Ve jménu svobody zakažme svobodu

5. 5. 2014 / Štěpán Cháb

Ministr školství Marcel Chládek zastavil možnost domácího vzdělávání na druhém stupni základní školy, které se mělo rozjet naplno v příštím školním roce. K rozhodnutí ho vedlo přesvědčení, že děti se musí socializovat. Musí se dokázat sžít s kolektivem.

Školní kolektiv ovšem nepreferuje nadprůměrnost nýbrž průměrnost. Jakmile nějaké dítě začne v kolektivu vyčnívat něčím jiným, než čím vyčnívá většina, je to důvod k vyčlenění. Takové dítě je tím odsouzeno k šikaně, zesměšňování a ponižování jeho jinakosti. Dítě se poté své nadprůměrnosti/zájmu,/schopností snaží zbavit, snaží se dosáhnout toho, aby zapadlo do průměru, to jest do kolektivu, kde je výhodou naučit se kouřit, pořvávat na děvčata/chlapce návrhy ku kopulaci, listovat si v bulvárním a obscénním Bravíčku, toužit po tom nejnovějším mobilním telefonu s těmi nejnovějšími aplikacemi a podobné, jistě záslužné činnosti a touhy. Dítě tím nesmírně trpí. Tedy je socializováno a podle pana Chládka začne být konečně užitečné společnosti. Hurá.

Jedinečnost je podle pana Chládka špatná (zlý, zlý jedinec, říká se nyní individualitě se srolovanými novinami v ruce), je třeba mít vše pod kontrolou, každou myšlenku, každý pohyb. Je třeba nadiktovat dětem názory, které má, které musí zastávat celý další život. Nedej bože, aby dítěti byly dány možnosti nalézt protiargumenty vlastním přemýšlením, které by mohlo získat v domácí výuce.

Nikde jsem nečetl výzkum, který by tvrdil, že děti z domácí výuky se stávají uzavřenými, pologramotnými devianty, kteří jsou už svou existencí nebezpeční celé společnosti. Naopak, četl jsem spoustu studií, které tvrdí pravý opak. Dítě, které vyšlo z domácí výuky, není tolik ustrašené, nebojí se diskutovat, nepřijímá slepě řečené, ale přemýšlí, a pokud narazí na souvislosti, které páchnou, upozorní na ně. Četl jsem i protiargumenty, které se ovšem skládají prakticky jen z hloupého slova socializace, začlenění do kolektivu.

Možná, že pan Chládek s láskou vzpomíná na nějaký milý rodinný film z Hollywoodu, kde se studenti sklánějí nad problémem hladu v Africe a pouze společným úsilím, v rámci kolektivu, socializováni až k pláči, se rozhodnou zasílat nebohým černouškům zbytky od oběda ze školní jídelny. Školní kolektiv je ale jiný, ne tolik dojemný a dojímavý. Školní kolektiv odsuzuje jedince k průměrnosti a k touze po zbytečnostech.

Tímto rozhodnutím pana Chládka je celá společnost okradena o možnost volby. Nezáleží na tom, že naprostá většina lidí posílá své dítě do školy, záleží na tom, že doposud měli všichni možnost si zvolit, zda své dítě do školy pošlou nebo si ho vzdělají sami doma. Nyní ta možnost zmizela. Od nového školního roku bude každé dítě druhého stupně povinně posláno do kolektivu ke zprůměrnění nebo k prožití čtyř nejhorších let vlastního života.

Nedávno jsem čekal na autobus. Přihnala se horda dětí ze školy. Přibližně desetiletý chlapec tam na nějakou dívku řval: "Večer se stav, vyšukám ti mozek z hlavy." Jsem si naprosto jistý, že stav jeho reprodukčních orgánů nebyl natolik vyvinutý, aby mohl svou výhružku splnit. Kolektiv si ovšem podobných siláckých řečí žádá. A takové pan Chládek chce budoucí voliče. Nechť je má, tupé stádo, kterému je mozek jen k tomu, aby se mohl vyšukávat z hlavy.

0
Vytisknout
7131

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2014