Zpověď Bradleyho Manninga

5. 3. 2013 / Daniel Veselý

Na konci února uplynulo tisíc dní od chvíle, kdy byl uvězněn americký voják a armádní analytik Bradley Manning za vyzrazení vojenských dokumentů, přestože vojenské trestní právo ve Spojených státech vyžaduje, aby byla zatčená osoba postavena před soud do 120 dní od zatčení. Na protest proti uvěznění B. Manninga se v posledním únorovém týdnu v řadě zemí uskutečnilo více než 70 demonstrací a happeningů a ZDE. V českých zemích je tato kauza naprosto ignorována kupříkladu lidskoprávní organizací Člověk v tísni. Manning minulý týden u soudu přiznal, že organizaci WikiLeaks dobrovolně předal citlivé informace o vedení amerických válek v zámoří a zároveň přednesl obsáhlé prohlášení, v němž objasnil motiv svého jednání. Vojenští prokurátoři nicméně pro Manninga požadují doživotní trest ZDE . Samotný soud bude zahájen v červnu.

Manning v rozsáhlé "zpovědi" na 35 stranách ZDE podrobně vysvětluje podstatu činnosti zpravodajského analytika v americké armádě i to, jakým způsobem a proč se dostal do kontaktu s WikiLeaks. Manning rovněž líčí důvody, proč se rozhodl zveřejnit citlivé depeše o průběhu válek v Iráku a Afghánistánu: "Zpočátku jsem měl v úmyslu dostupné informace pouze zálohovat. Nicméně později jsem se rozhodl, že informace o vedení války v Iráku (CIDNE-I) a v Afghánistánu (CIDNE-A) zveřejním, protože jsem se domníval, že jde o jedny z nejdůležitějších dokumentů naší doby."

Licitace s "kamennými médii"

Manning se zpočátku citlivé informace snažil předat předním americkým tiskovinám, nejdříve listu Washington Post a posléze New York Times. "Nejdříve jsem zavolal do redakce Washington Post a hovořil jsem s ženou, která o sobě tvrdila, že je reportérka. Zeptal jsem se jí, jestli by redakce neměla zájem o informace, které by pro americkou veřejnost měly obrovskou výpovědní hodnotu. Přestože jsme spolu asi pět minut mluvili o obecné povaze informací, ke kterým jsem měl přístup, myslím, že mi moc nevěřila. Nakonec mi sdělila, že by redakce pravděpodobně měla o tyto informace zájem, ale jen v tom případě, že by je měla předem k dispozici a jejich případnou publikaci by schválila redakční rada. To jsem ovšem odmítl.

Potom jsem se rozhodl, že kontaktuji nejoblíbenější americké noviny -- New York Times. Když jsem tam volal, nikdo nezvedal telefon, a tak jsem na záznamníku nechal vzkaz. Sdělil jsem jim, že mám přístup k informacím o válce v Iráku a Afghánistánu, jež považuji za velice důležité. Přestože jsem uvedl svou soukromou emailovou adresu a poskytl jim kontakt na Skype, nikdo z redakce se mi neozval," popisuje Manning licitaci s mainstreamovými médii.

Po několika dalších marných pokusech o kontakt s médii se Manning rozhodl, že uvedené informace anonymně zašle organizaci WikiLeaks. "Měl jsem obavy, že když dokumenty předám organizaci WikiLeaks (WLO), americká média to nezaznamenají. Avšak podle toho, co jsem se o WLO díky rešerším, o nichž jsem hovořil dříve, dozvěděl, šlo o nejvhodnější médium pro publikaci materiálů, které jsem měl k dispozici," uvedl.

Manning společně s dokumenty WLO zaslal také doplňující informace. "Dokumenty jsem vám poslal takovým způsobem, aby nebylo možné identifikovat zdroj informací. Budete asi potřebovat nějaký čas, než si všechny informace prostudujete -- asi tak 90 až 100 dní -- a abyste přišli na nejlepší způsob, jak tak obrovské množství dat zveřejnit a jak ochránit jejich zdroje. Možná se jedná o nejdůležitější dokumenty této doby, které odstraňují válečnou mlhu a které odhalují podstatu asymetrické války 21. století," píše Manning v e-mailu adresovaném WLO.

Collateral Murder

Manning před soudem podrobně hovořil o videu, jež zachycuje událost, během níž posádka americké bitevní helikoptéry v Iráku usmrtí dvanáct osob včetně dvou novinářů z Reuters ZDE. Zpočátku videu nevěnoval příliš pozornosti, protože podobných záznamů zhlédl bezpočet. Manninga však na videozáznamu zarazily "krvežíznivé" komentáře amerických vojáků, které dehumanizovaly jejich oběti urážkami typu "zdechlí bastardi." Manning přirovnal chování amerických vojáků, kteří stříleli na lidi, ke kruté dětské hře, při které děti v plném slunci mučí pod lupou mravence.

Zarážející je skutečnost, že o tomto incidentu psal na stránkách listu Washington Post novinář David Finkel, a to ještě předtím, než Manning záznam zaslal WLO (Finkel je nositelem Pulitzerovy ceny -- pozn. aut.). "Bylo mi jasné, že pan Finkel obdržel kopii videozáznamu během svého působení u bojových jednotek v Iráku. Byl jsem zděšen tím, jak celý incident vylíčil. Při čtení jeho článku by člověk mohl nabýt dojmu, že čin posádky bitevní helikoptéry je v podstatě spravedlivou "odplatou" za předcházející útok iráckých povstalců, při kterém přišel o život americký voják," pohoršuje se Manning.

WLO videozáznam pod názvem "Collateral Murder" zveřejnila 5. dubna 2010. K dnešnímu dni má na serveru YouTube téměř 13 a půl milionu zhlédnutí. Manning k rozhodnutí zveřejnit tento videozáznam dodává: "Doufal jsem, že veřejnost bude stejně jako já pobouřena, až na vlastní oči spatří, jak se posádka amerického vrtulníku v Iráku chová. Chtěl jsem, aby Američané věděli, že ne každý v Iráku a Afghánistánu představuje cíl, který je třeba zneškodnit; chtěl jsem, aby věděli, že jde o lidské bytosti, které se pod obrovským tlakem snaží přežít v tom, čemu my říkáme asymetrická válka."

Potřeba otevřenější diplomacie

Manning v závěru své řeči přiznává, že informace WLO zasílal naprosto dobrovolně a bez žádného nátlaku ze strany WLO, a že za své rozhodnutí a činy nese plnou odpovědnost. "Domníval jsem se, že zveřejnění těchto kabelogramů představuje ukázkový příklad otevřenější diplomacie kvůli tomu, že většina depeší ministerstva zahraničí, které jsem přečetl, nebyla tajná. Mám za to, že zveřejnění těchto kabelogramů Spojené státy nepoškozuje, nicméně si myslím, že jejich obsah může být nepříjemný vzhledem k tomu, že jde o velice otevřené názory a stanoviska na adresu dalších zemí a organizací," konstatuje Manning.

Na kauze Bradleyho Manninga mě osobně asi nejvíc fascinuje skutečnost, že osobě, která odhalila válečný zločin spáchaný doslova v přímém přenosu, hrozí dlouholetý trest odnětí svobody a možná i trest výjimečný, zatímco vrazi, kteří s chladnou krví zabili dvanáct lidských bytostí, potrestáni nebyli a s největší pravděpodobností ani nebudou.

0
Vytisknout
5353

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2013