Ukrajina jako evropský bod obratu?

5. 5. 2014

Pokud jde o energetickou politiku, členské státy EU nespěchají se vzájemným propojováním. Když se Německo po Fukušimě rozhodlo rychle odstavit jadernou energetiku, sousední země se na tomto rozhodnutí nepodílely - nezbylo jim než vzít jednoduše na vědomí změnu politiky, protože energetika je z největší části v rukou jednotivých členských států.

Avšak výsledkem krize na Ukrajině může být další integrace evropských států v obasti energetiky. Nedávno vzniklá debata vyvolaná poským premiérem Donaldem Tuskem prosazuje výraz "energetická unie" - diskusi o větší nezávislosti na importu ruské ropy a plynu.

Tusk také navrhl, aby EU nakupovala od ruského energetického giganta Gazpromu společně. Ale energetická unie by mohla zajít ještě dále. Podle Guntrama Wolffa, bruselského thinktanku Bruegel, velké investice do evropské infrastruktury by mohly zabít dvě mouchy jednou ranou: Jednak dávají smysl, jednak by mohhlo jít o symbolický konec politiky úspor. A mohlo by jít o dobrý způsob, jak obnovit zájem o evropský projekt, dodává Wolff.

Tuskův návrh se setkal se souhlasem expertů a evropských stran, ale také mnoha hlav států a vlád. Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger v červnu předloží návrh na vybudování panevropské sítě pro dopravu zemního plynu a jednotnou cenu za ruský plyn.

Podle Jana Techaua, který vede thinktank Carnegie Europe, krize na Ukrajině podpoří integraci trhu s energiemi. "Možná to nepovede k uniformní energetické politice, ale rozhodně to povede k masivním investicím za účelem větší nezávislosti na Rusku", říká Techau. Nemyslí si ovšem, že by se evropská energetická politika dlouhodobě měnila.

Krize na Ukrajině zničila iluze Evropanů, že můžou uzavírat dohody s Východem bez toho, aby čelili protitlaku z Ruska. Evropa musí vzít v úvahu mocenskou politiku - v mnohem větší míře, než dosud. "Rusko nám ukázalo, že mocenská politika, politika síly, vojenských hrozeb, vydírání - tohle vše - se stávají politickými nástroji," dodává Techau.

V poslední době se příliš nemluví o společné evropské bezpečnostní a obranné politice - ale některé z volebních programů větších politických stran zmiňují vybudování evropské armády. Techau je v tomto bodě poněkud skeptický. Tvrdí naopak, že společná bezpečnostní a obranná politika krizí utrpí. "NATO bylo podpořeno, ale Evropa nikoliv."

Zatímco lidé z Pobaltí, Polska a Skandinávie se obávají o bezpečnost - lidé jsou dost otevření, pokud jde o strach z Ruska - Němci, Francouzi a Nizozemci a také obyvatelé středomořské oblasti jsou klidnější. Bude dost obtížné udržet v takové situaci jednotu.

Podle Techaua po válce v Iráku v roce 2003 je v Evropě znát přeryv mezi východem a ostatními částmi kontinentu. Ale nejde jen o to, jak lidé vnímají hrozby. Jde i o finanční zájmy. Středomořské země si nepřejí, aby EU převáděla větší díl pomoci východním zemím. Současná situace jim poskytuje 2/3 z této částky a na východ zbývá 1/3.

Rozdělení kontinentu nenahrává zájmům Německa. Se svými úzkými vztahy s Ruskem má Německo problém splnit slib, že bude lídrem v evropské zahraniční politice.

Německo může v důsledku ukrajinské krize ztratit, jak v oblasti ekonomické, tak ve sféře politického vlivu na Evropskou unii.

Podrobnosti v angličtině: ZDE