ČT nepotřebuje zásadní reformu, potřebuje sebevědomí

Jiří Závozda, místopředseda Rady ČT: ČT nutí komerční televize ke kvalitnější produkci

1. 12. 2014 / Bohumil Kartous

O posunu komerčních médií směrem k podlézavosti vůči majitelům, inzerentům a politikům a snaze šetřit, kde se dá, byť na úkor kvality. O tom, že ČT údajně takovým tlakům odolává. O potřebě větší míry zahraničního zpravodajství a menšího počtu reportáží o domácích banalitách. O klíčové roli editorů a jejich nedostatku. O tom, že český novinář řeší zásadní problém: ohnout se, nebo odejít? Rozhovor s Jiřím Závozdou, místopředsedou Rady ČT.

  • Na konferenci Regulace českých médií jste prohlásil, že ČT je nejsvobodnějším médiem v ČR. Vzbudil jste tím značný rozruch. Domnívám se, že to tak není, považuju kupříkladu Britské listy za prokazatelně svobodnejší, ať už z hlediska agenda setting nebo názorové šíře, které dávají prostor. Možná byste mohl definovat, co je podle vás mediální svoboda, co ji určuje a proč si myslíte, že zrovna ČT toto naplňuje...
  • Britské listy znám, považuju je za zajímavé, svobodné. Ale přece jen to je spíše vyhraněný web, který čte menší publikum. Líbí se mi na nich, že často jdou proti hlavnímu proudu a na rozdíl od mainstreamových webů nemají zavádějící titulky. Na svém tvrzení ale trvám. Srovnával jsem ČT samozřejmě s velkými médii a weby, jež financují lidé, kteří tím sledují svůj prospěch. V těchto médiích je dnes klíčová inzerce a zájmy vlastníků. To je logické, ale šéfové v těchto médiích pak jsou v konfliktu zájmů. Více času tráví ekonomickými záležitostmi než obsahem. Řeší například, na které straně bude umístěna ta která reklama a jestli vedle té reklamy může být ten který článek. Na začátku 90. let jsem byl zástupcem šéfredaktora a členem představenstva v Lidových novinách. Inzerát jsem viděl až následující den v novinách. Pracovali jsme s prázdným místem na stránce. Vrcholem pak je, když šéfredaktoři lobbují za nižší daně pro tiskoviny a fandí těm politikům, kteří jim je slibují… Svoboda médií veřejné služby je v tom, že šéfredaktoři se starají jen o obsah. Netvrdil jsem ale, že Česká televize je bez chyb.

  • Zabývejme se ještě chvíli svobodou. Domnívám se, že od ČT očekáváme z její samotné podstaty, že bude tzv. svobodným médiem. Proto si ji přece tato společnost zřídila a proto ji financuje. V souvislosti s tím bychom měli klást na ČT ty nejvyšší nároky. Kodex ČT je ostatně předpokládá a ČT jej, dle mého soudu, soustavně nenaplňuje. Domníváte se, že ČT poskytuje mediální a tvůrčí kvalitu za 7 mld. Kč? Já rozhodně ne...
  • Souhlasím, že ČT byla zřízena, aby byla svobodnou a nezávislou. A souhlasím i s tím, že na ni musíme klást nejvyšší nároky. Mimochodem, absolutně nesouhlasím s těmi, kdo tvrdí, že komerční média se nemusí řídit etickými kodexy, ať už vlastními, ale třeba i Syndikátu novinářů. Pro žurnalistiku platí všude stejná pravidla.

    V čem podle Vás ČT nenaplňuje svůj kodex? Česká televize má uspokojovat zájmy všech akcionářů (a jejich rodin). Není to jednoduché. Když jsem pracoval jako šéf v komerčním médiu, jasně jsme si definovali, pro koho chceme zprávy dělat (podle vzdělání, věku, pohlaví…). A tak jsme je i poměrně úspěšně dělali. Česká televize si takto zpravodajství definovat nesmí. Musí je vytvářet pro univerzitního profesora i pro toho, kdo sotva čte. A takových lidí, bohužel, přibývá.

    Pokud jde o další programy, snažíme se jejich kvalitu a výkonnost měřit, ale je to složité. Pokud mluvím sám za sebe, nejčastěji se dívám na ČT sport a ČT ART. Můžu vyjmenovat padesát pořadů, které vysílal kanál ČT ART a které splňují ta nejvyšší kritéria. Ale i na ty se dívám výběrově. Nebaví mě dívat se na balet v televizi, tak se na něj nedívám. Klasickou hudbu v televizi naopak rád mám, tak ji sleduji. Prodanou nevěstu vidělo v ČT téměř 40 000 lidí. Kolik je to vyprodaných Národních divadel? Posuzovat dramatickou tvorbu je ještě složitější. Cirkus Bukowski, nebo První republika?

    Jednoznačně kladně hodnotím dětský program. Funguje bez reklamy a často v něm zazní proti smyslu televize: Děti, jděte si hrát na hřiště.

  • Zpravodajství a publicistice vyčítám plochost, tendenčnost a místy diletantství. Plochost ve výběru a pokrytí společensky důležitých témat, například hodinu trvající ekonomický pořad je přehlídkou zájmů businessu, nikoho ani nenapadne představovat otázky kritického charakteru, související se současnou ekonomickou konstitucí společnosti, které jsou zcela běžnou součástí agendy v britských či amerických médiích. Dále tendenčnost v podléhání ideologicky vychýleneho diskurzu směrem k neoliberálnímu pravdoláskařství, což se projevuje zejména na výběru těch, kdo pro ČT komentují. No a to diletantství, prostříhat projev Miloše Zemana, nebo představovat píáristu Tomáše Klvaňu jako experta na sociálně politickou problematiku v USA, to jen taková pěna posledních dní, ilustrující běžný stav. Jak chcete ČT, a vlastně i sebe obhájit? Jste místopředseda rady, co děláte pro to, aby byla ČT lepší?
  • Plochost, diletantství. Předpokládám, že pokud se budeme například my dva společně týden dívat na televizi, jistě tato slova občas použijeme. V nepřetržitém zpravodajském programu se najdou nedotažené reportáže. O prázdninách jsem se díval v Itálii na MS ve fotbalu na německé stanici ZDF a o přestávce zápasu, v němž hráli Němci, tam běželo desetiminutové zpravodajství o konfliktu v pásmu Gaza. Němci odešli na pivo, ale mě to fascinovalo. Já bych ve zpravodajství ČT uvítal více zahraničního zpravodajství, nezajímá mě letní stav koupališť ani prodej ovocných piv. Někoho ale možná naopak baví sledovat, jak se množí sinice.

    Pokud jde o zastoupení respondentů, výzkumy potvrzují, že zastoupení není ideologicky předpojaté. Je zajímavé, ale na to neexistuje standardní výzkum, že někteří lidé s originálními názory do televizí prostě chodit nechtějí. Asi jsou to příznivci Jerryho Mandera a jeho knihy Čtyři důvody proč zrušit televizi.

    Nechci se pouštět do detailů, ale například Tomáš Klvaňa mluvil o USA nejspíše proto, že tam kdysi přednášel. Jeho účinkování v televizi mi nevadí. Zastávám jediné pravidlo: Mám právo vědět, kde dotyčný pracuje, případně pro koho. Nemám rád, když někdo řekne, že je nezávislý publicista, a přitom je poradcem politika na třetinový úvazek. Ale samozřejmě souhlasím, že příště by měl o USA mluvit někdo, kdo má jiný politický názor. Nedávno byl hostem na ČT 24 Noam Chomsky a někteří diváci psali, proč dostává slovo mluvčí teroristů. Žijeme ve velmi netolerantní době. I někteří zástupci tzv. elit se rozhodli, že budou známkovat, kdo je dobrý a kdo ne.

    Zlepšení? Jsem pro posílení editorského sytému. Editor musí být klíčovým hráčem. Studentům ukazuji části filmu Insider, který líčí, jak může pracovat editor. Vím, že vše není přenosné. Ale princip odpovědnosti je tam ukázán výstižně. Obdobný názor na posílení role editorů, domnívám se, mají i Zdeněk Šámal či Petr Dvořák. Někdy je ale těžké najít zkušené lidi, kteří přijdou třeba z tištěných médií. I oni se musí učit, ne všemu hned rozumí. Pracují v jiném časovém rytmu než v novinách.

  • Miloši Zemanovi je vyčítáno, že generalizuje úroveň žurnalistiky v ČR na té nejnižší úrovni. Já znám řadu novinářů a rozhodně ne o všech si myslím, že jsou žumpa, póvl nebo blbci. Hodnotíme ale výstupy a tam už je to často horší. Jako by na české mediální scéně, ČT nevyjímaje, stále převládala bezbarvost, záměrná průměrnost a s prominutím - příznačnější termín mě nenapadá - přizdisráčství. Český mediální rybníček je malý, hlavně nikoho příliš nenaštvat, pokud to tedy není zrovna "trendy", protože se z daného člověka či skupiny stal mediální otloukánek a prostředek jak zase na chvíli zamaskovat dezorientaci a neschopnost vyhmátnout podstatná témata, jako se děje zrovna nyní se Zemanem. Člověk nikdy neví, koho kdy bude potřebovat. Což?
  • Trochu jste si v otázce sám odpověděl. I já mám mezi novináři mnoho kamarádů, lidí, kterých si vážím. Nesmírně vzdělaných. I oni ale řeší zásadní problém. Majitelé jsou nervózní, klesají jim zisky, propouštějí. Na konci devadesátých let se editor strany jedna staral jen o obsah. Neměl problémy s lámáním, úpravou fotek, internetem ani chytrými mobily a rychlým zpravodajstvím. Vracel autorům texty třeba třikrát, kvůli zdrojování. Klíčové materiály se editovaly i několik dní. Dnes editor dělá více stran, sám si je láme, pracuje pro internet… Je to jako kdyby vám někdo řekl: Teď uběhnete za deset vteřin 100 metrů. Vy vyběhnete, za deset vteřin jste na padesáti. Tak je na tom často editor. Prostě uběhne, kolik stihne. Pak je deadline.

    I proto vycházejí články, kde je napsáno: Podle jedné verze, která se nyní prověřuje, je možné, že… Nebo: Podezření se nám z žádného zdroje nepodařilo potvrdit, ale to neznamená, že by to nebyla pravda. Tohle by před deseti lety nevyšlo.

  • Ostatně, vy sám jste redakční svět opustil, co vám tolik vadilo na práci v médiích? Malý plat, ohýbání se před zástupnými zájmy, nízká intelektuální úroveň, neprofesionalita? Nebo něco jiného?
  • Měl jsem štěstí, že jsem zažil v Lidových novinách úžasný začátek 90. let, skvělé novináře, jako jsou například Procházková, Veis, Hanák, Rudolf Zeman, Lukeš, Riebauerová, Rulf, Černý… a mohl bych popsat ještě deset řádků. V třiceti jsem byl zástupcem šéfredaktora, brzy pak šéfem investigativního oddělení MfD a šéfem a ředitelem zpravodajství na TV Prima. Říkáme tomu přehřáté (příliš rychlé) kariéry. Po čase musí logicky přijít určité zklamání, možná vyhoření. Přestane vás to naplňovat. Já jsem na vysoké škole učil i během práce v médiích a bylo jen otázkou času, kdy se tomu začnu věnovat naplno.

  • Zpět k ČT. Ten obří rozpočet je nesmyslný, dle mého. Zkoušel někdo někdy udělat cost - benefit analýzu? Je to samozřejmě jen můj subjektivní odhad, ale tato společnost na ČT prodělává. K čemu prosím potřebujeme programy ČT1 a ČT2, z nichž první pouze supluje produkci komerčních stanic a z toho druhého se stalo cosi jako odpadní kanál pro to, co se jinam nehodí nebo nevejde?
  • Myslím, že se nedá říct „společnost prodělává“. Vezmeme-li v úvahu, že rodina dává 135 korun měsíčně za čtyři programy, je to mnoho? Česká televize přišla o téměř všechnu reklamu. Přitom je to Česká televize, kdo – samozřejmě z peněz koncesionářů – podporuje české filmy, dokumenty, tvorbu nezávislých tvůrců.

    Podle někoho například taneční soutěž StarDance nepatří do televize veřejné služby. Ale v Evropě ji vysílá BBC, ORF. Navíc znovu oživila zájem o společenský tanec. A co je pro mě klíčové, Česká televize je nezastupitelná v tom, co dělá pro neslyšící, nevidomé. Nemusí se totiž řídit komerčním zájmem, ale potřebou.

    Mladší lidé mají k televizi kritičtější přístup. Tyto odpovědi píšu v neděli v 19 hodin. Dívám se do televizního programu: na ČT2 bude film s Gabinem, pak Vojtěch Jasný, Fenomén Underground a dokument o Interpolu. Můžete namítnout, že vám tato skladba nesedí. Ale že by to byl „odpad“?

  • Proč nemáme ČT zpravodajskou, publicistickou, vzdělávací a v pravém slova smyslu kulturní? Proč potřebujeme to všechno ostatní, přebytečné, co lze pohodlně nalézt jinde?
  • A co najdeme jinde? Možná Ligu mistrů ve fotbale. Ono i to, co nazýváte přebytečným, nutí komerční televize ke kvalitnější produkci, aby obstály. Proto je snaha oslabit veřejnoprávní televize celoevropská. Ale tam, kde se to podařilo, se zhoršila kvalita jak televizí veřejné služby, tak televizí komerčních. Navíc je třeba si uvědomit, že na ČT byla omezena reklama. To v mnoha evropských zemích není.

  • Jsem přesvědčen o tom, že ČT za stávající situace nelze reformovat. Je to do značné míry stát ve státě, s autonomním financováním, takřka nekontrolovatelná, obávaná mezi politiky, protože jakákoliv snaha o podstatnou reformu dopadne jako slavný televizní puč v roce 2000. Vyvraťte to, prosím.
  • Tady se neshodneme. Česká televize nepotřebuje zásadní reformu. Pokud z ní mají politici občas strach, je to dobře. ČT potřebuje naopak dál prohlubovat sebevědomí.

  • Rada ČT je vcelku neškodný klub převážně politicky určených členů, kteří se jednou za 14 dní sejdou, pokývají hlavou nad čísly, o jejichž pravdivosti nemají sebemenší jistotu, rutinně odmítnou stížnosti na to, jak ČT porušuje vlastní kodex a případně zákon, a nechají si za to zaplatit. V horším případě je to spolek poskytující záměrně alibi managementu. Vyvraťte to, prosím.
  • Rada odvolala předchozího ředitele ČT. Důvody, proč tomu tak bylo, lze najít. Například k současnému rozpočtu má Rada ČT velmi konkrétní oponentní názory, se kterými se musí vedení televize vypořádat. Stížnosti rutinně neodmítáme. Nejsme ale soud. Někteří stěžovatelé po nás chtějí, abychom konstatovali, že byl porušen zákon, když se někdo přeřekne. Další stížnosti, a je jich tak 50 ku 50, tvrdí, že ČT je zaujatá, neobjektivní. Například že fandí Ukrajině, nebo naopak Rusku. Stejně je to s palestinsko-izraelským konfliktem.

  • Rozhodování o tom, co a jak bude ČT dělat, je v současnosti v rukou několika málo lidí, stejně tak kontrola. Možnost participace veřejnosti je takřka nulová. Bude-li Rada ČT odrážet lépe veřejný zájem, měla by mít i větší pravomoci. Co myslíte?
  • Rozhodnutí co a jak bude televize dělat je v hlavách a činnosti mnoha lidí. I kdyby byl generální ředitel diktátor, nemůže ovlivnit patnáct kreativních producentů, ředitele kanálů, ředitele krajských redakcí. Nečte všechny scénáře.

    Pokud jde o Radu ČT, souhlasím, že by mohla mít větší pravomoci a s nimi i větší odpovědnost. Neznám úplně ideální odpověď na to, jak se to má udělat. Moje představa ale je, že by se zachoval současný princip volby, který odpovídá parlamentní demokracii.

  • Na příští rok se připravuje novelizace mediální legislativy. Očekává se, že jedním z návrhů bude i změna ve způsobu jmenování členů rady. Dle mého je nutné buď tento proces zcela odpolitizovat, nebo zajistit shodu napříč parlamentním spektrem, jak navrhuje Štěpán Kotrba. Pokud se tak nestane, reálně hrozí, že po dalších volbách bude na Kavčích Horách a na Vinohradské viset pomyslná cedule "Tady je Babišovo". To by byl dost tragický scénář, nemyslíte?
  • To je těžká otázka. Vím dobře, že mnoho kolegů, které jsem potkal a potkávám v Radě, jsou chytří a slušní lidé, přestože byli zvoleni „hroznými politiky“.

    Pokud jsem tomu, co říkal Štěpán Kotrba na konferenci, dobře rozuměl, řekl, že je pro to, aby členy volil Parlament ČR, protože žijeme v parlamentní demokracii. S tím nemám problém. Přestože je mi občanská společnost velmi blízká a s neziskovým sektorem spolupracuji.

  • Součástí novelizace mediální legislativy by mělo být nově i ustavení základního právního rámce pro vznik a financování tzv. komunitních médií, tedy médií nekomerčního charakteru zřizovaných spolky, sdruženími a iniciativami občanského charakteru. Mohl by to být zajímavý třetí mediální pilíř, nicméně současný návrh předpokládá omezení na "oldschoolové" rozhlasové vysílání. Není to pohřbení dobré myšlenky ještě před narozením?
  • To není tak jednoduché. Já dlouho spolupracoval s neslyšícími a myslím si, že například jejich média si zaslouží podporu. Na druhou stranu jsou servery atd., které se vydávají za hlas občanských iniciativ a přitom sledují partikulární cíle.

    Ideální by samozřejmě bylo, kdyby třetí pilíř financovali především mecenáši. Jinak se zase dostaneme k otázce, kdo dostane peníze, kdo ne a kdo to rozhodne.

    0
    Vytisknout
    4286

    Diskuse

    Obsah vydání | 3. 12. 2014