11. 6. 2019 / Daniel Veselý
V české kotlině přetrvává celá řada prapodivných mýtů, jako kdybychom ustrnuli ve starých nekonfliktních časech, kdy mezi oficiálními přáteli západního společenství a jeho nepřáteli existovala jasná dělící linie. Jenže čas oponou trhnul a morální kodex tuzemské politické a mediální obce vzal za své. Nyní žijeme v komplikované a nepřehledné době, kdy kdysi velebené politické osobnosti nacházejí společnou řeč s předními xenofoby a populisty.
Když nedávno Českou republiku navštívila kontroverzní barmská lídryně Aun Schan Su Ťij, ministr zahraničí Tomáš Petříček měl jedinečnou příležitost dostát své pověsti politika, jemuž v první řadě leží na srdci lidská práva. Šéf české diplomacie sice ostře kritizuje porušování lidských práv příkladně v Rusku a Číně, avšak jindy jdou tyto vysoké morální hodnoty stranou. Třebaže Černínský palác lidskoprávní situaci v Barmě „pozorně sleduje“, ministr jedním dechem dodává, že „ČR je silným podporovatelem demokratické transformace a rozvoje Myanmaru“.
Těžko říct, zda měl šéf české diplomacie na mysli etnickou čistku více než 700 tisíc Rohingů, během níž mohlo být zavražděno až 43 tisíc osob - když hovořil o nesmělém demokratickém rašení v Barmě. Ačkoli tolik odsuzovaná rangúnská junta tuto muslimskou menšinu dlouhá léta perzekuovala, zločiny, které se v „demokratizující se“ Barmě odehrály během několika měsíců na přelomu let 2017 a 2018, nemají obdoby. Existují očitá svědectví o tom, jak vojáci upalovali civilisty zaživa a jak dětem stínali hlavy. Česká republika chce navzdory těmto otřesným skutečnostem vztahy s Rangúnem prohlubit a hovoří se dokonce i o reciproční návštěvě Andreje Babiše v Myanmaru. Sám Babiš při nedávném setkání s kontroverzní političkou vtipkoval a ocenil, že se Myanmar rozhodl po dlouhých letech znovuotevřít svoje velvyslanectví v Praze. Naši servilní a zdiskreditovaní politikové jen stěží budou "dámu od jezera" grilovat za její ostudnou roli při decimaci Rohingů.
Přestože Su Ťij barmskou armádu neovládá, „dáma“ zvěrstva páchaná vládními silami popírala a pronášela islamofobní výroky. Pohaslá lidskoprávní hvězda genocidní tažení barmské armády zcela očividně podporovala a její zvěrstva kryla, když lidskoprávní organizace a novináře obviňovala ze zveličování rohingské kauzy. Su Ťij tedy v žádném případě nestála nečinně stranou, jak alibisticky tvrdí její stoupenci, a ze svých zločinů by se měla zodpovídat před mezinárodním tribunálem.
Su Ťij si nevděk světa, jemuž na srdci leží osud utlačovaných bez rozdílu, patrně kompenzuje sympatiemi s „obráncem bílé křesťanské Evropy“, Viktorem Orbánem, s nímž nalézá společnou řeč. Oba politikové se shodli na tom, že jejich země ohrožuje migrace, a zdůraznili, že koexistence s rostoucí muslimskou populací představuje problém. Civilizovaní lidé toto spojenectví považují za další důkaz morálního pádu kdysi do nebes vynášené disidentky a političky – to však zjevně pro Českou republiku neplatí. Koneckonců xenofobní Babišova vláda má k autoritářským tendencím nebezpečně blízko, takže je posilování česko-barmských vztahů vcelku logickou záležitostí.
Barmská lídryně již v žádném případě není obdivuhodnou „bojovnicí za svobodu a lidská práva“, jak v rozporu s demokraticky smýšlejícím světovým míněním soudí komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, nýbrž zavrženíhodnou političkou, jež nalézá porozumění u pravicových autoritářů, a potenciální zločinkou mající na rukou krev tisíců nevinných.
Diskuse