Zabředli jsme

6. 11. 2014 / Jan Sláma

K tomuto zjištění mne opět přivedla debata v nedělní Partii. Zabředli jsme do neřešitelnosti ve věci českého zemědělství, potravin a jejich dostupnosti. Pan ministr pracuje, cestuje až se za ním práší, sklízí uznání za snahu, ale jak se z diskuze ukazuje, naši zemědělskou výrobu, alespoň v některých oblastech mohou zachránit jen jakési soutěže, loterie, nalepování nálepek atd. Při čemž prý občan může vyhrát hodnotné ceny a čeští chovatelé zaznamenají kýžený obrat k lepšímu.

Co ale prodejci? Těm je vcelku jedno od koho levně nakoupí a komu draze prodají. Takže ministerstvo tyto nápady propagující a z našich peněz platící vlastně dělá jen levnou reklamu řetězcům. Vysoké ceny potravin jsou vzhledem k výběru DPH pro státní pokladnu i výhodné. Tak co na jedné straně zaměstnancům a důchodcům přidají to si na druhé straně vezmou prodejci a část se vrátí státu ve formě daní.

Prvotní ale patrně i nejhlavnější problém jsme si vytvořili před lety sami vpuštěním a podporou těchto řetězců na náš trh. Ty se zprvu tvářily mírumilovně, ale když zcela ovládly náš trh začaly se chovát jako diktátoři. Diktují si od koho koupit, za kolik koupit a za kolik prodat. Marže, které občas proniknou k veřejnosti jsou neuvěřitelné. Zbytky drobných obchodníků nakupují podstatně dráž a jejich marže, rabat nebo obchodní přirážka, jak jsou tyto násobky ceny matoucí veřejnost nazývány, jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, čeho dosahují nadnárodní instituce . Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, jak nám bylo na příkladu ukázáno, činí i stovky procent.

Po listopadovém převratu od něhož uplynulo už čtvrt století, tisíce podnikavých lidí otevřelo obchody s potravinami, textilem, obuví, novinami a cigaretami a dalšími druhy zboží. Supermarkety a podobná monstra se zde nevyskytovala. Vznikající vrstva obchodníků obchodujících většinou v malém začínala ztěžka. Vydělané peníze bylo nutno obracet, tedy znovu investovat. Byly problémy s úřady, s účetnictvím, s finanční gramotností. Tito lidé s velkou urputností a s velkým vypětím sil překonávali všechny možné potíže.

Konkurence byla ale většinou jen na stejné úrovni, na které pracovali oni. Mezi obchodníky a obyvatelstvo se vřadila další vrstva, která vládla velkoobchodem. Tedy ti, kteří nakupovali od výrobců a prodávali obchodníkům.

Protože obchodníků bylo poměrně mnoho, byla snaha prodávat co nejlevněji a obchodní přirážka například u potravin se pohybovala kolem 15% ale i méně. S postupem času problémů spíše přibývalo než naopak. Obchodník musel platit mzdy a všechna pojištění zaměstnanců, energii, pojištění majetku atd. Pokud neměl štěstí, že pracoval ve svém, velkou část toho co vydělal spolkl nájem. S uvolňováním pořádku ve společnosti přibývalo zlodějů, kteří často kradli za bílého dne, vědomi si minimálního rizika potrestání. Velká amnestie prezidenta Havla obratem přinesla velký nárůst zločinnosti.

Přibývalo ale i zločinců -- podvodníků. Ti nakupovali a prodávali , ale k placení se neměli. Prostě zmizeli. Zůstali za nimi bílí koně nebo firmy v úpadku se správcem sídlícím nejlépe až v Čierné při Čope. Poslední ranou malým obchodníkům byly právě v úvodu zmiňované řetězce. Ty porážely drobné obchodníky nízkými cenami, které si jednak prosadily u svých dodavatelů a jednak svoji jistou atraktivitou a novostí. Řetězec například prodával českou drůbež levněji než ji malý obchodník nakoupil. Malé potravinářské obchody téměř vymizely, snad až na obchody Vietnamců, kteří jsou jednak většinou závislí jen na pracovní síle své vlastní rodiny a též dokáží šikovně parazitovat na řetězcích, kde skupují zboží ve slevě a vozí do svých krámků. Proč ne!

Dnes lidé, pokud mají čas a nervy a také příležitost, pobíhají po supermarketech a hledají kde by nakoupili něco za přijatelnou cenu. Nebo, pokud mají hluboko do kapsy jako současní důchodci, velice omezili své nákupy jen na zboží nutné pro přežití. Ceny regulované státem a jednotné po celé republice, jak jsme na ně byli léta zvyklí, jsou dnes utopií.

V moci státu není nic. Jak bylo v debatě řečeno, mohou zástupci státu jen hovořit se zástupci řetězců, pokud ti se s nimi vůbec chtějí bavit. A tak jediné řešení, a to ještě týkající se jen nákupu českých výrobků je, přemlouvat občany k jakémusi vlastenectví na jehož základě si koupí třeba dražší výrobek český. A to že je dražší je zase v moci těch zmiňovaných řetězců. Možná, kdyby peníze vynaložené na propagaci českých výrobků přistály v kapsách hladových důchodců, že by si i ten dražší ale český výrobek koupili.

Naše zemědělství dostává ránu za ranou. Ta první a největší byla dána urputnou privatizací. Nechci ji zde znovu rozebírat. Další ranou jsou těžkosti jak dostat zemědělské produkty k zákazníkovi a hlavně jak zabezpečit, aby výrobci dostali odměnu alespoň k jakési rozšířené reprodukci. Nemohoucnost státu věc ovlivnit je dobře viditelná například v téměř zoufalém propagování farmářských trhů. Jsou jistě milým zpestřením, ale problémy pěstitelů a chovatelů neřeší.

V závěsu za výrobci a zpracovateli jsou prodejci. Výrobci jsou dnes drobní zemědělci a přetransformovaná zemědělská družstva. Zpracovatelé jsou podniky, kterým vládne převážně pan Babiš. Oběma zmíněným tak či onak vládne EU a její politika, sporadicky regulovaná vládou. Prodejci jsou až na drobné výjimky mezinárodní řetězce, kterým nevládne nikdo. Tak se to alespoň bohužel jeví!

0
Vytisknout
5529

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2014