Technologická cesta z dilematu mezi protiraketovou obranou a bezpečností

20. 3. 2019

Je podivným rysem jaderné strategie, že protiraketové systémy, které odstrašují darebácké státy, také destabilizují vztahy mezi velmocemi. Avšak nová technologie kombinovaná s intenzivní diplomacií může nabídnout cestu z této pasti.

Začněme tím, proč jsou protiraketové systémy považovány za destabilizující. Ideální scénář vzájemně zaručeného zničení - promiňte mi tu absurditu - nedává státu, který vystřelí první, žádné výhody. Jistě, první úder může vyřadit řadu jaderných instalací, ale zbývající arzenál bude stále více než dostačovat k anihilaci útočníka. To znamená, že rozhodování pod tlakem je relativně přímočaré: Nepoužívejte jaderné zbraně jako první. Nehledě k tomu, jak mnoho podezíráte nepřítele, zdrženlivost vždy nabízí šanci na přežití. První úder naopak zaručuje zničení.

Nicméně když přidáte prvek protiraketové obrany, situace se výrazně znepřehlední. S dostatečnou obranou může stát dokázat zastavit (nebo přinejmenším otupit) oslabený druhý úder. To zcela mění situaci. Lídři mohou získat pocit, že musejí udeřit preemptivně a využít své šance ubránit se druhému úderu.

Dnešní protiraketová obrana zasahuje přilétající zbraně ve střední části letové dráhy nebo v konečné fázi. Vzletová fáze trvá jen krátce, takže antirakety útočící během ní musejí být umístěny blízko místa odpalu a samy připraveny k okamžitému odpálení.

Nicméně s nedávnými pokroky v laserové technologii a síťové komunikaci leží proveditelná obrana během startovní fáze na dosah. Takové baterie by však byly schopny sestřelit severokorejské rakety, ale ne střely odpalované z hloubi čínského území - a na rozdíl od současných systémů by měly ověřitelně omezený dosah. Současné protiraketové systémy THAAD mají dosah přes 200 km, zatímco antirakety SM-6 systému Aegis mohou uletět až 240 km. Verze THAAD-ER a SM-6 IIB dolet ještě prodlužují. Atmosférické lasery však budou mít spíše dosah srovnatelný se střelou Sidewinder odpálenou z letounu F-35 (asi 35 km).

Avšak samotná technologická změna nestačí k vymanění USA z bezpečnostního dilematu. To by vyžadovalo důvěru a komunikaci. USA se musejí chopit iniciativy a přesvědčit Rusko a Čínu, že tyto systémy nejsou zaměřeny proti nim. To zahrnuje také inspekce instalací k ověření jejich krátkého dosahu. Naneštěstí diplomatická důvěra v současnosti není velká, jak ukazuje kolaps smlouvy INF.

Podrobnosti v angličtině: ZDE