I když zprvu Presto, doprovodně hned Lento v krizi Sobotkovy vlády

4. 5. 2017 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut

Obávám se (a kolikpak nás asi takových je?), že před úterním časným odpolednem pan premiér zřejmě již nějaký čas v hlavě měl jedno sugestivní (ale také znepokojující) téma, které nakonec vedlo k tomu, že místo „dvakrát měř, jednou řež“ v to úterý (2. května 2017) v časných odpoledních hodinách nejdříve jednou pořádně řízl, až doprovodně nemálo i zahřmělo, a hodně brzy nato – a bez ohledu na kategorické výchozí prohlášení – začala postupně přicházet stále rozpačitější a pořád více váznoucí ozvěna. Samozřejmě že okamžitě tu bylo překvapení těch, kteří určitě měli být nejen informováni, a to dokonce s předstihem; ale měli – jak se říká – „dát společně i ten rozum dohromady“, když šlo o tak závažnou záležitost (pochopitelně adresně čelní představitelé ČSSD).

Nejdřív jakoby tady bylo určité ultimátum. Žádná česká vláda nemůže nadále odpovědně a důvěryhodně působit, pokud v ní bude Andrej Babiš. A v zápřahu k tomu hned pokus o – ne zrovna přesvědčivou – brzdu. Přece nelze udělat z ministra Babiše a premiérova náměstka „mučedníka“! Takže hned v souvislosti s tím překvapivým úterním projevem v jeho kontextu premiér Sobotka skoro jedním doprovodným dechem nabídl, že by zároveň přenechal rozhodující slovo v této „kauze“ prezidentu Zemanovi. (Kdekdo si již mezitím zjistil, že pan prezident má celkem čtyři možnosti k ústavnímu řešení té citlivé záležitosti. Přičemž není automaticky pro žádné z těch až doprovodně navozených řešení vyměřen čas, do kdy je nutné dosáhnout uspokojivého výsledku.) Čili nejdříve „bu-bu-bu“ na A. Babiše; a vzápětí málem rozpačité přiznání, že „mléko se již rozlilo“, i když verbálně pan premiér k tomu dodával své výhrady, že jaksi nechce z označeného viníka udělat žádnou oběť; a to přesto, že předtím přímo a zásadně prohlásil, že s takovým člověkem se nadále v Česku vládnout nedá!

Mezitím uplynulo již dvakrát 24 hodiny. Čelní představitelé ČSSD se mohli vydýchat z výchozího překvapení, které jim předseda strany a vlády nastrojil. Také další významní členové koalice i opozice si mohli produmat, co jim všem pan premiér svým prohlášením nabídl či nastrojil jako menu. Pokud bychom hledali co nejjednodušší a přitom za té zpropadeně osobně citlivé situace funkční řešení bez velkých otřesů, pak i kdyby si původně premiér Sobotka třeba myslel, že snad bude moci zůstat ve vládě jako šéf, v níž by pouze chyběl ministr Babiš, pak nedomyslel, že hned poté, co národu oznámil, že ve vládě nemůže být A. Babiš, musel si přece B. Sobotka jako premiér té vlády okamžitě uvědomit, že hnutí ANO jako koaliční partner ve vládě stěží bude mlčky souhlasit s tím, aby v těch případně reformovaných poměrech mohl nadále „beztrestně“ zůstat v čele vlády ten, kdo tak závažně očernil předsedu hnutí, majícího přitom tak záviděníhodné voličské preference. Takže dost rychle bylo jasné, že i kdyby měl rámcový půdorys té stávající Sobotkovy vlády zůstat až do voleb (především jen bez A. Babiše), musel by být narýsován také navíc rovněž bez B. Sobotky!

A jako kdyby teprve dodatečně se začalo o tom „hopu“ uvažovat, když již o tom „skoku“ se již nemálo křičelo a byl nemálo kvapně učiněn (jen vzpomeňme na lidovou zkušenost o „Nekřič hop, dokud nepřeskočíš!“). Taky se přišlo na to, že buďto se musí všechno urychlit (přičemž nelze hartusit na prezidenta Zemana, aby „spěchal“), anebo – v každém dokonce případě – se musí rovněž počítat s tím, že prezident republiky má navíc před sebou plánovanou cestu do Číny. Takže navíc i premiér Sobotka si v tom rozvlněném čase uvědomil, že „teď“ již nic nemůže uspěchat. Čili ani zřejmě okamžitě nepodá demisi vlády, jak původně zřejmě uvažoval, ale učiní tak zřejmě až po návratu prezidenta Zemana z Dálného východu. Což ovšem znamená další gesto zprvu „do ztracena“, i když okamžitě vypadalo tak rozhodně a energicky (a státnicky naléhavě). Zatím zůstává premiérův náměstek a ministr financí Babiš v úřadě… na kolik asi ještě týdnů?

Ne že by teď mělo nějaký hlubší význam to poslední konstatování. A okamžitě zvažovat, co by bylo, kdyby… Samozřejmě že nyní je nemálo zjevné, že B. Sobotka neuvážil své v úterý realizované rozhodnutí o demisi v žádoucích politických a podkladově doprovodných věcných souvislostech. Ne že bychom si museli připomínat více syslů, protože snad je taky zrovna pro ně více děr, ale že „více hlav, více smyslů“ tady nastolit mělo, je fakt. Předseda ČSSD se určitě měl sejít aspoň s některými svými spolupracovníky dřív, než se rozhodl předstoupit před mikrofon a televizní snímače. „Pozdě bycha honiti“ říká i lidová moudrost.

A ovšem zkusme teď taky okamžitě nezapomínat, že hnutí ANO nemá tak vysoké preference první týden, když může zrovna nyní samo vykázat tolik voličské přízně jako tři další tradiční politické strany dohromady (ČSSD, ODS, KSČM). Plná třetina všech možných voličů by ještě v úterý dopoledne dala svůj hlas hnutí ANO. Finanční kurzy ani po úterku se zatím nikterak v žádném směru nezatřásly. Lze pochybovat o tom, že by vedení ČSSD zodpovědně (a se zdůvodněnými obavami) sledovalo soustavně vývoj politických preferencí v ČR od posledních voleb. Protože to by s nemalým znepokojením muselo hledat, „co a jak zřejmě jinak“, ne až 2. května letos. Také se nezdá, že by snad již došlo k právně relevantnímu postihu A. Babiše, jsou-li k tomu skutečně zdůvodnitelné a zcela oprávněné předpoklady, a to dokonce již z celé řady let předtím, než se stal významným členem Sobotkovy vlády. Takže zatím probíhá to řešení fakticky nastalé vládní krize „neslaně-nemastně“ (jak by opět bylo možné dodat z perspektivy prostého voliče). Je to všechno „přirozené“? A zasloužili jsme si to jako občané (a případní voliči)?

(A ovšem teď promiňte: Když jsem dopsal tento text, odehrálo se další jednání, tentokrát ne zrovna takto očekávané a probíhající Prestissimo, přenášející z pražského Hradu vzájemný situační a názorový střet mezi prezidentem Zemanem a premiérem „v demisi“ či „ještě nedemisi“ Sobotkou, přičemž pan prezident nečekaně svému hostu k jeho výchozímu vyjádření poukázal na mikrofon svou holí. Tohle všechno je ovšem námět na další úvahu.)

0
Vytisknout
8039

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2017