární obr, jakým je bývalý prezident Havel?

V Libyi je (prý) dobojováno, bývalý diktátor byl zlynčován. Vlády se ujali lidé, kteří si k ní prokazatelně pomohli zločiny, flagrantním pošlapáváním práva, neskrývaným rasismem. My, lidé, v tomto případě Evropané, konkrétně Češi a Moravané, k tomu mlčíme. Nás se to přece netýká. Nás se to tentokrát opravdu přímo netýká, pokud ovšem náhodou nemáme svědomí a nechceme šilhat do zrcadla.

To se opravdu ani nebudeme ptát?

0
Vytisknout
8581

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2011