Konec světa podle Edisona?

1. 2. 2013 / Jan Mrskoš

Obávám se, že po přečtení článku "Bude nakonec svět podle Edisona?" čtenář, který se moc nezajímá o elektrické systémy, bude neprávem zaveden do bájných sporů Tesla - Edison, o historickém prosazení proudů střídavých oproti stejnosměrným. Rád bych znepokojeného čtenáře (sakra, co budu teď dělat s tou mou celou elektrikou, to bude jako s těmi ekožárovkami?) uklidnil. Tak jako konec světa se nekoná po první přímé volbě českého prezidenta, tak i ne po význačném technologickém patentu, který podstatně zlepší ovládání stejnosměrných přenosových sítí.

Ten dotyčný element není pojistka ani přepínač, jak je popsáno v uvedeném článku, je to vysokonapěťový vypínač (circuit breaker) se zvláštní funkcí pro superrychlé vypnutí stejnosměrného proudu v nadřazených vysokonapěťových dálkových přenosových sítí (HVDC). Používání stejnosměrného proudu na přenášení značných výkonů na velké vzdálenosti není nic nového. První takové projekty se datují asi 50 let zpět, přičemž k podstatnému rozmachu a k širokému zavádění došlo v minulých 20 - 30 letech.

V minulém roce došlo v Německu k velmi důležitému vládnímu rozhodnutí o odklonu od atomové energie. Rozhodnutí více méně politické, dosti uspěchané, urychlené katastrofou japonské atomové elektrárny Fukušima. Aby bylo možno nahradit během několika let ty enormní kapacity dosavadních atomových elektráren (což mnozí pochybují), je nutno nejen zavést nové energetické zdroje, ale i vytvořit neméně enormní přenosové systémy, které budou schopny tu energii dodat tam, kde je jí potřeba. A protože v Německu ty atomové elektrárny plánované brzy ke zrušení jsou převážně ve středních a jižních oblastech (kde ty výkony také jsou zapotřebí), ale ty nové zdroje převážně v severních zemích (neb hlavně větrné farmy), ta nutnost těch mohutných přenosů se dostala více do popředí.

Ty výhody stejnosměrného proudu spočívají právě v ekonomickém přenosu (menší ztráty) těch značných kapacit přes velké vzdálenosti, přičemž ten přenos není ovlivňován různostmi systémů těch spojovaných dvou míst, tak jako k tomu dochází u přenosu vysokonapěťovými střídavými systémy, hlavně z důvodů nestejné frekvence a nestejné synchronizace. Ale tím jsou ty výhody stejnosměrného proudu vyčerpány. Pro běžný rozvod v aglomeracích až ke konečnému spotřebiteli se stejnosměrný proud rozumně použít nedá pro své nevýhody v přeměně na různá napětí, které my pro své spotřebiče potřebujeme. A tak i nadále - i pro svou spotřební elektroniku - budeme používat stávající napětí střídavého proudu, které si tak snadno můžeme přeměnit na požadované napětí.

Nedostatek schopného vypínače pro stejnosměrné přenosové systémy, který by se vyrovnal charakteristikám dosavadních vypínačů střídavých systémů, byl vždy jistou brzdou v zavádění projektů těchto nových dálkových přenosů HVDC. Vyvinutím nového "hybridního" DC vypínače by ta poslední nevýhoda dálkového přenosu DC měla být odstraněna. A tím tedy by byly otevřeny cesty k ekonomičtějšímu plánování lokalit výroby elektrické energie nezávisle na místech spotřeby.

0
Vytisknout
4647

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2013