Technologická cesta z dilematu mezi protiraketovou obranou a bezpečností

20. 3. 2019

čas čtení 2 minuty
Vznik použitelné protiraketové obrany působící během vzletové fáze (boost-phase defenses) a založené na laserové technologii může omezit destabilizující účinky obrany dlouhého dosahu na vztahy mezi velmocemi, je přesvědčen Brian Dunn.


Je podivným rysem jaderné strategie, že protiraketové systémy, které odstrašují darebácké státy, také destabilizují vztahy mezi velmocemi. Avšak nová technologie kombinovaná s intenzivní diplomacií může nabídnout cestu z této pasti.

Začněme tím, proč jsou protiraketové systémy považovány za destabilizující. Ideální scénář vzájemně zaručeného zničení - promiňte mi tu absurditu - nedává státu, který vystřelí první, žádné výhody. Jistě, první úder může vyřadit řadu jaderných instalací, ale zbývající arzenál bude stále více než dostačovat k anihilaci útočníka. To znamená, že rozhodování pod tlakem je relativně přímočaré: Nepoužívejte jaderné zbraně jako první. Nehledě k tomu, jak mnoho podezíráte nepřítele, zdrženlivost vždy nabízí šanci na přežití. První úder naopak zaručuje zničení.

Nicméně když přidáte prvek protiraketové obrany, situace se výrazně znepřehlední. S dostatečnou obranou může stát dokázat zastavit (nebo přinejmenším otupit) oslabený druhý úder. To zcela mění situaci. Lídři mohou získat pocit, že musejí udeřit preemptivně a využít své šance ubránit se druhému úderu.

Dnešní protiraketová obrana zasahuje přilétající zbraně ve střední části letové dráhy nebo v konečné fázi. Vzletová fáze trvá jen krátce, takže antirakety útočící během ní musejí být umístěny blízko místa odpalu a samy připraveny k okamžitému odpálení.

Nicméně s nedávnými pokroky v laserové technologii a síťové komunikaci leží proveditelná obrana během startovní fáze na dosah. Takové baterie by však byly schopny sestřelit severokorejské rakety, ale ne střely odpalované z hloubi čínského území - a na rozdíl od současných systémů by měly ověřitelně omezený dosah. Současné protiraketové systémy THAAD mají dosah přes 200 km, zatímco antirakety SM-6 systému Aegis mohou uletět až 240 km. Verze THAAD-ER a SM-6 IIB dolet ještě prodlužují. Atmosférické lasery však budou mít spíše dosah srovnatelný se střelou Sidewinder odpálenou z letounu F-35 (asi 35 km).

Avšak samotná technologická změna nestačí k vymanění USA z bezpečnostního dilematu. To by vyžadovalo důvěru a komunikaci. USA se musejí chopit iniciativy a přesvědčit Rusko a Čínu, že tyto systémy nejsou zaměřeny proti nim. To zahrnuje také inspekce instalací k ověření jejich krátkého dosahu. Naneštěstí diplomatická důvěra v současnosti není velká, jak ukazuje kolaps smlouvy INF.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7081

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2019