Antisemitismus jako účinná politická zbraň i v české kotlině?

18. 3. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Lidové noviny tento víkend otiskly článek s názvem Antisemitismus nové levice, v němž novinář Pavel Matocha označil starostu Prahy 1 Pavla Čižinského za antisemitu, protože ostře kritizuje izraelskou politiku vůči Palestincům a údajně trpí nenávistí vůči Státu Izrael. Autor textu používá osvědčenou dehonestační metodu, když Čižinského a další evropské liberály včetně Jeremyho Corbyna cejchuje jako představitele nové levice, která je prý promořena antisemitismem. Jak ukazují trpké zkušenosti některých britských levicových politiků i amerických progresivních demokratů, antisemitismus je účinným bičem na politické oponenty - tak proč to nezkusit i u nás.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se hon na čarodějnice dostane i do české kotliny. Naprosto legitimní a někdy i tvrdou kritiku izraelské kolonizace palestinských území přece s vážnou tváří nelze zaměňovat za nenávist implikující nekompromisní nevraživost vůči všem Židům. Jak je vůbec možné, že někdo nechápe tak triviální fakt, že poukazování na nepopiratelné zločiny státního útvaru a jeho represivních složek nikterak nesouvisí s nenávistnými postoji vůči nějakému etniku? Čtenář nechť laskavě sám posoudí, zda jsou Čižinského výroky antisemitské, či nikoliv. Osobnosti s židovskými kořeny Čižinskému vyjadřují podporu, kupříkladu umělec Pavel Sterec, který Matochův článek považuje za danajský dar pro boj s antisemitismem, nebo religionista Ivan Štampach, jejž rozčiluje ztotožňování kritické reflexe izraelské politiky s antisemitismem, a to za situace, kdy se Tel Aviv paktuje s kdejakými nacionalisty a xenofoby.

Matocha důvěryhodnost svého textu devalvuje citací kontroverzních autorů, jakými jsou Alexandr Tomský a Roman Joch. Názory, jež Matocha považuje za antisemitské, jsou však naprosto běžné v řadě západních a izraelských médií, kde se periodicky objevují i daleko kritičtějších stanoviska. Je snad britský list Guardian antisemitským věstníkem, když publikuje izraelského umělce a aktivistu Daniela Barenboima, který říká, že jeho země přijala rasistický zákon definující Izrael jako stát židovského národa? Anebo s antisemitismem nehorázně flirtuje dokonce i nejstarší izraelský deník Haaretz, když zveřejní článek nazvaný Israeli's racist Lynch Mobs Are Hunting Arabs. And They Are Fueled by Government Incitement (Izraelské rasistické lynčující bandy nahánějí Araby. A jsou přitom posíleny vládním podněcováním)?

V západních zemích a ještě více v samotném v Izraeli probíhá otevřená debata o rasistických aktivitách izraelské vlády, aniž by nositelé těchto postojů byli automaticky ocejchováni jako novolevicoví antisemité. Obvinění z antisemitismu, jež se mnohdy nezakládají na pravdě, však dnes dopadají na hlavu některých západních progresivní politiků. Je proto zapotřebí, aby ani český veřejný diskurs nebyl obehnán neproniknutelnými hradbami, za něž jsou nahnány nepohodlné, byť fakty podložené názory. Ano, antisemitismus je dnes v západním světě vážným problémem, nicméně kritická diskuse o tzv. izraelsko-palestinském konfliktu by automaticky neměla být směšována s klasickým antisemitismem, který si samozřejmě zaslouží nekompromisní odsudek.

České sdělovací prostředky zpravidla kriticky reflektují kriminální aktivity Ruska a Číny, ale o značně kontroverzních činech a zločinech izraelské vlády vesměs cudně mlčí. Jak to, že se česká novinářská a reportérská obec nevěnuje odsouzeníhodným vazbám Tel Avivu na extrémisty typu Bolsonaro, Duterte nebo Orbán? Jak to, že jim uniklo, že Netanjahuův kabinet vyzbrojoval barmskou armádu během genocidního tažení proti barmským Rohingyům? Jak to, že negrilují izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za antisemitský výrok, podle nějž vyhlazení Židů nebylo iniciováno Adolfem Hitlerem? Netanjahu, jenž čelí vážným obviněním z korupce, si na domácí půdě předchází následovníky extrémistického rabína Kahaneho a v zahraničí navazuje srdečné vztahy s antisemitskými populisty Dutertem a Orbánem. A nesmíme zapomenout ani na kriminální blokádu Gazy a okupaci palestinských území obecně. Tuzemská média to ale nikterak nevzrušuje.

Zajímalo by mne, čeho tak otřesného se vlastně Pavel Čižinský dopustil, že to někomu stačilo na sepsání dehonestačního článku a proč jej Lidové noviny vůbec otiskly. Autorova obvinění mají natolik chatrnou konstrukci, že se rozpadnou při prvním bližším pohledu. Ba co víc, Matochův text je názornou ukázkou, do jak zrádných vod se můžeme dostat, když u nás zoufale absentuje informovaná veřejná debata o klíčovém blízkovýchodním problému.

0
Vytisknout
9784

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2019