"Jak umírala 30. brigáda"

20. 8. 2014

KD│ Clausewitz před téměř dvěma sty lety upozornil na fakt, že za války je většina zpráv nespolehlivých. S ohledem na to a dále s racionálním předpokladem, že žádná z bojujících stran konfliktu na Ukrajině nemá důvod publikovat pro sebe nepříznivé informace bez toho, aniž by byly pravdivé - (pro)ruská strana údaje o závislosti na vojenské podpoře z Ruska, ukrajinská informace o porážkách a ztrátách - publikují Britské listy článek Valentina Bortnika odvolávající se na očité svědectví jednoho z ukrajinských vojáků.

Nejsem zrádce ani panikář. Ale to, co se stalo s 30. brigádou z Novogradu-Volynského, zasluhuje nejpozornější pohled veřejnosti. Mlčet o tom znamená zradit zemi a muže, kteří zůstali ležet v doněcké zemi. Zradit jejich rodiny a národ, který poskytuje své nejlepší syny pod velení ..... s velkými hvězdami na výložkách. Nechci tu nikoho kritizovat, prostě doufám, že vyprávění obyčejného berdyčevského mladíka, jemuž se podařilo během zmíněných událostí zůstat naživu, pomůže Ukrajincům pochopit, že nekompetentní důstojník je horší Janukovyče...

Igor (jméno je změněno) byl povolán v Berdičevu v březnu. "Na deset dnů, na přecvičení", vysvětlila berdičevská vojenská správa. Z Berdičeva ho poslali do Novogradu, ke 30. brigádě. Tam se zabýval střeleckou přípravou - 12 nábojů na den, a tak po dva týdny. Potom proběhlo cvičení společně s 26. brigádou, a pak do války. Úkolem jednotky, u které Igor sloužil, bylo doprovázet vojenské kolony bojového zásobování. Dostávali se pod palbu, ale Bůh byl milosrdný a bojovou cestu vojáků značily pouze vyhořelé náklaďáky. Na konci června celou brigádu shromáždili a odeslali do vsi Solněčnoje v Doněcké oblasti. Tam provedli opravy, natankovali, doplnili munici a odjeli do vesnice Stěpanovka v Doněcké oblasti. Stěpanovka už byla osvobozena, ale teroristé ji ostřelovali z minometů. První den brigáda kvůli minometné palbě ztratila tři lidi. Ubytovali se v suterénech a ve sklepích a začala jim služba. Mezi úkoly vojáků patřilo hlídkování, ochrana blokpostů, vyčišťování obsazených sídlišť.

Události z 12. srpna Igor do smrti nezapomene. Vybavuje si rozhovor dvou dělostřelců z baterie samohybných houfnic ráno několik hodin před katastrofou: "Koljo, je to v nějak v ... . Střílíme a neměníme pozice, zasáhnou nás." "Jdi to říct veliteli, už to promyslel a dostal od velení hodinky. Řekli nám, abychom zůstali zde," odpověděl kolega. Na vojně jsou všechna pravidla psána krví zemřelých. A pokud rozkazy pravidla porušují, vojenská intuice začíná pracovat a očekává nějakou špatnost. Igor "měl štěstí", jestli se to tak dá říci. Jeho a ještě dva vyslali večer na průzkum, aby zjistili složení a rozmístění palebných prostředků a nahromadění živé síly protivníka.

Chlapi se vzdálili od svých na tři-čtyři kilometry a objevili stojící tankovou kolonu v počtu 18 tanků T-90! Pokus spojit se s velením je jen tak tak nestál život - kolem průzkumníků ležících v trávě projely tři tanky bojového zajištění. Blížící se tank je div nerozjel - "bylo možno si na něj sáhnout". Poté co tanky přijely ke koloně a zastavily se, průzkumníci se spojili s velením a po lokalizaci tankového uskupení žádali o dělostřeleckou palbu. Tanky stály kolem hodiny, ale palba nikde. Navíc k tankům přijela pěchota na Kamazech a vojska se začala rozptylovat. Tanky i pěchota začaly obkličovat vesnici - průzkumníci se ještě jednou spojili s velením a informovali o situaci - 30 Kamazů s lidmi a 21 tanků T-90. Tentokrát velení reagovalo (to Igor zjistil až později od vojáků, kteří zůstali naživu) - ujelo z ještě neobklíčené Stěpanovky a zanechalo tam jednoho štábního důstojníka v hodnosti podplukovníka.

Kolem desáté večer začala katastrofa. Vesnici a rozmístěná vojska zasáhla raketová smršť. Více jak dvě hodiny Grady přerývaly pozice 30. brigády a potom se do čištění vesnice pustily tanky a pěchota. Igor si myslí, že to byla ruská vojska - teroristé nemají tanky T-90. Začal ústup ukrajinských jednotek, přesněji toho, co z nich zbylo... Naši ustupovali směrem na Savur-Mohylu.

Tak se tři průzkumníci ocitli v týlu separatistů. Průzkumníci do rána leželi v poli a pozorovali projíždějící zásobovací kolony nepřítele. Celou noc se pokoušeli spojit s velením, aby zjistili, co mají v této situaci dělat. Ale rádio mlčelo. Ráno se spojení podařilo navázat a dostali rozkaz vydat se do obce Solněčnoje. Šli po polní cestě. Tak narazili na UAZ separatistů se třemi bojovníky. Během napadení "střílíme pouze na skla a dveře", ukořistili dopravní prostředek a dorazili téměř až do místa určení - separatisté je uviděli a začali pálit z minometu. Auto opustili a pokračovali podrostem...

V obci je čekal šok. Během útoku separatistů a ruských vojsk bylo zcela zničeno 18 tanků brigády, zcela zničena baterie samohybných houfnic a další obrněná technika. Veškerou bojovou technikou brigády se ukázaly být dva tanky, prostřelené, ale zázrakem pojízdné, a bojové vozidlo pěchoty. Lidí zemřelo velmi mnoho, ale kolik přesně, to tehdy ještě nevěděli. Ale velení na vojáky nezapomnělo a dalo jim rozkaz zbytky vojsk vyvést na Savur-Mohylu. Tam se odehrála druhá část tragédie... Vzpomínat na ni už Igor nemá sílu. Potom zbylí živí dostali rozkaz odjet na základnu v Novohradu, "aby sečetli a sestavili soupis přeživších". Sečetli. Z 4 500 vojáků a důstojníků se v Novohradu-Volynském ukázalo být 83, ještě kolem 500 v různých místech na Ukrajině, v zásadě opraváři, medici, odstřelovači... Kde jsou ostatní budou vyjasňovat otcové velitelé.

Dnes je Igor v Berdičevu. Bez peněz, ale živý. Co bude dál, neví. Pustili je domů a řekli, že v nejbližší době rozhodnou, co s nimi dál udělají... O osudu "ztracených" téměř čtyř tisíc vojáků a důstojníků 30. brigády zatím není nic známo.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
16181

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2014