Proč je katalánská republika velkou lží

1. 3. 2019

čas čtení 3 minuty
Předstírat, že vůle mas stojí nad zákonem, je totalitářské, píše Matthew Bennett. Budou separatisté dál hlasovat pro lídry, kteří obchodují se secesionistickou zemí kouzel?


Uplynuly tři týdny od zahájení procesu s tuctem katalánských separatistů před Nejvyšším soudem v Madridu. Sledoval jsm jej podrobně, ale nebudu se zde snažit zjistit, zda jsou či nejsou vinni povstáním, podněcováním, kriminální organizací nebo zneužitím veřejných fondů, nebo zda by měli dostat trest ve výši 72, 25, 12 či 0 let. Tohle musí rozhodnout soud. Dosud mu zbývá vyslechnout 500 svědků a prozkoumat dokumentární důkazy, plus vyslechnout experty. Pak si soudci vezmou volno, aby vše zvážili a napsali rozsudek. Je nepravděpodobné, že se do léta dozvíme, jak to dopadlo.

Existuje nicméně mimořádně závažná politická lekce, kterou můžeme získat od obhájců či od jiných, jako je bývalý katalánský premiér. Jde o lekci zdaleka nejvíce určenou voličům a příznivcům katalánského separatismu v Katalánsku i po celém světě. Poučení zní: Namazali si vás na chleba. Političtí lídři, které jste následovali nebo dál následujete lhali, předstírali, skrývali pravdu a vedli vás k tomu, abyste věřili, že cosi je možné nebo myslitelné nebo dokonce legální, když tomu tak nikdy nebylo.

Kdybychom věřili primátorce Barcelony Adě Colauové, která svědčila ve čtvrtek ráno, 20. září, 1. října a 3. října 2017, dva miliony lidí v Katalánsku se prostě zorganizovaly samy. Pokud bychom věřili poslanci za Esquerru Gabrielu Rufiánovi, šlo jen o záminku pro nasednutí na vysokorychlostní vlak AVE a oběd. Pokud bychom věřili Rufiánovu kolegovi Joanu Tardóovi, soudy se mstí na občanských, mírumilovných s demokratických lidech, kteří si jen přáli hlasovat pro novou zemi.

To je ale totalitářská rétorika. Několik z nich také tvrdilo, že vyhlášení nezávislosti nebylo skutečné, ale šlo o pouhou "politickou kulturu". V zemích jako Británie nebo Německo není pochopitelné, aby politici opustili zákon pro podobné politické cíle.

Bývalý vysoký legální expert katalánského parlamentu Antonio Bayona tento týden poskytl rozhovor listu La Vanguardia. "V Katalánsku vznikla kolektivní imaginace... jako bychom byli v autoritářském státě, který vytváří poněkud paralelní fantastický svět". Jeden z obviněných, předseda spolku Omnium Cultural Jordi Cuixart, také použil tohoto vyjádření. "Dohoda o katalánské samosprávě," prohlásil: "katalánská vláda je geneticky součástí kolektivní imaginace, kterou jako země máme."

Avšak tisíce příznivců katalánského separatismu nikdy neměly šanci uskutečnit své sny. V reálném světě premiér Puigdemont utekl. V reálném světě jeho bývalí kolegové nyní dělají vše proto, aby u soudu předstírali, že nešlo o to, čeho byl v dané době každý svědkem. V reálném světě je Katalánsko dosud regionem Španělska a každý občan je dosud Španělem.

Budou voliči separatistů dál hlasovat na podporu prolhaných lídrů obchodujících s falešnou republikou?

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7738

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2019