Komu se (ne)vystaví účet

16. 7. 2012 / Marek Řezanka

Premiér Nečas pokračuje ve svém stylu politiky "odvolávám, co jsem odvolal" -- a poté, kdy pohrozil pěstí neviditelné "bandě plukovníků", vyjádřil svou nedůvěru policejnímu prezidentovi: "To je tvrzení pana Lessyho, kterému můžu, nebo nemusím věřit, protože je to slovo proti slovu. A postup pana Lessyho v celé záležitosti moc důvěryhodný není."

Tak. Premiérovi se postup pana Lessyho nelíbí, tak co by to veřejně neřekl. To, že pro mnoho občanů moc důvěryhodný není sám pan premiér, nechává Petra Nečase v klidu. "Banda plukovníků" sem, "čurák" tam, na české politické scéně klid.

Jenom naiva by si mohl myslit, že se blíží pád vlády. Nedošlo k němu na jaře, v březnu vláda zalezla za pec, aby za ní v dubnu ještě byla zalezlá, a v květnu se na máry rozhodně nedostala. Naopak, z části vládních spojenců se stali sice na slovo vzatí opozičníci, ovšem bylo dohlédnuto na celkové počty provládních poslanců. Co na tom, že Věci veřejné se poroučely a místo nich poroučí nová strana či platforma, LIDEM? Přece nevznikla jenom proto, aby padla vláda ještě dříve, než si nový politický subjekt uvědomí své programové priority? K těm mimo jiné patří prosazení církevních restitucí v podobě, která je asi tak průhledná jako nákup letounů CASA.

Zatímco rozhořčení občané, ale i političtí komentátoři očekávají neočekávatelné, ale naprosto logické vyústění nastalé situace, Karolina Peake hledá. Kdo by čekal, že se pokouší najít co nejrychlejší cestu k vypsání nových voleb či aspoň k vypsání referenda k církevním restitucím, jak jsou předloženy, tuze by se pletl. Ikona v boji proti korupci hledá dva poslance, aby mohla založit svůj vlastní klub. To není zrovna počínání někoho, kdo se chystá na balení kufrů.

Zatímco je veřejnost den za dnem zhnusenější politickou kulturou v zemi a zalyká se zápachem nových a nových vládních afér, Karolina Peake chytá druhý dech. "Neříkám, že místo (místopředsedy v Poslanecké sněmovně ČR) má připadnout politické straně LIDEM, ale mělo by připadnout třetímu koaličnímu poslaneckému klubu," sdělila tajnosnubně médiím. Však lidé si již zvyknou, že nejmenuje-li se třetí vládní partner Věci veřejné, ale LIDEM, tak je stále tím třetím do počtu a počítat se ním zkrátka musí.

Kdo očekává, že premiér bez řečí odvolá ministra, který hrubě útočí na policii a podstatu demokracie s tím, že on sám rozumí nejlépe, co smí a co nesmí být použito jako důkaz proti němu, mýlí se. Vláda potřebuje schválit církevní restituce -- a premiér Nečas, který naoko nevylučuje, že by třeba i ministra Kalouska mohl odvolat a ba i na ty nové volby by mohlo dojít, je neochvějně přesvědčen, že na podzim církevní restituce projdou. To přece stojí za zvýšený hlas na pana Lessyho -- za chvíli by mohl, troufalec jeden -- tvrdit, že na něho vyvíjí nátlak sám předseda vlády.

Když člověk poslouchá mohutnost křiku, jenž trvá od vyšetřování kauzy CASA, napadnou ho jednak přísloví o potrefené huse a jejím kejhání a jednak Shakespearovo dílo o povyku pro nic. Jak by asi mělo v demokratické zemi vypadat, když chce policie vyšetřovat poslance z podezření ze spáchání trestného činu? Dotyčný poslanec/ dotyčná poslankyně se zřekne své imunity a vydá prohlášení o své (ne)vině s tím, že bude záležet na důkazech, o nichž bude rozhodovat nezávislý soud. V žádném případě ale nezazní sebemenší zpochybnění práce policie. To si politik prostě dovolit nesmí. Nebo to snad platí už pouze v pohádkách pro dospělé?

Realita je taková, že premiér Nečas za panem Lessym nestojí a nestojí za ním ani ministr vnitra, jenž se delší dobu netají názorem, že by jej nejraději odvolal. Předseda výboru pro obranu, J. Vidím, se svou averzí vůči Lessymu také netají. "Vstoupil evidentně do politiky -- a teď je otázka, za koho bude kandidovat do Senátu. Kamery a politiku miluje".

Je zvláštní, s jakou rázností se každému, kdo vládu kritizuje, dostává nálepky opozičního karieristy, který usiluje o politickou moc. Není to tak dávno, kdy se premiér Nečas neudržel a dštil síru na (tehdy ještě) ústavní soudkyni Wagnerovou. "Jestli toto má být výrok nezávislého ústavního soudce, tak tedy klobouk dolů, to tedy musím říci, že 21. březen, což je den odchodu paní Wagnerové z Ústavního soudu v kontextu tohoto výroku bude velkým svátkem české demokracie." Paní Wagnerová přitom pouze vyslovila svůj pohled na vládní reformy. "Pokud to mám říct otevřeně, tak jsou šílené, asociální, a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál." Své stanovisko, například v případě konkrétních bodů tzv. zdravotnické reformy, rozvíjela v dalších svých článcích a komentářích.

Vláda ví jedno. Kalousek nesmí padnout. Padne-li, padne vláda, padnou církevní restituce. Kalouskův hlas je totiž nesmírně cenným. Právě jeho hlas může rozhodnout. A když se má dát horko těžko dohromady 101 hlasů, není moudré vystupovat v roli premiéra příliš rázně a nekompromisně. Ostatně, každý by si ještě myslil, že premiér Nečas dostal úpal, ač jsou momentálně denní teploty relativně nízké.

A jak bezelstně sdělil poslanec Benda, Kalouskův způsob vyjadřování nikoho ve Sněmovně nepřekvapí, každý ho již dobře zná. To jenom občané pořád ještě věří tomu, že teď, teď již doopravdy dozrál čas, a takto to dál nejde. Sledovat toto dění nezávislý pozorovatel, nabude přesvědčení, že se jedná o nějaký místní folklór. Není nad veřejnost, která neváhá z posledních úspor si svůj skanzen vydržovat. Je jenom trochu smutné, že tak činí i ve chvílích, kdy se ji s vrzáním a skřípěním řítí na hlavu.

0
Vytisknout
9367

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2012