Proč je Zeman požehnáním pro česká média

6. 11. 2014 / Bohumil Kartous

Když pražská pravicová kavárna, v těsném sepětí s většinou ideologicky spřízněných médií, bojovala při poslední prezidentské volbě za svého maskota Karla Schwarzenberga, nikdo z novinářů si zjevně neuvědomil, že tento morálně intelektuální průjem směřuje rovnou do vlastního hnízda. A to dokonce ve dvou rovinách. Tou první byla deziluze z toho, že ani drtivě většinová mediální fronta nemá takový vliv, jaký pravděpodobně očekávala. Zeman vyhrál českým médiím navzdory. Tou druhou rovinou je potenciál, který Zeman pro česká média vytváří. Navzdory postoji českých médií v prezidentské volbě je to právě Zeman a podobné bizarnosti, které zachraňují jejich povážlivě ohroženou rentabilitu...

Česká republika je velmi malá země, v níž jsou intelektuální, mediální a mocenské kruhy velmi silně provázány. V současnosti pár oligarchů vlastní těch pár mediálních titulů, které vytvářejí vliv, většina novinářů jsou jejich zaměstnanci a většina intelektuálů, chtě nechtě, kolaboranty v úzkém mediálním prostoru (autora tohoto textu nevyjímaje). To je prostá realita. Desetimilionová země prostě nedokáže vytvořit dostatečně široký prostor pro funkční intelektuální diverzitu, zvláště ne tehdy , je-li zatížena živou historickou zkušeností a resentimentem.

To je ale jen jedna stránka věci a nutno dodat, že ideologické vychýlení českých médií se za posledních 15 let výrazně proměnilo. Dnes už se sem tam stane, že i deník, který dlouhodobě podporuje stanovisko Izraele ve vztahu k Palestincům vydá rozhovor s izraelským historikem, jenž staví celou izraelskou apologetiku na hlavu.

Vedle toho ale zažíváme podobné excesy, jako po návštěvě Noama Chomského v ČR, kdy se naplno odhalila mediální i intelektuální nevyzrálost a neschopnost emancipace od ideologických vzorců ovládajících místní diskurz. Byl to mimochodem tentýž projev nesvobody myšlení, jaký ovládl i kampaň před prezidentskými volbami a který způsobuje, že se nevede diskuse o podstatách, ale o pozicích.

Buďme realističtí: mainstreamová česká média nedokáží vytvořit dostatečně svobodomyslný prostor, jsou pod tlakem individuálních a skupinových zájmů (ta veřejnoprávní nevyjímaje) a je tedy třeba jim pomáhat svépomocí.

To ale není jediný problém, který česká média sužuje. Sužuje je také faktický nezájem, zejména ze strany skutečných intelektuálních elit. Dopustím se nyní trochu subjektivního hodnocení, které vychází převážně z mé vlastní zkušenosti, nicméně ze zkušenosti dlouhodobé a relativně bohaté.

V podstatě každý, kdo trochu přemýšlí a vládne anglicky, sbírá informace o dění ve světě někde jinde než z českých médií a zároveň vykazuje relativně malý zájem o to, co se děje zde. Tento relativní nezájem způsobuje, že náročnější témata jsou omezována, protože po nich není poptávka.

Chtějí-li média za této situace přežít, musejí hledat cesty k tomu, po čem poptávka je. Jenže mediální trh v oblasti levného infotainmentu, po němž poptávka je, je v podstatě naplněn, není se kam hnout. Cesta médií, která úplně nerezignovala na serióznost, resp. se tak alespoň tváří, je proto velmi křivolaká: zkoušejí z informací, jejichž podstata je bulvární, vyrobit informace seriózní.

Tento stav tedy není důsledkem neschopnosti českých médií zpracovávat zajímavější a důležitější témata, lidí, kteří by to uměli, je tu relativně dost. Je to způsobeno faktem, že klesající zájem, klesající tržby a neschopnost vyrovnat se s dosažitelností informací bez potřeby za ně platit tlačí česká média ke stále větší "ohebnosti" a k formování agenda setting na základě Werichova slavného výroku "to je blbý, to se bude líbit". A proto je Zeman se svými nepodstatnými výstřelky požehnáním pro česká média.

0
Vytisknout
8007

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2014