Tři důvody, proč se hlasitě ozvat

17. 11. 2018 / Jiří Hlavenka

 

1. Kolosální střet zájmů. Až nyní ze zpětného zrcátka vidíme lépe: není v zemi žádná soukromá firma, která je tak rozsáhle přisátá na stát jako Agrofert, v množství vztahů i v celkovém objemu obchodů a peněz. Podniká v oboru, který je celý postavený na dotacích, obchoduje se státem a se státními firmami (přimíchávaná paliva, lesnictví). Získává stovky státních zakázek ročně (!). A majitel této firmy je předsedou vlády. Šílené.

 

2. Rozdrcení rovné politické soutěže. Ta samozřejmě není a nemůže být naprosto rovná, ale přesila "sto ku jedné" už znamená, že soutěž mizí a místo ní je válcování parním válcem. Mít možnost investovat ne jednou, ale třeba desetkrát nebo padesátkrát víc než konkurent, moci financovat permanentní kampaň, mít peníze na najmutí těch nejlepších lidí, na adresování všech cílových skupin individuálně, všemi metodami, na precizní průzkumy - to není soutěž, to je válcování. K tomu si přičtěte baterii vlastních médií, která se postupně stále více stávají jen nástrojem politického boje - ostatní strany samozřejmě nic takového k dispozici nemají. I to je vidět nyní ze zpětného zrcátka více než na začátku. Od přísahání na zdraví svých dětí jsme se dostali k osobním výhrůžkám majiteli jiného média: víme o tobě, kamaráde. To je taky šílené.

3. Důvod možná úplně nejsilnější a přitom tak málo zmiňovaný. Premiér vlády má mít jediný úkol, jediné poslání: premiérovat. Vést tuto zemi k lepší budoucnosti. A nikoli mít jako svou prioritu vyhýbat se desetiletému kriminálu. Proto se při vážných obviněních odstupuje z funkcí - ne kvůli obvinění samotnému (stále platí "innocent until guilty"), ale protože v situaci, kdy vám nad hlavou visí kriminál, logicky se vaše veškeré jednání soustřeďuje na vyhnutí se kriminálu a ne na premiérování. A v tom okamžiku jednak dotyčný nedělá co má, jednak je nesmírně snadno vydíratelný. O zneužívání politické moci k nejdůležitějšímu vlastnímu cíli (vyhnutí se trestu) samozřejmě ani nemluvě. To co se děje, je přesně důsledkem popsané situace: kličkuje i se svou rodinou před vyšetřovateli jak raněný kolouch a i jeho výhrůžky, že "nikdy neodstoupí" jsou ze stejného pytle - kdyby odstoupil, kriminál se přiblíží.

Funkce předsedy vlády je obrovsky zodpovědná, je to ta nejdůležitější práce v zemi vůbec. Až začne dostávat předvolání na policii, jak si to představuje? "Ruším dnešní zasedanie vlády, iděm na výsluch?" Tohle je řízení země?

Ještě jedna věc. Toto není záležitost vlády jako takové, ale jen jediné osoby, momentálního premiéra. Tato vláda není nijak dramaticky horší než ty před ní, ale ani lepší. Takový tradiční průměr, ne katastrofa. Dáme-li stranou premiéra, nejsou v ní ani sociopati, ani moulové, ani zloději. (Příklady těchto kategorií v předchozích vládách: Chládek, John, Řebíček). Je to obvyklá kombinace lepších i horších ministrů a ministryň, lepší i horší práce, tradičně malé koncepčnosti a slušného úřadování, vysíračství vůči EU a současného úsilí utratit všechny peníze které z EU tečou. Tohle je problém pouze a jen jediné osoby.

Proto má smysl se hlasitě ozývat - demonstrovat či projevovat nesouhlas jinými způsoby. V dané chvíli, domnívám se, nemůže vykonávat řádně, nezaujatě funkci premiéra a měl by ji - než si svůj problém vyřeší - přenechat někomu jinému. Snad není v ANO sám kdo by to zvládl. Body č. 1 a 2 z mé argumentace mu pak spočítají voliči v příštích volbách; a pokud ne, pak si lepší vládnutí asi nezasloužíme.

1
Vytisknout
5591

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2018