Jak to bylo před rokem 1989

6. 11. 2014 / Jan Čulík

Když už tedy Štěpán Kotrba spekuluje, nepříliš informovaně, o situaci před listopadem 1989, o Janu Kavanovi a o Václavu Havlovi, rád bych se k tomu trochu vyjádřil, neboť něco o té době vím.

Obávám se, že spekulace Štěpána Kotrby o pěti možných alternativách, jak Jan Kavan pašoval disidentskou literaturu do Československa, jsou založeny na několika falešných premisách. První falešnou premisou je představa, bohužel je to častá choroba, jíž propadají lidé v Čechách, je že Československo bylo, a Česká republika je, pupkem světa, o který se zajímají všechny světové tajné služby a právě v Praze se rozhoduje veškerá geopolitika, a Češi jsou všude ve světě známí a populární.

Bohužel tomu tak není a představa, že je Praha v geopolitice nesmírně důležitá, je naprostý nesmysl, už od té doby, kdy po roce 1945 si Čechoslováci mysleli, že jejich země se může stát "mostem" mezi Západem a Východem. Proč by proboha nějací američtí politikové potřebovali pro jednání s Moskvou nějaký pražský "most", když si mohou zatelefonovat nebo zaletět do Moskvy přímo?

Když Štěpán Kotrba propadá velikášským představám, jak zjevně západní i východní zpravodajské služby vydávaly miliony dolarů na financování podvracení zrovna Československa, vzpomínám při tom, jak můj předchůdce, odborný asistent v oboru českých studií na University of Glasgow, dr. Igor Hájek, měl dlouhá léta na nástěnce ve své pracovně, kterou jsem po jeho úmrtí r. 1995 převzal, citát z tvrdě komunistického ortodoxního pražského týdeníku Tribuna někdy ze sedmdesátých let, kde se psalo o "imperialistických diverzních centrech na Univerzitách v Glasgow ..., kde agenti, financovaní britskou vládou školí diverzanty pro podvratné akce v socialistickém Československu". Chudák Igor Hájek učil deset nadšeneckých studentů český jazyk a českou literaturu a bojoval usilovně s vedením univerzity, pro něž byl exotický obor českých studií a nějaké Československo naprosto nezajímavý a neustále se snažili veškerá východoevropská studia, včetně studií českých zrušit.

Obdobné to bylo s Janem Kavanem. Jak je známo z mého životopisu, v posledních letech před pádem komunismu jsem pro něho a jeho Palach Press pracoval jako překladatel. Dělal jsem anglickou mutaci čtrnáctideníku Informace o Chartě 77 jménem Uncensored Czechoslovakia, kterou v Praze redigoval Petr Uhl, a prostřednictvím rané formy emailu jsem také operativně překládal do angličtiny prohlášení Chartistů, které Kavanovi telefonicky diktoval z Prahy Petr Uhl v češtině, Kavan se je pak pokoušel rozšiřovat mezi britské a americké novináře, které to většinou absolutně nezajímalo.

Je možné, že Jan Kavan svou situaci předstíral, třeba byl opravdu vysoce placeným agentem CIA či KGB, ale přijde mi to velmi nepravděpodobné. Veškerá tzv. "podvratná" emigrantská činnost (s výjimkou vysílání Svobodné Evropy v Mnichově, které bylo pod přímou kontrolou Američanů, a bylo podřízeno přísné cenzuře) byla naprosto na koleně. To byla hlavní charakteristická vlastnost veškerých "vlasteneckých" emigrantských aktivit. Josef Škvorecký v Kanadě měl možnost vydávat nezávislou českou literaturu jen proto, že každoročně vytiskl a poštou rozeslal sympatizantům katalog asi dvaceti knih, které plánoval vydat, a žádal podporovatele svého nakladatelství po celém světě, aby si ty knihy předem předplatili. Dokud od subskribentů nedostal předplatné na ty knihy, nemohl je vydat. Neměl žádný kapitál. Působí jeho nakladatelství jako "diverzní centrála financovaná CIA"? Vzhledem k tomu, co víme o činnosti CIA z války v Iráku, kde CIA podplácela Iráčany, aby se dali na americkou stranu, prostě tím, že tam rozdávala palety plné balíků stodolarovek, nic takového se jaksi nedělo při podpoře české nezávislé literatury. Jak známo, CIA je příliš pitomá na to, aby poznala, že pro podporování podvratného hnutí v nějaké zemi je především nutno podporovat nezávislou kulturu a intelektuály. Kromě toho, skutečnost, že Československo v šedesátých letech málem vytrhli ze sovětského bloku svými kulturními aktivitami právě intelektuálové, je dost výjimečná a ojedinělá. Obecně politikové prostě nedávají kultuře tak velkou roli.

Jak známo, CIA vůbec netušila, že kolem roku 2010 vznikne v severní Africe Arabské jaro, protože ji nenapadlo, aby studovala arabskou literaturu, film a rockovou hudbu, které touhy po demokracii projevovaly už celou řadu let - jenže to bylo v arabštině a agenti CIA nejenže nejezdí do zemí, kde by mohli dostat průjem, ale také neznají žádné jazyky a nesledují systematičtěji interní kulturněpolitický vývoj v jiných kulturách, než je kultura anglická.

V době, kdy jsem s Janem Kavanem a jeho Palach Pressem v Londýně koncem osmdesátých let spolupracoval, neměl Kavan vůbec žádné peníze. Za překlady Informací o Chartě a chartistických dokumentů mi platil ohromující částku 30 liber měsíčně (cca 1500 Kč). Znal jsem jednu českou pracovnici londýnské cestovní kanceláře, kde si Jan Kavan objednával letenky, když potřeboval někam letět, a ta si stěžovala, že často neplatí účty, protože na to nemá. Možná, že to všechno byla jen přetvářka a Kavan byl ve skutečnosti vysoce placený James Bond, z americké či z československé strany. Přijde mi to velice nepravděpodobné.

Jestliže byl Kavan tak dokonalým Jamesem Bondem se špionážním zázemím ze CIA či z MI5, proč by byl nucen se spoléhat pro překládání materiálů českých disidentů na nějakého Jana Čulíka v dalekém Glasgow? Že by CIA či MI5 skutečně neměla finanční či profesionální zázemí na to, aby si takové překládání zajistila sama, kdyby je to zajímalo a považovali to za strategicky důležité? Což zjevně nepovažovali?

Kavan samozřejmě skoro žádné publikace nevydával, v tom se Štěpán Kotrba plete. Vydával fotokopírovaný bulletin Uncensored Czechoslovakia, v nákladu asi 300 výtisků, a posléze čtvrtletník East European Reporter, na nějž sehnal jakýsi menší grant. Za pomoci levicových nadšenců z Francie a z Británie pašoval v jedné dodávce do Československa knihy a časopisy, které vydávala na koleně hrstka českých nadšenců. Psal jsem o tom ve své knížce Knihy za ohradou:

Takto o vydávání knih v exilu píše Josef Škvorecký, že by taky tajil milionové dotace od CIA?

Někdy začátkem roku 1971 mi dr. Hanuš Lexa z Československé společnosti pro vědy a umění v Americe napsal, jestli bych Společnosti nesvěřil k vydání svůj Tankový prapor. Věděli, že román byl v Praze ve stránkové korektuře zabaven, a chtěli mi pomoci (po pravdě řečeno, nevím, zda měli tehdy Tankový prapor už taky přečtený, ale ať ano nebo ne, podali mi vzácnou pomocnou ruku). Byl bych knihu tenkrát svěřil každému, kdo by ji vydal. Ukázal jsem dopis ženě a řekl jí, že dr. Lexovi rukopis pošlu. V noci mě žena vzbudila. »Co je?« »Vydáme to sami!« »Co?« »Tankovej prapor.« »Neblbni,« řekl jsem a opět jsem usnul.

Ale jí to vrtalo hlavou. V průběhu několika horečných dnů, s angličtinou, jež tehdy byla ve stádiu Aj goink bai sigaret, zjistila možnosti, tiskárnu, poštovní předpisy, celní omezení a opakovala: »Vydáme to sami! Založíme nakladatelství!« »Kde na to vezmem?« zděsil jsem se. Prohlásila, že do toho vrazíme úspory, ona napíše známým, aby posílali adresy, a já kamarádům, aby dodali rukopisy.

Ukecala mě. Dodnes nevím, jak vybudovala tu objemnou kartotéku adres. Známí a známí známých posílali, psala na všechny strany, obtěžovala lidi telefonem. Já vzkázal kamarádům a někteří skutečně poslali rukopisy, protože co s nimi v exilu? Heda Kovályová, Beneš, Lustig, Kohák. Přemluvil jsem Otu Ulče, aby počeštil svůj anglický spis o každodenním soudcování za stalinismu, a Jana Drábka, aby dal přeložit rukopis Whatever Happened to Wenceslas, který se nám taky podařilo střelit kanadskému nakladateli. A měli jsme ovšem Honzlovou. A Voskovec slíbil napsat Paměti. A Egon Hostovský nám dal svoje v exilu nevydané Všeobecné spiknutí a radu, abychom to nedělali, protože zkrachujeme. Pan Prokop Havlík se nabídl, že nám gratis povede účty, a tak to Zdena rozjela.

Probouzel jsem se zpocen, zděšený vidinami krachu. Ale ona, jako buldok, se zakousla do myšlenky, a náš obývák ve věžovém domě v torontském sídlišti St. James Town se proměnil v kancelář. Zdá se to dávno. Přišly korektury textu vysázeného Polákem. Podle toho vypadaly. Přišel účet za sazbu linotypem a já trávil noci zbrocen potem a konto se scvrklo na 38 centů. Pozdě se ukázalo, že jsme také zvrzali kalkulaci a že při ceně 2 dolary 80 budeme muset zpeněžit alespoň 3 000 výtisků, abychom aspoň zaplatili tiskárnu, nemluvě o poštovném a obalu. Adres jsme tou dobou měli asi 400 a na inzerci nebyly peníze. Egon smutně kýval hlavou a odhadoval, že střelíme 300 - 400 výtisků, víc se prý ani v přednacistickém, ani v poúnorovém exilu nikdy neprodalo.

Podobným způsobem vznikala i ostatní česká nakladatelství na Západě. Vedli je nadšenci po práci, ve volném čase. Zejména díky technologické úrovni (tiskárenskou sazbu už tehdy mohl vyrobit na domácím komputeru v podstatě kdokoliv) byla na Západě výroba knih relativně levná. Česká exilová nakladatelství se tak mohla udržet nad vodou - ovšem pouze za předpokladu, že jejich majitelé a redaktoři pro ně pracovali bezplatně, bez naděje na jakýkoli zisk. Profesor Adolf Müller z nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem řekl v jednom interview o práci svého nakladatelství toto: »Dělám skoro všechno. Mnozí lidé si myslí, že jsme opravdový nakladatelský podnik. Zavolá někdo a chce být spojen s účtárnou. A tak si se ženou přehazujeme sluchátko, aby to vypadalo, že přepojujeme...«

Zdroj: ZDE

Štěpán Kotrba kritizuje Václava Havla, že Havel byl "nepřítel reálného socia­lismu". Hrdě přiznám, že jsem byl také nepřítelem reálného socialismu. Byl to koloniální utlačitelský režim, jehož hlavním důvodem existence bylo fungovat jako bezpečnostní, nárazníková bariéra pro Rusko. V důsledku toho potlačil tvůrčí schopnosti českého a slovenského národa po roce 1968 tak brutálním způsobem, že se z toho nevzpamatovaly dodneška. Hodnotový systém byl odpornou směsicí podlézavosti, konzumerismu a primitivního autoritářství. Režim samozřejmě zajišťoval plnou zaměstnanost a tak dokázal splňovat to, co dnešní režim v České republice splňovat neumí a za co ho velká většina obyvatelstva, totiž za existenční nejistotu, právem kritizuje. Jenže potlačováním jakýchkoliv nezávislých myšlenek likvidoval husákovský režim schopnost kulturní, sociální i ekonomické inovace, a nutně se tak odsoudil k zániku. Jsem hrdý na to, že jsem se snažil svou minimální troškou k porážce tohoto režimu přispět. Jiná věc je, co na jeho místě za dalších pětadvacet let čeští občané udělali... Možná nemohli dělat v důsledku předchozí devastace společnosti nic moc jiného.

Václav Havel byl ztraumatizován husákovským režimem stejně jako většina dnešních politiků. V osmdesátých letech nebyla jiná možnost jak proti normalizačnímu režimu bojovat než za podpory Spojených států, která ovšem byla před rokem 1989 minimální. Uvědomte si, že do cca roku 1986-1987 o Václavu Havlovi na Západě nikdo nevěděl. Vzpomínám si, jak v roce 1986 se na mě obrátil při příležitosti publikace anglického sborníku o Václavu Havlovi Living in Truth, který zredigoval Jan Vladislav, Angus Roxburgh, analytik tehdejšího středoevropského vysílání BBC, abych mu něco o Havlovi řekl, že o té knize má napsat komentář a že o Havlovi neví vůbec nic. Nabídl jsem se mu, že mu to napíšu sám, a tak jsem se stal spolupracovníkem zahraničního vysílání BBC. Pro Havla skutečně existovala dichotomie "Buď zotročení Ruskem, nebo nekritická spolupráce s USA" a tím proslul především po roce 1989. Zoufale se snažil o zachování amerického vlivu v Česku, aby tam nepřevládl ruský vliv, jehož se bál. Můžeme mu to v důsledku jeho zkušeností zazlívat?

0
Vytisknout
10006

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2014