Bodláky Václava Duška

Partajní mazánkové v době surové

1. 6. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 3 minuty
Lidi, není přesto, když je doma i jinde husto. Televizní obrazovka, častokrát zrcadlo ubohosti, zmaru, hlouposti, zla a sociálního temna – v pořadu, kde nit nezůstane na diskutujících, spíše hádajících se, suchá; nářky nespokojených diváků zbytečné, televize ukazuje diváctvu v podřipském kraji, čeho jsou bytosti posedlé netolerancí schopny. Přehlídka řvounů, prskalů, nimrů a pohádkových Honzů defiluje před zraky televizní rodiny – hle, co utajených hereckých talentů se povaluje utajeno v domácké politické kuchyni. Nechte chrochtat překrmené, komedie o lidech vyvolených a jejich křišťálově čistých charakterech vás nemine; Jana a Petr, láska a láska, rovná se nad láska! Handly, piruety, miliony – utajené laboratoře pravdy hlásí stále poklesky slavných.

Chcete-li však národ popudit do bezvědomí, představte mu drzého fracka v roli všeznala, zvolte k tomu málem doktora práva poznamenaného plzeňským svrabem, slovutného partyzána Marečka Srandu, podle vyjádření kolegáčků Nemakačenka s hubou notně prořízlou, očkama zvícími čunítka, bez svalovce a neúnavného bijce za kapitálismus bez výrazné tváře. Překonal devatero hor i řek – kdo by to řek?

Modří ptáci sázejí do cizích hnízd pukavce a následovníky všech, co si ničeho nepamatují; ozdoba nemravnosti, tuposti, nafoukanosti, čas od času vystrčí růžky – nu, milovaný čertovský panáček, mazánek. K budování vlasti připraven, vždy připraven!

Státní mediální mašinerie výkonnými kombajny sečou slova z demokratických lánů. Trubci z Balíkova nad Hnusnou představují zpozdile zmužilého premiéra, miliardářského koblížkového proklatce, partajní zpustlíky, výřečného prezidenta podpíraného vytrvalým mluvčím, bývalé profesory s děravými hlavami, politické vytrvalce z úžasného Tiptopu s.r.o., starostenské mudrce bez bázně a hany, ministerské hlavouny s mlhavými vizemi; přehlídka ukončena salvami a říznou muzikou.

Když je toho tak málo, co se má tajit, proč se potom vynakládá tolik úsilí, aby se to utajilo. Koukni, Ferdo, lepší mlžit než skončit podobně, jako nebozí lidé ve filmu Čekista – humus! K nedívání! Odpornosti nechceme vidět? Demokratický mazánek se pohoršoval nad vzpomínkou herečky, která se stydí dodnes za popravu německých žen po válce – hrob si prý hrabaly rukama. Pohled pro zbabělce! Diváctvo se rozplývalo pohledem nad spravedlností. Hoře z nerozumu nekončí. Pomsta bývá sladká i hořkosladká.

Světem obchází islámské strašidlo! Vrazi hýčkáni uspokojivě v demokratických kolébkách. Násilí bují, politici se opájejí falešnými slovními obraty, pozdvihují, jak lid zůstává přes násilné činy klidným, nenechá se nikým a ničím zastrašit – rozmilí strýčkové a tetičky, ukončete slovní ping pong a začněte jednat. Připomínáte totiž stranické vejtahy, kteří nejdou pro slova daleko, ale činům se sou-stavně vyhýbají; nezvyklí poctivé práci, prostým lidem, čisté pravdě, darované moudrosti, nevypočítavé skromnosti.

Evropa se snad předčasně zbláznila. Chová se podivně. Vleze do klece s divokým zuřivým lvem a chumlá ho v náručí, jako kotě, v bláhové naději, že se přihodí zázrak. Chce být sežrána, nebohá, v přímém přenosu. Křesťanské základy lásky nebeské vám zlehka vyrazí dech. Pokrytectví, znak odpudivého falešného křesťanství.

V naději zíráme do budoucna s našimi partajnickými čertovskými mazánky.

Amen.

0
Vytisknout
8903

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2017