Bodláky Václava Duška

Ráj náhodně vyvolených

20. 9. 2017 / Václav Dušek

Pikle se kují kdesi za podpory samotného chechtajícího se ďábla, a rejdy odporných charakterů vrhají na lidskou bídu plastický obraz nechutné zkaženosti. Lotři se nemusí obávat bolestivého trestu, kdepak, baštonáda, chutný výprask přes chodidla jim nehrozí, lidská práva jsou nastavena spravedlivě pro obětiny i vrahy. Žijeme v časech právně neskutečných. Vrah je chován v dostatku, oběť se musí postarat – jenže zapomenout jí nelze.

Svět vytuhl přes zdánlivě nečekané proměny, odpadla ideologická očkování proti kapitalismu a komunismu. Nové očkovací látky k dostání po vyžádání a prověření myšlenkového růstu. Očkovací látky rozmanité, lékaři si pohrávají s myšlenkou, že jsou bez hranic. Ze světa nám vzdáleného k nám přicházejí ti, co jsou přeočkováni z víry milující na víru nemilosrdně vražednou.

Spasení, výsměch pro důvěřivé bloudy.

Zvrácenosti dětské feťácké bídy ze stanice ZOO se přenesly do stanice Leningradská; hradby sociální pýchy padly beze zbytku – dary země po kapkách mizí před očima zákonodárců, umazaných hadrářů, líných poletuch, zbarvených fiflen. Zbabrané životy malých bytostí obviňují bez soucitu vládnoucí floutky a vybarvené intrikánské panímámy z neschopnosti vyvést z rozbouřených vod svěřené jim lodě do poklidných přístavů.

Šikana nás nerozhodí, občané. Hlavně se nedostat do státního převýchovného hotelu, kde tě mohou ve sprchách prý dokonce znásilnit, za prachy seženeš slušný fet i mobil; dosáhneš mistrovství v krutostech, vešel jsi branou vězení nalomen, vyjdeš možná zlomen; nenávist tě oslepí, síla dohledu k smíchu. Vězeňské krmelce vypouští do společnosti neslitovné vyslance – platíme si katany bohatě, lidská práva, silná káva!

Jak tvrdí znalec koloběhu života běhu, všechno je imrvére stejný! Neměnnost, duchovní bída.

Šikany vojenské z lidové armády chránící pracujících lid ještě čekají na vydání kroniky zelených jalových let. V Horách nad Jáchymovem se trio šohajů krátce před večerkou rozhodlo vycepovat k poslušnosti a oddanosti rotu čerstvých holomků – poházelo z plechových kbelíků na podlahy chodeb známé tekuté mýdlo, otevřelo hydrant, pustilo vodu, a teď, mizerové, budete drhnout xylolitové podlahy v zájmu pracujícího lidu, jedu, jedu, švihem, ucháni! Náhle zhaslo světlo – frajtři dostali na frak. Kdo zhasl, kdo bil – to se nikdo nedozví, kontra brácho nulový. U pohraniční roty buzeroval lampasák vojcly k zalknutí – jenže, každý udělá chybu, lezl přes signálku, sestřelen, jak vogl. Myslím, že tohle byl mýtus, měl zastrašit vojácké buzergaunery. Šikany v internátech, školách, učňácích – ano, všude najdeš kreténa, který si musí dokazovat nadřazenost a sílu – rada, zamezit šmejdovi v běsnění okamžitě, nejlépe trefit na mordu. Pro jistotu opakovat. Školení hovad, potřeba růstu zdravého sebevědomí.

Brutalita podpořena státy hrozí zkolabováním slušnosti.

Díváš se na kulturní rozmařilé pšouky, a hele, i mezi uměno-milovníky se potácejí černé figurky pokaženy násilím. Básník pravil: ženská zasluhuje přes hubu, ani o tom neví. No vida, šikovného slovíčkaře, jak se vybarvil, od minuty může vstoupit do legie, i když tam by mu hrozila jistá bezvýznamnost. Díváš se na záznam dokumentu zachycených politiků Pata Patašon, jak dělí bez začervenání masarykovskou republiku – a máš pocit, že ještě nedošlo k náznaku naplnění šikany, a přesto očka Pata vysílají signál: zbavte mě toho boxera. Strach se halí do různých podob, že?

Surovostem nezabrání matky, které vychovaly zmetky.

Synek bývalého generálního ředitele semotamo umravňoval manželku pomocí facek a ran pěstí do citlivých míst – matka drsně vychovávané nebožačky navštívila ředitelského mamlasa a žádala, aby synka napomenul. Nu, podivila se, mamlas pohlédl na žadatelku orlím zrakem vedoucího pracovníka a řekl učitelsky: ona každá ženská potřebuje čas od času dostat po hubě, aby ji přešly roupy. Tečka. Nahá prostoto, jak prosta jsi výkladu.

Zabřednout do marastu zla lze lehce.

Svět ponořen pod temné válečné mraky. Psí poslušnost se vyžaduje i na mezinárodní úrovni. Budeme tě vychovávat, ochotně podporovat, pokud se nebudeš štítit právními kličkami. Požadujeme neochvějnou loajalitu, dodáme suroviny, odebereme si vzácné mozky, podpoříme režimní nálady vojsky, důkladně vyzbrojíme, rázně vycvičíme, pomůžeme s čerpáním přírodních zdrojů, naučíme využívat nejmodernější sledovací techniky. Evoluční biology si pěstujeme i školíme po mnoho let, revoluce spouštíme všude tam, kam jaksi právně nemůžeme vstoupit; veřejně přiznáváme, máme z toho ovšem noční poluce.

Ráj vyvolených – krok do záhuby. Rajská zahrada dávno tomu, miláčci, zrušena!