Labyrint světa a ráj srdce

17. 1. 2019 / Beno Trávníček

Školské odbory i ministr prý žádají další patnáctiprocentní nárůst platů pro učitele v roce 2020. V roce, který možná bude dobou směřující k negativnímu ekonomickému výkyvu, určitě ale bude dobou s environmentálními i sociálními dopady nejrůznějších druhů.

Nikdo normální určitě nezávidí peníze učitelům. Z opačného pohledu je ale dlužno říci, že vzdělávání – minimálně v některých vědách nefunguje nebo funguje špatně. Otázka tedy zní, zda by větší peníze neměly být jen za prokázanou kvalitu? Tedy ne pro každého.

Na příkladu environmentální problematiky můžeme vidět, že učitelé někdy nedosahují téměř žádných úspěchů – mám na mysli hlavně základní školství (protože přece "ohýbaj ma, mamko..."). Všichni dobře víme, že většina z nás životní prostředí poškozuje víc, než je nezbytně nutné. Jsme tedy evidentně nevzděláni (škola) a nevychováni (rodina). Obého je nám pro tvorbu dobrých životních postojů třeba. Výchovu v rodině stát dobře sanovat nemůže, výchovu ve škole sanovat umět musí. Například výrazným preferováním úspěšných pedagogů, kteří mají ověřené výsledky (strukturu a kvalitu výuky na ZŠ přece nekontrolují obce ani kraje, ale stát!). K tomu je nezbytné, aby znalosti dětí, třeba právě v ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ EKOLOGICKÉ OBLASTI, byly pravidelně, chytře a nenásilně prověřovány, celý systém vyhodnocován a úspěšní učitelé následně oceňováni a odměňováni viditelně lépe než ti neúspěšní. MĚŘÍTKEM KVALITY VZDĚVACÍHO SYSTÉMU JE PŘECE PROKAZATELNÝ ÚSPĚCH VE VÝCHOVĚ ŽÁKŮ, NIKOLI ODUČENÉ HODINY!

Jako příklad subkontroly (tj. měření onoho úspěchu) si představme "inspektora", který v rámci hodnocení kvality environmentální výchovy na konkrétní ZŠ vezme nějakou třídu dětí ve věku třeba 13 – 14 let do přírody a bude se ptát na reálné věci, které uvidí děti všude kolem sebe (tj. schopnost reálné aplikace nabytých vědomostí); pak přidá dotazy na souvislosti (tj. schopnost přemýšlet synergicky); nakonec nechá děti, aby samy rozvíjely myšlenky (tj. schopnost samostatné práce i práce v týmu) – a za chvíli si tak udělá komplexní názor, jak děti v dané třídě daného pedagoga (pedagogů) fungují. Tedy za cca jednu hodinu kontrolní práce ví, pokud bude dostatečně inteligentní a sám kvalitně vzdělán (což je opět problém státu, aby to vyřešil), všechno, co je třeba k objektivnímu zhodnocení kvality vzdělávání v dané oblasti na dané škole.

Proto debatu o kvalitě výuky - vždycky když dojde v médiích řeč na platy učitelů, tolik postrádám! Bez ní nemůže dojít k výraznému zlepšení znalostí dětí, tj. věci, O KTEROU TU SNAD JDE V PRVNÍM PLÁNU?! Určitě to nezafunguje tak, že učitele nejprve stát zahrne penězi, a pak bude doufat v úspěch, který nebude umět ani definovat, ani měřit ani vyhodnotit. Milý státe – jdi, prosím, do sebe a zapoj do toho srdce! Ať jsou učitelé dětem dobrým navigátorem v tom obrovském labyrintu vědomostí.

 

0
Vytisknout
3206

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2019