Demokratická volba nemůže znamenat pašalík omezený jen časem

1. 2. 2013 / Milan Daniel

Podle Jana Čulíka znamená demokratická volba, čti volba v systému zastupitelské demokracie, že politik je během svého časově omezeného mandátu sice kritizovatelný, ale neodvolatelný. Obávám se, že právě na tom současná demokracie často selhává.

Občané ve volbách volí mj. i podle informací, které mají momentálně k dispozici. Ty jsou do značné míry ovlivněny i tím, co je jim předloženo v rámci volebních kampaní. Jestliže však během výkonu jejich mandátů vyjde najevo, že se stali obětí podvodu, mají smůlu. Pokud se dotyčný politik nedopustí fatálního selhání v podobě trestného činu, musí s ním vydržet až do konce jeho funkčního období.

To není demokracie, tedy vláda lidu. To je parodie na demokracii, kterou nám tady v Česku názorně předvádí squadrona majitelů hypoték v parlamentu nejen kolem paní Peake. Jen v systému parlamentní parodie na demokracii je možné, aby nám nadále vládla vláda, která se totálně znemožnila a má osmiprocentní (!) podporu.

Srovnání mezi bývalou učitelkou paní Baborovou a bývalým politrukem panem Sloupem, které Jan Čulík použil, vezměme jako model. Jak by dnes dopadli, kdyby občané mohli hlasovat v referendu o jejich odvolání za podmínek, srovnatelných s podmínkami voleb v zastupitelské demokracii (platnost referenda neomezená účastí v něm, atd.)? Soudím, že ve Sloupově případu jednoznačně v jeho neprospěch. Pan Sloup se v kampani svou minulostí jistě nechlubil.

Myslím, že v případě Karolíny Peake, Miroslava Kalouska, ale třeba i Petra Nečase byl výsledek obdobný, byť ovlivněný aktuálním výkonem jejich vládních funkcí. Jak by asi dopadla většina současných členů poslanecké sněmovny, kdyby byl spojen výkon jejich funkcí s prosazením církevních "restitucí" a dalších protilidových zákonů v referendu?

Nemáme však systém přímé demokracie. Máme (stejně jako ve většině tzv. demokratického světa) systém demokracie nepřímé, tedy zastupitelské, v němž občan odevzdává svou důvěru bianco šekem. Jakákoli kritika vůči "teflonovým" politikům potom selhává a dokud se systém nezmění, nezmění se nic.

Jednou z mála alternativ pozitivní změny je postupné zavedení prvků demokracie přímé. Postupné proto, aby se s nimi občané sžili a naučili se je efektivně používat. Prezidentská volba byl první krok, byť nepříliš přesvědčivý, protože ani tohoto prezidenta nebude možno v případě jeho selhání referendem odvolat. V opačném případě nám budou nadále vládnout šíbři, kteří se mezi sebou vždycky "nějak" dohodnou, vždycky nás nějak oblafnou.

Aby se toho navzdory nepsané dohodě "těch nahoře" dosáhlo, je třeba se spojit do široké lidové fronty, která si vytkne zavedení referend a dalších prvků přímé demokracie jako první a zásadní bod svého programu. Taková fronta může vzniknout bez ohledu na názorové proudy; mohli by ji podpořit mladí, staří, nemajetní, snad i poctiví majetní, leví či praví. V zásadě tedy slušní a poctiví lidé, kteří nechtějí být bezbranní vůči každodenním křivárnám a chtějí mít v politice lidi, kteří si budou muset po celou dobu dávat setsakra pozor, aby nebyli přistiženi při nepoctivosti vůči svým slibům.

Subjekty, které mají referendum a přímou demokracii v programu, v českém politickém prostoru existují. Izolovaně. Aby něčeho dosáhly, nezbývá, než aby se spojily s ostatními a spustily široce zaměřenou informační kampaň vůči veřejnosti. Je možné, že předčasné volby budou dříve, než si dnes myslíme. Šíbři jsou připraveni. A my?

Pozn. JČ: Pan Milan Daniel pomíjí jednu zásadní věc, na kterou jsem poukázal ve svých glosách. V demokracii je nepřípustné, aby demokratický mandát svrhly hrstky samozvaných aktivistů. Něco jiného samozřejmě je, kdyby existovala instituce referenda, které mělo právo uspořádat celonárodní či celoregionální demokratické hlasování o vhodnosti příslušného kandidáta. To je ovšem ale úplně něco jiného než demonstrace samozvaných skupinek aktivistů.

Jen ale chci dodat vystřízlivějící poznámku. Jak jsme právě viděli při přímé volbě prezidenta, přímá demokracie vyžaduje objektivní, kritické a nezávislé sdělovací prostředky. Ty v České republice zjevně nejsou a kdyby byl zaveden institut referenda a přímé demokracie, zjevně bychom byli obětí systematických nevybíravých kampaní zaujatých médií proti různých kandidátům, nebo naopak nekritického obdivu pro ně. Je sice pravda, že by se tím média zřejmě naprosto zdiskreditovala, takže vývoj by byl zajímavý... Netroufám si říci, kam by vedl. Dnešní situace je neuspokojivá, obávám se, že by zavedením přímé demokracie vznikla asi neuspokojivá situace zase jiného druhu.

0
Vytisknout
5853

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2013