Izrael: Destabilizující faktor na Blízkém východě

18. 3. 2019 / Jan Darmovzal

čas čtení 11 minut
Děti. kterým není ani 10, jsou zatýkány, vyslýchány, a jejich matkám je sděleno, že budou zastřeleny, pokud se nepřiznají k vymyšleným "zločinům". Izrael vězní stovky palestinských chlapců po dobu jednoho roku. Toto je jejich svědectví.



Spojené státy americké uspořádaly ve Varšavě konferenci proti Íránu, která se konala ve dnech 13 a 14 února. Írán měl být ústředním tématem této konference spolu s Palestinou. Obě tyto geopolitické výzvy stojí za mnohými vráskami, které přibyly na čele americké administrativy, protože obě zůstaly do značné míry nevyřešené, ba spíše naopak. Rostoucí vliv Íránu na Blízkém východě a tzv. "Dohoda století" (mírové urovnání mezi Palestinci a Izraelci) byly těmi hlavními náměty, kterými se delegáti na konferenci měli zabývat. Pochopitelně, se tohoto cirkusu nezúčastnili ani íránští ani palestinští zástupci.


Spojené státy americké uspořádaly ve Varšavě konferenci proti Íránu, která se konala ve dnech 13 a 14 února. Írán měl být ústředním tématem této konference spolu s Palestinou. Obě tyto geopolitické výzvy stojí za mnohými vráskami, které přibyly na čele americké administrativy, protože obě zůstaly do značné míry nevyřešené, ba spíše naopak. Rostoucí vliv Íránu na Blízkém východě a tzv. "Dohoda století" (mírové urovnání mezi Palestinci a Izraelci) byly těmi hlavními náměty, kterými se delegáti na konferenci měli zabývat. Pochopitelně, se tohoto cirkusu nezúčastnili ani íránští ani palestinští zástupci. Proč by také měli poslouchat zcela nekonstruktivní řeči představitelů Spojených států a Izraele? Američané s Íránem špatně zacházeli po dlouhá desetiletí, a to přesně od doby, kdy se vlády ujal prezident Eisenhower, který posvětil svržení demokraticky zvolené vlády v Teheránu, v čele s Dr. Mossadeghem v roce 1953.

Američané od té doby nevyvinuli žádnou snahu a neprokázali ani tu nejmenší dávku ochoty tolik potřebné ke zlepšení bilaterálních vztahů těchto dvou zemí. To mohli učinit například tím, že by otevřeně přiznali své pochybení v minulosti nebo alternativně tím, že by nyní představili nový přístup ke vztahu s Íránem - takový, který by byl spravedlivější, a který by méně zasahoval do vnitřních záležitostí Islámské republiky. Namísto toho uvalily na Íránský lid pro Spojené státy tak typické sankce. Tyto sankce nejsou pro Írán zdaleka tak destruktivní, jak jsou pro globální reputaci Spojených států a jejich zločineckého spojence Izrael.

Aby byla fakta v této rovině zcela jasná, americké sankce proti Íránu mají být nejtvrdší v historii, ale při pohledu na geopolitickou mapu Středního východu lze bezpochyby konstatovat, že íránský vliv roste jako nikdy předtím a to nejen v Libanonu, ale také v Sýrii nebo Iráku. Navíc Írán se stal skutečnou velmocí v oblasti domácí výroby zbraní a jeho balistický program je neuvěřitelně úspěšný, pokud vezmeme v potaz izolaci v jaké se Írán aktuálně nachází. Írán je zcela soběstačný a to nejen v oblasti obrany, ale také ve stavebnictví, energetice či potravinářství. Tato jsou jediné jasně doložitelné důsledky iracionálního a naprosto mylného přesvědčení, že sankce přivedou Írán k jednacímu stolu. Íránský národ je hrdý a není reálné myslet si, že imperialistické chování a nabubřelost Spojených států může vést k úspěchu.

Podobně katastrofální je i snaha Spojených států o dosažení míru mezi Palestinci a Izraelci. Trumpova administrativa prokázala, že nemá žádný zájem stát se spravedlivým zprostředkovatelem mírového urovnání v tomto dlouhotrvajícím konfliktu. Místo toho američtí lídři dobrovolně nalepili své zemi etiketu "izraelských mecenášů" a to díky své vytrvalé a bezpodmínečné diplomatické podpoře, kterou Izraeli poskytují, kdykoliv má stanout před spravedlností například v podobě odsouzení prostřednictvím rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Čtenáři by měli vědět a mít na paměti, že tato diplomatická „imunita“ brání oprávněnému odsouzení Izraele, kvůli nekonečnému porušování lidských práv, ignoraci mezinárodního práva a za páchání (možných) válečných zločinů proti Palestincům v Gaze a na Západním břehu. New York Times nedávno publikoval závěry vyšetřovací komise, která jasně potvrdila, že Izraelští vojáci zcela úmyslně a chladnokrevně zavraždili 189 civilistů včetně 35 dětí, zdravotnického personálu a novinářů. Tato zvěrstva páchaná izraelskými vojáky s děsivou pravidelností svět jasně vidí a je nutné, aby nedovolil zkorumpovaným a bezohledným sionistickým lídrům a jejich oddaným služebníkům ve Spojených státech, aby neustále pošlapávali zásady spravedlnosti, lidské důstojnosti, morálky, respektu a úcty k  právnímu státu.

Mezinárodní společenství se chovalo příliš dlouhou dobu apaticky a naprosto bezmocně pravděpodobně, protože chovalo a stále chová respekt vůči Spojeným státům nebo možné ze strachu vystoupit proti nim? Přistoupily by snad Spojené státy opět k taktice ekonomických, politických nebo jiných sankcí, kdyby se nějaká země pokusila v této věci přivést Spojené státy k rozumu? Respekt a strach dělají silnou kombinaci, která mnohé odrazuje. Musíme si však uvědomit, že lidská práva jiných lidí, kteří žijí více než padesát let pod diktátem brutální okupace a kteří každodenně bojují o holé životy, nejsou v žádném případě obchodovatelná a nedají se koupit za žádné peníze či směnit za určité výhody, které nám za přehlížení a ignoraci zvěrstev páchaných izraelskou armádou můžou být nabídnuty.

Již dlouho jsme byli oběťmi mediální dezinformační kampaně, která se nám snažila vnutit (a mnohým úspěšně), že Palestinci přijali teroristické praktiky. Ačkoli skutečný izraelský terorismus, který chladnokrevně vraždí všechny bez ohledu na pohlaví nebo věk, mučí a nemilosrdně ničí vše, co je palestinské zůstává bezprecedentně nepotrestaný a je kritizovatelný pouze za předpokladu, že autor je ochoten vystavit se riziku, že bude nařčen z anti-semitismu. Zločiny, kterých jsme svědky v Gaze a na Západním břehu jsou páchány židovským státem a je třeba, aby za ně nesl plnou zodpovědnost.

Pro každou jasně a racionálně uvažující osobu musí být jasné, že americká politika na Blízkém východě se velmi výrazně nedaří a s výjimkou nerůstající brutality, s níž vojáci izraelské armády zacházejí s Palestinci a zvýšených dotací na izraelský ‚obranný‘ rozpočet (zhruba 3,5 miliardy USD každý rok) nepřinesla americká blízkovýchodní politika vůbec nic dobrého. Některé země, včetně Irska a Chile, podnikly konkrétní kroky, aby izraelské lídry upozornily, že současný stav je nepřijatelný a nebude již dál tolerován. Izrael nikdy nebyl skutečně ochoten přistoupit k ustavení suverénního palestinského státu v oblasti Západního břehu a Gazy s východním Jeruzalémem jako jeho hlavním městem. Místo toho Izrael neustále podrývá principy mezinárodního práva a kolonizuje území, které mu nenáleží (rezoluce Rady bezpečnosti 2334 (2016) mluví zcela jasně). Izrael proto musí být bezpodmínečně přinucen tato usnesení Rady bezpečnosti respektovat tak jako každý jiný stát. To, že se tak aktuálně neděje, za to nesou velký podíl viny Spojené státy, které Izrael diplomaticky kryjí.

Dlouhodobě zločinné chování Izraele nedává mezinárodnímu společenství mnoho možností, jak reagovat na současnou situaci. Nerespektování důvěryhodných institucí a lidsko-právních organizací (Amnesty International, Human Rights Watch a dalších), které opakovaně kritizují Izrael za jeho chování, jsou zcela bezdůvodně napadány a označovány jako proti-izraelské, což samozřejmě není pravda. Mezinárodní společenství by zcela jistě upřednostňovalo diplomatické řešení tohoto blízkovýchodního konfliktu. Izrael však nikdy neprojevil žádnou ochotu ke konstruktivnímu jednání s Palestinci (například když americký ministr vnitra John Kerry udělal koncesi a dohodl s Palestinci, že budou akceptovat na svém území ty největší izraelské osady a že se Palestinci vzdají práva uprchlíků na návrat do svých domovů během války v roce 1948 a po ní mj. zakotveno v rezoluci 194 Valného shromáždění OSN, tak Netanyahu tuto nabídku stejně odmítl). Namísto toho Izrael dál pokračuje v budování nelegálních osad, vyvlastňování a zabírání palestinské půdy, demolicích domů a dalších zločinů.

Je nejvyšší čas, aby mezinárodní společenství nekompromisně dalo Izraeli najevo, že pokud se rozhodne dál pokračovat ve své kriminální a apartheid podporující politice vůči Palestincům, mezinárodní společenství uplatní tvrdé ekonomické sankce a s okamžitou platností pozastaví diplomatické vztahy s Izraelem, přesně tak jak to umožňují poněkud omezené donucovací prostředky mezinárodního právního rámce.

Závěrem bych rád zmínil, že symbiotický vztah Spojených států s Izraelem je pro americké národní zájmy velmi škodlivý. Ačkoli zájmy těchto dvou států se mohou zdát zdánlivě téměř totožné, nikdy nebyly odlišnější než nyní a proto také vyžadují diametrálně odlišné přístupy. Bezmezná podpora Izraeli navzdory tomu, že ten dle libosti závažně porušuje mezinárodní právo, kdy se mu to líbí, silně poškozuje americkou pověst na celém světě. A to nejen pověst jednostranného, zkorumpovatelného a neupřímného zprostředkovatele mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci. Ale existuje zde také nebezpečí, že se může stát cílem fundamentalistických teroristických skupin jako (ISIS nebo Al-Qaeda), které nesnesou, že Amerika tak zřetelně podporuje izraelský terorismus, i když se navenek hlásí k naprosto odlišným hodnotám.

Izrael se dlouhodobě pokoušel pod závojem lživých tvrzení předstírat, že je "jedinou demokracií na Blízkém východě", což je při nejlepším dobrý vtip, pokud vezmeme v potaz implementaci zákona „Nation State Law“, který jen potvrzuje, že Izrael není právním státem, nýbrž státem praktikující apartheid. Skutečná hrozba terorismu, které Blízký východ čelí po dlouhá desetiletí, nepochází ani z Íránu, ani z Gazy ani z Libanonu, jak se ministerský předseda Netanyahu horlivě snažil přesvědčit delegáty ve Varšavě. Tento terorismu pochází z velmi dobře etablované okupační mocnosti - Izraele.

0
Vytisknout
10794

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2019