17. 1. 2019 / Richard F. Vlasák
Ahoj Jendo,
píšu Ti dopis, abych Ti poděkoval za to, co jsi pro nás udělal, a abych
vysvětlil - možná omluvil, že jsme neuměli odpovědět tak, jak jsme my sami
potřebovali a k čemu jsi nás Ty vyzval. Ale vidím naději a za ni děkuji i
Tobě.
Mé tykání je projevem blízkosti srdce, oba jsme syny naší Českobratrské církve, oba si neseme odpovědnost k dějinám, ctíme TGM i sestru Miladu. Oba jsme levičáci, a přitom oba nemáme rádi komunistické lži, jež otrávily čistou touhu po lepší budoucnosti pro každého bez ohledu na kolébku.
Když jsi od nás odešel, byla plná náměstí - lidé truchlili, pak vzplály další lidské pochodně - Jan Zajíc a Evžen Plocek. K evangelíkovi se přidal katolík a odborář, mladí lidé vedle táty od rodiny.
Jenže pak už to nešlo ustát: Ty sám víš, jak fantasticky a
hrdinně se národ v těch měsících po "bratrské pomoci" choval, vzpomeň
si na stávky, na demonstrace, na hrozbu generální stávky, když chtěli odstranit
Smrkovského. Vím, chtěl jsi víc a vlastně mělo přijít víc. Ale zlo se tehdy
obléklo do ticha lhostejnosti; do ticha, které mělo utišit svědomí a ulehčit
ponížení. To ticho skončilo rozbitou výlohou na Václaváku a ti, které si už
tehdy v prosinci prokoukl, se projevili jako signatáři zákona proti vlastním
lidem.
Promiň, Honzo.
Myslím také na ty, kteří se Tvým jménem zaštítili, aby v listopadu 89 odstranili Husáka, Indru, Biľaka a Jakeše... Komunisty tehdy porazili, ale nikoliv jménem lepšího světa. Místo v šestsetrojkách začali lháři a zloději jezdit v mercedesech, rudé knížky se zázrakem proměnily v modré. A teď? Mají barvu světle modrou a český výraz pro souhlas, se vším vždycky a všude, v názvu. Tyhle "úhoře" neomlouvám, ale myslím na lidi, kteří jim pro chyby "demokratů" skočili na špek. Kéž se nám vrátí důvěra v demokracii, jejímž jménem se napáchalo tolik škody: protože demokracie je nejkřehčí vláda, chtějící mravnost a čisté srdce, pokoru i lásku k těm, s nimiž nesouhlasím.
Ty už jsi u našeho Pána, Ty znáš Pravdu a těšíš se z její blízkosti. Naše hádanky a otazníky čteš v minulém čase. A třeba naději čteš jako já v očích mladých lidí, kteří si Tě zítra budou po celé republice připomínat. Odpusť jim ten patos - i mně to ulítlo. Nepřítel si znovu bere oděv ticha a spoléhá v lhostejnost většiny, znovu jako tehdy rozkládá odvahu lží a manipulacemi: dnes nepotřebuje tanky, ale podstatu má stejnou. A ti lidé v ulicích budou mít na rtech Tvé jméno. Kéž bychom měli odvahu bít se za sebe a za Tebe, pro lásku Boží v milosti Kristově zjevenou.
Honzo, promiň a díky.
Diskuse