O svátku Všech svatých

2. 11. 2011 / Boris Cvek

Zatímco v průběhu roku v ty či ony dny slavíme různé světce a světice, křesťanské církve vždy věděly o tom, že mnoho svatých lidí nikdy nedojde oficiální kanonizace a uznání. Proto byl od počátku křesťanství vyčleněn den pro uctění "všech svatých", známých i neznámých, a tento den v západním křesťanství připadá na 1. listopad.

Přijetí učení o neznámých světcích a světicích by mělo mít být zásadní inspirací pro vyspělou společnost, která by měla uznat a pochopit, že nikoli jen to viditelné, oficiální je hodné úcty a pozoru. Často míváme sklon uctívat to, co je uctívané, právě proto, že to už je uctívané. Svátek Všech svatých říká ovšem opak: existuje mnoho skrytých, nepovšimnutých svatých lidí i v našem okolí (a třeba jsou to právě ti "nepřizpůsobiví"), neboť svatost nespočívá v úředním, oficiálním uznání, ale v kvalitě člověka. A svatost také není žádná dokonalost a bezchybnost, jak víme ze životů již kanonizovaných světců a světic. Není to popření života, abstinence, únik, je to spíše schopnost být vnímavý a heroický ve svém boji o hlubší pravdu a autenticitu, je to schopnost sebereflexe a seberozvíjení, schopnost uniknout povrchu a samozřejmostem do netušených hloubek duchovního života. Svatost není konformita a světci a světice bývají často v konfliktu s autoritami (jako sám Ježíš Kristus, kterého nechali umučit velekněží). Svatost je život u Boha, který je nám vnitřnější, než my jsme sami sobě. Tak nejsvětějším okamžikem v životě svatého Petra je jeho hořký pláč po třetím zakokrhání kohouta před Kristovým umučením. A k hledání takové svatosti v sobě i kolem sebe nás vyzývá svátek Všech svatých.

Evangelium podle sv. Matouše, 26: 69-74

Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje." On to ale přede všemi zapřel: "Nevím, o čem mluvíš!" Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: "Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu." Petr ho však znovu zapřel. "Toho člověka neznám!" dušoval se. Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: "Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!" Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš." Vyšel ven a hořce se rozplakal.

0
Vytisknout
5110

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2011