Brexit je důsledkem směsice arogance a nekompetence z anglických privátních škol

18. 3. 2019

čas čtení 4 minuty


Poučením z katastrofy brexitu bude muset být zrušení vazby anglického státu na absolventy hrstky privátních, zastaralých škol


Mezi mnoha absurditami brexitu vévodí jedna, která ho posunula do říše surreálna: obrovský vliv fundamentalistické brexitérské sekty v Konzervativní straně, známé pod jménem European Research Group, ERG, píše John Harris. Tato skupina 90 ideologů drží klíče k budoucímu osudu Theresy Mayové i její dohody o brexitu s Bruselem. Šéfem skupiny je "poslanec pro osmnácté století" Jacob Rees-Mogg.

 

Jak vzniklo toto lidské muzeum? Součástí jeho příběhu je historie jeho zemřelého otce Williama, bývalého šéfredaktora deníku Times, jehož jeden autor nekrologů charakterizoval jako "ekonomicky suchého" a "sociálně konzervativního". Vliv mělo i bohatství rodiny Rees-Moggů, založené na vlastnictví někdejších uhelných dolů v Somersetu. Dnešní Rees-Mogg jako poslanec zastupuje taková bývalá hornická města jako Radstock a Midsomer Norton, postižená důsledky likvidace uhelných dolů a londýnské politiky škrtů, kterou Rees-Moog nadšeně prosazuje. Největší vliv na Rees-Mogga však měla privátní škola, kde strávil pět klíčových let svého vzdělávání - Eton College.

Eton College je v ohnisku katastrofy brexitu a zoufalých politických selhání, která k tomu vedla. Eton symbolizuje trvalou anglickou vazbu mezi privátními školami a centry moci. Jak napsal jeden absolvent, který v Etonu studoval v osmdesátých letech: "Děti tam přijížděly s tím pozoruhodným přesvědčením, že věděly jistě, že budou zemi vládnout."

A tak je tomu dodneška. Absolventi Etonu a hrstky dalších drahých privátních škol jsou dodneška jádrem britské pravicové politiky. Způsobili katastrofu brexitu. David Cameron, další absolvent soukromých škol, byl natolik pitomý, že uspořádal referendum o brexitu a neuvědomil si, že lidi budou hlasovat proti němu v důsledku krutosti jeho politiky škrtů. Čelnými postavami prosazujícími brexit jsou samí absolventi drahých soukromých škol - Daniel Hannan, Douglas Carswell, Nigel Farage a Dominic Cummings či Boris Johnson.

Je zjevné, že ať už brexit nakonec dopadne jakkoliv, Británie bude muset řešit, jak k této katastrofě došlo.

Poslední tři roky britské historie ukázaly, že privilegia, výsadní postavení často vytvářejí nebezpečnou směsici neschopnosti a arogance, a plodí takové šílené nápady, které jsou atraktivní pouze pro lidi, kteří jsou izolováni od normálního života a vnímají svět jen formou drsně zjednodušených abstrakcí. Tohle, mimochodem, je problémem skoro všech salónních revolucionářů, na moderní politické pravici i levici.

V reakci na brexit bychom my ostatní měli prosazovat myšlenku, že lidé, kteří mají moc a vliv, musejí být schopni řádně porozumět oněm složitým způsobům., jimiž moc a politická strategie mají dopad na životy obyčejných lidí, a musejí mít skepsi vůči grandiózním politickým projektům, skepsi, která musí být zakořeněna v reálném světě.

Brexit by nás měl přimět k tomu uvažovat o tom, jak rozbít vazby, které vážou stát, politiku a klíčové profese - včetně novinařiny - na hrstku soukromých luxusních škol. Nejjednodušší řešení zřejmě vyvolá zuřivost, ale nebylo by drastičtější než samotný brexit. Soukromým školám by měl být odebrán status charitativních organizací a měl by být přijat zákon, aby univerzity přijímaly lidi ke studiu podle poměru mezi soukromými a státními středními školami, takže by nakonec mělo 93 procent jejich absolventů pocházet ze státních škol. Tato hluboká kulturní změna měla být provedena už nejméně před padesáti lety.

V roce 2011 napsal jeden čtenář do deníku Guardian: "Vzhledem k tomu, že se mi podařilo uniknout z takovéto instituce, mohu svědčit o tom, že etos, který tyto školy vštěpují svým žákům, je neuvěřitelná arogance, naprostá neschopnost přiznat chybu a pocit vrozené nadřazenosti nad ostatním obyvatelstvem. To pak vede k takovým radostným dobrodružstvím, organizovaným absolventy soukromých škol, jako je válka v Iráku a bankovní krize." Brexit patří do téže kategorie. Měl by být už poslední britskou katastrofou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
11095

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2019