Signál: Zábavná česká komedie s hlubším vyzněním a některými nepromyšlenými motivy

30. 6. 2012 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut

Překvapivě zralou a relativně dobře napsanou komedii s vážnějším podtextem předvedl na festivalu v Karlových Varech pětadvacetiletý Tomáš Řehořek, jehož předchozí filmy (Piko, Czech Made Man) byly bez nadsázky strašné. Signál sice nejde za soubor stereotypů, které české společnosti neúnavně a opakovaně servíruje český film, a je vytvořen přesně podle televizního receptu na "zábavu" (přesně tak jako české televizní seriály nejprve nastolí pár problémů, ale film pak končí všeobecným sbratřením), obsahuje množství pracně konstruovaných gagů, ale aspoň se film do určité míry pokouší tyto stereotypy vážně reflektovat. Příběh tak není úplně povrchní, divák se během dvouhodinového filmu nenudí a narativ prochází určitým vývojem.

Hlavními hrdiny jsou dva mladíci, Karel a Filip, cestující v automobilové dodávce Vysočinou. Jsou to oba podvodníci, v obdobné dvojici hrál Kája (Kryštof Hádek) už v nedávném filmu Bobule. Jako by jednou roli, kterou dnešní český mladík může hrát, je role podvodníka. Že by si scénáristé opravdu nedokázali vymyslet žádný jiný odrazový můstek pro jejich příběh? Je to dost stereotypní.

Oba městští floutci tentokráte předstírají, že v zapadlé vesnici na českomoravské Vysočině měří mobilní signál. Vesničanům tvrdí, že jsou zástupci mezinárodní firmy, která u nich v chudé vesnici chce na nějakém místním pozemku postavit stožár s mobilními vysílači a platit majiteli pozemku nájem pět tisíc euro měsíčně. (Problém, že signál mobilního vysílače může škodit zdraví, což je důvod, proč se v jiných zemích a za jiných okolností lidé proti stavbě mobilních stožárů často bouří, film neřeší.)

Nabídka až formanovsky vyvolá mezi vesničany obrovskou chtivost po penězích. Všichni, ať je to místní policista, krachující místní hostinský (Bolek Polívka), nebo relativně bohatý brutálně agresivní místní "podnikatel" (Karel Roden), chtějí stožár na vlastním pozemku a podvodníky z města začnou tajně uplácet, podnikatel jim dá dokonce až sedmdesát tisíc korun. Podvodná nabídka nájmu ve výši 5000 euro měsíčně funguje jako odhalující prvek, katalyzátor pravdy. Film opakuje motivy, které jsou známy z předchozích postkomunistických českých filmů, například Konto separato či Je třeba zabít Sekala. V těchto filmech útočí na místní podvodník či kriminální typ a komunita se proti tomu brání, rychle však vyjde najevo, že je komunita úplně stejná jako kriminálník či podvodník, který na ni útočí. Jedná stejně podvodně a kriminálně jako útočník.

Oba mladíci setrvají ve vesnici několik dní a začnou poznávat místní lidi a vytvářet si vztahy s obyvateli vesnice. To slouží k charakterizaci místních postav. Přináší to také sporný motiv, oba mladíci, především brutálnější a cyničtější Filip, se snaží dostat nějakou místní dívku či ženu do postele. Situace se vyvine tak, že mezi Kájou a mladou dcerou krachujícího hostinského vznikne opravdu upřímný milostný vztah. Náznak přátelského vztahu vzniká mezi manželkou zuřivého a brutálního místního podnikatele a Filipem, která před manželem hledá u Filipa útočiště před jeho ranami pěstí. Místní zuřivec-podnikatel (Karel Roden), je typickým představitelem agresivního a potenciálně promiskuitního českého manžela.

Po určitou dobu není jasné, jakým směrem se vztah mezi Karlem a dcerou hostinského vyvine. Vzniká z toho rozpor: těžko mohu mít upřímný milostný vztah s dívkou, když zároveň vlastně podvádím jejího otce. Náznakem se zde vyskytuje jiný častý motiv současného českého filmu, kde totiž muži mívají často mimomanželský vztah s partnerkou a vůbec jim nevadí, že tím zraňují či poškozují jejich manžele či partnery, kteří bývají jejich nejlepšími přáteli.

Pár věcí je v Řehořkově filmu Signál tak trochu nedořečených. Jelikož je bráno jako zcela normální výchozí bod, že české prostředí v současnosti je pdovodnické, a mladíci, zejména Filip, jsou ochotni odebrat místním vesničanům 100 000 korun na úplatcích zcela bez skrupulí, zdá se nepravděpodobné, že by se vesničané nechali podvodem s údajnou stavbou mobilního stožáru ve vesnici mladíky tak lehce napálit.

Zajímavá je postava vesnického sanktusáka, kterou hraje režisér Jiří Menzel a z něhož se vyklube starý nadaný jaderný fyzik, vyhozený z Akademie věd za komunistického režimu. Shodou okolností Karel studuje částicovou fyziku a má jet na půl roku na stáž do Ženevy do CERNU. Právě Karel zjistí, že vesnický jaderný fyzik učinil před třiceti lety významný objev a zformulovat originální vědeckou hypotézu, kterou však komunistický režim potlačil. Tematizuje se tu další oblíbené téma postkomunistického filmu, totiž téma "zlaté české ručičky" - zejména v raných komerčních komediích, natočených po roce 1989, se velmi často děj odehrává kolem nějakého převratného vynálezu, jímž Češi "ohromili svět". Je zajímavé, že se k tomuto tému znovu vrací i pětadvacetiletý Řehořek. Je však velmi pochybné, že - pokud by skutečně šlo o převratný vynález - by jaderný fyzik po pádu komunismu, nebo i předtím, mezinárodně nepublikoval a svou teorii prostě jen tak zahodil pod postel. Prostě navzdory tomu, že film zábavnou formou analyzuje sobecké a podvodnické poměry na české vesnici, narativ přesto obsahuje celou řadu různých motivů, které nebyly úplně promyšleny a jsou proto dost nepřesvědčivé.

0
Vytisknout
7113

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2012