Katastrofální porážka Mayové ve sněmovně: Co dál?

16. 1. 2019

Motorem hlasování pro brexit byly stagnující mzdy, regionální rozdíly a tupá forma akumulace kapitálu. Nic z toho nezavinila Evropská unie a žádný tento problém nebude odchodem z EU vyřešen.


Britská premiérka stojí v čele strany, která je rozhádaná, a země, která připravuje zásoby potravin a léků, jako by se připravovala na válku. Premiérka musí nyní s pokorou začít jednat se svými oponenty a najít způsob, jak zabránit Británii, aby během několika blízkých týdnů vypadla z Evropské unie, míní redakční komentář deníku Guardian.

Drtivé a rozhodné odmítnutí dohody Theresy Mayové o odchodu Británie z EU poslanci Dolní sněmovny je těžkou ranou autoritě britské premiérky.

Strávila poslední dva roky vyjednáváním dohody, která byla v podstatě opakem toho, co na veřejnosti říkala, že chce. Nyní byla svědkem toho, že britský parlament tuto dohodu odmítl. Menšinová vláda Theresy Mayové byla nyní poražena už osmadvacetkrát. Británie odchází z EU během několika týdnů a Mayová předsedá vládě, která je beznadějně rozhádaná, straně, která je roztrhaná v důsledku neshod, a zemi, v níž vládne hluboký konflikt. Tak obrovská je historická porážka Mayové v Dolní sněmovně, že její dohodu o brexitu to zlikvidovalo. Mayová prohrála o 230 hlasů - to je historicky největší porážka britské vlády. Obrovská míra této porážky znamená, že není uvěřitelné, že by se Mayová mohla pokusit přimět poslance, aby o její dohodě hlasovali znovu, po drobných změnách z Bruselu, a že by mohla doufat, že se jí napodruhé dohodu podaří prosadit.

Nemusíme přijmout neuspokojivou volbu: buď dohodu Mayové, anebo vypadnutí z EU bez dohody. Potíž je, že Konzervatiívní strana je rozhádaná - je tam rozkol mezi těmi, kdo chtějí dohodu, a těmi, kdo dohodu nechtějí. Mayová konflikt v rámci své strany prohloubila, nevyřešila ho. Rozhodla se začít vyjednávat o brexitu nikoliv s EU, ale s fundamentalisty ve své vlastní straně. Červené čáry, za které "není možno jít", které si Mayová určila, znamenaly, že se stalo nemožným, aby dosáhla dohody, která by její rozhádanou stranu sjednotila, nemluvě o podpoře od  jejích politických oponentů. Její dohoda byla nakonec utvářena obsesí Mayové imigrací a její úpornou snahou uspokojit brexitové extremisty.

Výsledkem je "brexit se zavázanýma očima" - kde skoro nic ohledně budoucího vztahu Británie k Evropě nemělo být ještě další dva roky vůbec ujednáno. Británie by bývala z EU odešla, ale co dál, by dlouho zůstalo nejasné. Vyžadovalo by to obrovské množství důvěry v premiérku, která, jak se sněmovna nyní moudře rozhodla, si takovou důvěru nezaslouží.

Za nynějších okolností není v parlamentě většina pro žádnou z alternativních brexitových dohod. To by mohlo vést ke katastrofě: že by Británie vypadla z EU bez dohody. Proto poslanci musejí tuto možnost odstranit. Labouristická strana vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, ale pravděpodobně s ním neuspěje. To znamená, že bude zapotřebí mechanismu, který by umožnil většině v Dolní sněmovně převzít kontrolu nad procesem brexitu. To bude vyžadovat inovace, takové, jakých jsme byli svědky minulý týden, aby dostaly výbory skutečnou moc a aby byly schváleny zákony.  Ale máme-li mít k dispozici další alternativy, bude nutno požádat Evropskou unii o více času. Vyžaduje to parlamentní spolupráci, jaké jsme dosud nikdy nebyli svědky. Jeremy Corbyn a Theresa Mayová by neměli takovémuto vyjednávání stát v cestě. Ústavní nástroje, jakou jsou občanská shromáždění, o nichž hovořila labouristická poslankyně Lisa Nandyová, a druhé referendum by umožnily vedoucím představitelům politických stran udržet tyto strany v existenci a poskytnout legitimitu pro to, o čem veřejnost rozhodne. To není popření demokracie, ale její posílení.

Rozhodnutí Theresy Mayové dát přednost stranické politice před národním zájmem znamená, že tato země se bude bezcílně zmítat bez strategie, zatímco se vláda bude snažit  dohodu o odchodu z EU nějak přepsat. Absence státnictví může vést k panice, kterou ještě zvyšuje vláda, která připravuje nouzové zásoby potravin a léků, jako by se připravovala na válku. Musíme skoncovat s chaosem a s konflikty, které natolik zohyzdily naši zemi. Otázkou, které čelíme, je, zda může vzniknout trvalý vztah mezi brexitovou Británií a Evropskou unií, který by oběma stranám dovolil spolupracovat na základě sdílených zájmů a hodnot. Mayová to nechala na příliš pozdě na to, abychom byli schopni akceptovat škody odchodu z EU, a dala přednost uspokojování těch poslanců, jejichž nesmyslné argumenty znějí, že brexit Británii prý nijak nepoškodí.

Avšak podmínkou pro schopnost pokročit dál je přiznat si, že poškodí. Země nyní čelí bezprecedentní situaci v celé své ústavní historii: jak sloučit suverenitu lidu se suverenitou parlamentu. Premiérka byla nyní zostuzena natolik, že konečně přiznala, že musí získat své oponenty na svou stranu. Motorem hlasování pro brexit byly stagnující mzdy, regionální rozdíly a tupá forma akumulace kapitálu. Nic z toho nezavinila Evropská unie a žádný tento problém nebude odchodem z EU vyřešen. Tyto problémy může vyřešit jen inteligentní a schopně jednající vláda. Mayová neposkytla ani jedno, ani to druhé.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
3525

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2019