Připravuje se nové Arabské jaro?

19. 3. 2019



V Alžírsku právě donutily lidové demonstrace prezidenta Abdelazize Boutefliku, aby oznámil, že už na prezidenta kandidovat nebude. A v Súdánu denně pokračují protesty, navzdory jak ústupkům, tak násilnému útlaku od režimu Omara Hassana al-Bashira.  V Jordánsku minulý měsíc lidé demonstrovali proti korupci. V Maroku skončila před několika týdny velká demonstrace na podporu učitelů skandováním "Skoncujme s diktaturou!"

Zatím to ještě není druhé Arabské jaro. Žádný režim dosud nepadl. V Alžírsku klika generálů, byrokratů a podnikatelů, kteří udržovali desetiletí Boutefliku u moci, stále vládne. Mnozí, kdo se v roce 2011 přidali k demokratickým revolucím, jsou mrtví, uvěznění anebo demoralizovaní. Mnoho lidí, včetně Egypťanů, dnes ví, že cena nového povstání by byla vysoká. Také nejsou příliš optimističtí ohledně toho, jak by to nakonec dopadlo.

Nicméně, nová vlna demonstrací vede k závěrům, které jsou v protikladu s názory Trumpovy vlády. Troud je zase suchý a jiskry začínají létat. Obnova autoritářských režimů měla vás k návratu politické stability na Blízkém východě a k ekonomickému oživení, jenže to se neuskutečnilo.

Egyptský prezident Sissi a saúdský princi Mohammed bin Salman si představují, že mohou realizovat model kapitalistické autokracie, jaké podporuje Rusko a Čína. Avšak na rozdíl od čínského prezidenta nejsou schopni způsobit hospodářské oživení.  Korupce, arogantní a autoritářský státní kapitalismus a čirá nekompetence odrazují potřebný zahraniční kapitál.  Oba režimy plýtvají miliardami dolarů na megaprojekty, jako jsou nová města. Sissiho nejnovější rozvojová iniciativa spočívala v tom, že nařídil, aby všechny cihlové domy v Káhiře byly natřeny stejnou barvou.

V Alžírsku stejně zkostnatělý režim si neví rady jak nahradil klesající příjmy z těžby ropy a zemního plynu. Zahraniční rezervy poklesly od roku 2013 o polovinu a nezaměstnanost stoupla na 11 procent. Pro mladé lidi je dvojnásobná a dvě třetiny ze 42 milionů  Alžířanů jsou mladší než třicet let.

Většina regionu trpí touže toxickou směsicí špatného managementu a korupce. Arabské společnosti jsou zase zdeprimovány a frustrovány. Hněv nad arogancí a beztrestností politických, vojenských a ekonomických elit a nad trvalými selháváními vlády, zhoršovanými drzou korupcí a extravagantními státními výdaji, připomínají nepokojnou atmosféru roku 2010-2011:

Demonstrace se konají v liberálnějších zemích. V Tunisku, v jediné zemi, která se po Arabském jaru stala demokracií, se konají stávky a demonstrace. V Iráku loni v létě byly nepokoje kvůli nedostatku elektřiny a vody. Násilné protesty na Západním břehu Jordánu vedly v lednu k rezignaci premiéra Palestinské správy.

Trumpova vláda spoléhá ve své strategii pro Blízký východ na diktatury. Vsadila na to, že Sissiho Egypt a bin Salmanova Saúdská Arábie vypracují regionální strategii proti Íránu. Trumpovým předpokladem je, že tyto režimy jsou stabilní. Z tohoto důvodu se Trumpova vláda ani nepokusila kritizovat jejich represivní politiku. Vyplývá z toho, že pokud znovu dojde k Arabskému jaru, Trump bude jedním z těch, kdo prohráli.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2526

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2019