"Žiju v Rusku, protože tu mám pocit svobody"

Jak zahraniční Skoti debatují o pojmu národní identity

18. 8. 2014



Zde přinášíme český překlad filmu Emy Čulík Independent Souls (Nezávislé duše) o tom, jak uvažují před referendem o skotské nezávislosti o pojmu národní totožnosti Skoti žijící v Rusku.

Ema Čulík vysvětluje, proč film natočila, ZDE

ÚVOD

...referendum o nezávislosti je velmi jednoduchá a jasná otázka...

.... o mně to není...

... je to pro nás příležitost začít znovu...

...nevyhnutelnost, že stát...

...vy si snad děláte legraci?...

JAMES M: Jsem ze Skotska.

JAMES B: Jsem Skot.

JOSS: Narodil jsem se a vyrostl jsem ve Skotsku.

TOM: Život jsem prožil ve Skotsku.

CHRIS: Jsem Skot, to je celé.

TITULKY: 18. září 2014 bude Skotsko hlasovat o tom, zda se stát nezávislým státem. Skoti, kteří žijí v zahraničí, nemají právo hlasovat v tomto referendu.

JOSS: Jmenuju se Joss Bartleet. Narodil jsem se a byl jsem vychován ve Skotsku. Původně pocházím z města Crieff. Jsme tady v Rusku v Petrohradě a já tu žiju už -- pět let.

JAMES M: Jmenuju se James, James Mathews. Žiju už ve Rusku dva a půl roku, téměř tři roky. A přijel jsem sem proto, že jsem potřeboval...

TOM: Já se jmenuju Tom. Co chcete, abych vám o sobě řekl? Nejlépe to lze říct takto. Jsem eklektik. Začal jsem jako chemik, skončil jsem jako učitel angličtiny. Skončil jsem v Rusku... Před deseti měsíci, loni v září. Přijel jsem sem v podstatě, protože se zajímám, je to země, která je pro mě docela záhadná, nemá definované hranice, nemá definovanou kulturu, kterou bych si mohl vybrat. Pracoval jsem v Británii jako manažer určitého projektu a dostal jsem velmi zajímavou příležitost přijet sem a dělat něco podobného, ale taky učím, takže to mě sem přivedlo.

CHRIS: Jmenuji se Chris Wedderburn. Jsem z Edinburku ve Skotsku. Žiju tady v Petrohradě už 12 let s manželkou a s dvěma dětmi.

JAMES B: Jmenuju se James. Žiju v Rusku. Proč tu jsem? Nevím. Víte, na to se mě pořád ptají a nikdy neexistuje přesná a určitá odpověď.

TOM: Nejoblíbenější pocit ohledně života tady v Rusku ... asi je to pocit svobody. A nevím, odkud to pochází. Myslím, že je to proto, že víte, že jste obklopen předpisy, které existují, ale míra možnosti, jak tyto předpisy interpretovat a používat, ta existuje, a pokud neděláte něco zkorumpovaného nebo ilegálního, máte opravdu hodně svobody.

JAMES M: Kdybych na tuto otázku dokázal lehce odpovědět, proč se tak zajímám o Rusko, no, nepotřeboval bych tady být...

JAMES B: Víte, na tom místě existuje zvláštní duše, zvláštní duch, který... Mluvil jsem tady s dvěma svými přáteli, já a několik mých přátel spadáme do této kategorie. My jsme ti lidé, kteří, čím déle tady zůstáváme, tím obtížnější je pro nás odcestovat. A to je proto, že se tu cítíme doma.

JAMES M: Problém je ten, že když žijete ve své vlastní zemi, víte, kde hledat potíže. Jo? Tak když například nepřijede na čas autobus, řeknete si, jsou to ty zatracené edinburské autobusy, anebo zatraceně, oni pořád v Edinburku rozkopávají ulice kvůli tramvajím, anebo když vidíte starou paní, která nemá na platbu účtu za energie, říkáte si, za to můžou ti zatracení konzervativci. Víte, koho obvinit. Ale když jste v Rusku a nepřijede autobus, tak si řeknete, zatracené Rusko. A když vidíte na ulici ležet opilce, říkáte si, zatracené Rusko. Prostě nejste schopen odlišit jednotlivé části té země. V Británii jsem schopen poznat, které části té země se mi líbí a které ne. Myslím, že je to obtížnější v Rusku, protože jako outsider prostě se vám líbí nebo nelíbí celá ta země.

JAMES M: Nejhorší je, myslím, otázka od ostatních přistěhovalců, když se vás ptají, odkud jste, strašně nerad na to odpovídám. Protože když se zeptají "Odkud jste" a já říkám "Ze Skotska", oni namítají, "Ale vy nemáte skotský přízvuk", a já říkám, no, moji rodiče jsou Angličané a tak přijde reakce: "Tak jste Angličan." No, já jsem strávil celý svůj život ve Skotsku, na Anglii si skoro vůbec nepamatuju, skotská vláda usoudila, že jsem natolik Skot, aby mi poskytla univerzitní vzděláni zadarmo, tak jsem Skot, že? A oni říkají, tak to vůbec ne, nemáš skotský přízvuk...

JOSS: Obyčejně říkám, že jsem Skot, kdybych řekl, že jsem Angličan, dostanu politickou přednášku o britském impériu nebo tak, ale když řeknu Skotsko, tak oni reagují: "Ano, svoboda!" Což je dobrý způsob, jak se s lidmi spřátelit.

TOM: Normálně říkám, když jsem v zahraničí, že jsem Brit. Protože je to prostě otázka totožnosti pro mezinárodní společenství.

CHRIS: Jsem Skot, ze Skotska....

EMA: Ano, o tom není pochyb, nikdy bys neřekl "Jsem Brit."

CHRIS: No, když nerozumějí, když nevědí, všichni vlastně rozumějí, ale někdy mě jasně neslyší, a pak říkám, OK, jsem z Británie. Nikdy bych neřekl, že jsem Angličan, protože nejsem. I když, vlastně, musím říct, jsem se v Anglii narodil. To ale není důležité. Identifikuju se se Skotskem, jsem Skot a to je celé.

JOSS: Setkáte se s lidmi, s přistěhovalci, a samozřejmě se vás normálně zeptají, odkud jste, a vy máte pocit odtažitosti a nemáte žádnou společnou totožnost s lidmi, jimiž jste obyčejně obklopeni, a tak si musíte vytvořit jakousi konstrukci, totiž "Jsem tohle" v této cizí zemi a když to uděláte, tím jaksi to posílíte a máte pocit silnější vazby na domov... Je to pro vás důležitější.

CHRIS: Skotsko bude vždycky můj domov, i když tam nežiju. To je zvláštní věc, je to velmi zvláštní věc, ale - vždycky to bude můj domov.

JAMES B: Konala se tu ta akce InterNations. Byl jsem tam v únoru, byla tam spousta Angličanů, a vždycky se mě ptají, hele, Skote, co si myslíš o nezávislosti Skotska, a mluvíme o tom, a pak pár z nich řekne, "No, ale v Anglii, my..." a já je opravuju, "Pozor, pozor, v Británii." Oni odpovídají: "Víš, co tím myslím." Ne, sakra, nevím co myslí tou Anglií. Když mají tu mentalitu, že ani nejsou schopni pojmenovat svou zemi jejím řádným jménem, z toho vidíte, jak se někteří lidé dívají na britské ostrovy. Někteří lidé ani nevědí, že existuje Irsko. Prostě si myslí, že je to celé jen jedna země. Proboha! A tihle lidé chodí k volbám. Mluvím o všeobecných volbách v celé Británii. Když mluvíte o skotském referendu a nejste ani schopen pořádně pojmenovat Británii, tak to já s vámi mluvit nebudu.

JAMES M: Žijeme teď v jednadvacátém století, kdy jsou hranice tak otevřené, takže můžete se cítit, čímkoliv chcete. A víte, vaše národnost a váš pas často vlastně vám jen vadí.

TOM: Národní totožnost vytváří komunitu, vytváří společnost, dává dohromady národ, který pak dokáže spolupracovat jako tým. Jak ten tým vybudujte, to je velmi důležité. Pokud si vytvoříte národní totožnost, kterou lidé používají na obranu svého chování, to je jedna věc. Jestliže si vytvoříte národní totožnost, na niž jste hrdý a používáte ji v boji proti těm, kteří ji urážejí, máte velmi silné principy. A já si myslím, že my máme velký problém, že jsme si vybudovali národní identitu kolem něčeho, co vlastně neexistuje. Nikdo to nevede, každá komunita je ponechána sama sobě a vláda si myslí, že reprezentuje celek. Vůbec si nejsem jist, že tomu tak je.

JAMES B: Představa britskosti už neexistuje. Víte, možná se rozkládá a lidi se ji snaží udržet při životě. Zbytky imperialismu a tak. Je to z éry, která už odumřela, a pro lidi to už nic neznamená.

JAMES B: Během skotského osvícenství a během průmyslové revoluce a rozšiřování britskéh impéria v něm hráli velkou roli všichni ti Skoti a víte, Glasgow byl průmyslovým ohniskem impéria, Belfast taky, pak existoval Edinburk, samozřejmě i Londýn, byla to doba, kdy bylo slavné být Britem. Globální moc. Tehdy bylo slavné být Britem.

EMA: Nyní... no...

JAMES B: Dneska to necítím.

JAMES M: Důvodem, proč referendum vyvolává takovou velkou energii, je to, že všichni přijali tuto myšlenku, OK, můžeme se osvobodit od Davida Camerona. A to myslím je špatný způsob, jak se na to dívat, protože, víte, sever Anglie je taky stejně nekonzervativní jako Skotsko. A oni se tam octnou v situaci, kdy jejich názory nejsou zastoupeny. A pak si Yorkshire bude stěžovat, že ten konzervativní je, a různé částí Anglie se budou snažit poukazovat na to, že se odlišují. A problémem je, že politika v Anglii je uspořádána podle toho, jak tomu bylo v 18. století, je to politický systém, který původně fungoval velmi dobře, no, pokud jste byli šlechtic, protože jen šlechtici směli hlasovat.

CHRIS: Skotští nacionalisté jsou ve Skotsku politickou stranou už od doby, kdy jsem byl malý kluk. Pamatuju se, jak rozdávali odznaky, měl jsem taky jeden: "TO JE SKOTSKÁ ROPA". Sympatizuju se spoustou jejich myšlenek, ale ve skutečnosti, myslím, nacionalismus vede k rozbrojům. Myslím, že podporuje záporné věci. Myslím, je vlastenectví, to je něco úplně jiného.

JAMES B: I určitý člen mé rodiny, slepě podporuje nezávislost Skotska, a když se ptá proč, odpovídá, "Prostě proto." Já říkám, ale to přece není žádný argument. Máš dítě. Je to tvoje budoucnost. Říkám jim generace z filmu Statečné srdce. Hlasují pro nezávislost jen proto, že nějaký Australan s irským přízvukem natočil bezvadný film. Sice je z 95 procent historicky nepřesný, ale je to dobrá filmová práce. Vyjadřuje hodně skotského vlastenectví, ale není pravdivý, nakonec není pravdivý.

JOSS: Existuje naše vlastní kulturní historie a naše vlastní dědictví a odpor vůči Anglii a vědomí, že Skotsko bývalo svobodné. Lidi jsou stále ještě naštváni a znají historii, třeba ten panamský incident, samozřejmě se to používá jako argument pro nezávislost Skotska, hodně to lidi oslovuje. Anglie nás podvedla ohledně Panamy už v minulosti, a je jasné, že mocní v Anglii dají vždycky přednost vlastním zájmům před zájmy skotskými. A pak existuje také ta romantická představa, víte, "bojujte proti Angličanům, měli bychom být svobodní, řekl nám Mel Gibson" - jsou to politické faktory. Existuje velká propast mezi politikou, kterou praktikuje a v kterou věří většina Skotů a politikou, kterou praktikuje a v kterou věří většina Angličanů. Konzervativní strana nikdy ve Skotsku nevládla. Nikdy jsme nehlasovali pro konzervativce. Jsme vážně rozhádáni, a jak teď v Evropě sílí euroskeptismus, a v Anglii stoupá podpora euroskeptické strany UKIP, doufám, že to nevydrží, ale ukazuje to rozdíl mezi skotskou politikou a anglickou politikou. Mezi Anglií a Skotskem jsou velké politické rozdíly, nemluvě o sociálních otázkách, a máme jiný právní systém, jiný systém zdravotnictví a ty jsou daleko více utvářeny podle sociálnědemokratického modelu, podle Skandinávie, podle socialistického modelu, než v Anglii. Takže jde o politiku a taky o romantiku.

TOM: Když máte, co potřebujete, u nosu, nepotřebujete nikoho jiného. Skotsko má daleko větší obnovitelné energetické zdroje než skoro všechny jiné země světa, má lepší univerzitní systém, má lepší terciární průmysl, nemusíme se příliš zaměřovat na suroviny, protože to jsme dělali začátkem dvacátého století a teď to už nepotřebujeme. Musíme se soustředit na to, jak vytvořit mezinárodní kontakty, aby lidi nepovažovali Skotsko za izolovaný kus země. Na to se musí soustředit naše společnost. Neznamená to, že bychom neměli být součástí Evropské unie, že bychom neměli být součástí Skandinávie, že bychom neměli být součástí severní Afriky, le to, co uděláme, musí být relevantní.

JAMES B: Je to pravděpodobně nejdůležitější rozhodnutí pro každého občana ve Skotsku, ať jste Skot, Angličan, Ind, nebo kdokoliv, nevím, třeba z Antarktidy. Pokud bydlíte ve Skotsku a máte hlasovací právo, tak jděte volit. Existují Skoti, kteří hlasovat v referendu nemohou, a ti tady vyjadřují své názory. Můžete své názory vyjádřit, ale do hlasování se to nezahrne.

0
Vytisknout
2144

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2014