Nebezpečně zarezlá „racionalita“ pana Míla

22. 11. 2019 / Jiří Papoušek

čas čtení 5 minut

Předesílám, že nejsem proti jaderné energii jaksi a priori. Vůbec nepochybuji o tom, že představuje menší zlo, než výroba energie z uhlí. A argument, že elektřina z jádra bude dražší, než jak se dnes slibuje, mi nepřijde až tak směrodatný. Raději drahou (a podmínečně bezpečnou) elektřinu z jádra, než „levnou“ ( a přitom jednoznačně smrtelně nebezpečnou) elektřinu z uhlí. Celkem vzato se mi ale nezdá, že bychom měli jen tyto dvě možnosti: uhlí nebo jádro.

Jaroslav Míl, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku, to vidí jinak: je přesvědčen, že máme volbu jenom jednu (tu jadernou), a že jiné možnosti jsou ne-racionální.

Já si myslím, že evropští politikové se řídí ideologií,“ řekl pan Míl pro Český rozhlas Plus a dodal: „ Já myslím, že my“ (tj. čeští politici a úředníci) „se řídíme racionálním přístupem k věci.“


Také řekl: „Máme-li skutečně naplnit nějaké cíle ve snižování emisí, tak jediná cesta, kterou česká republika má, vedle rozvoje obnovitelných zdrojů, je výstavba jaderných elektráren, protože jinak se to v tom objemu zvládnout nedá.“

A konečně také řekl: „Platí nějaké fyzikální zákony, platí nějaké přírodní podmínky a Česká republika nemůže vyrábět pětatřicet terawatthodin z obnovitelných zdrojů. Protože na to prostě přírodní podmínky nemá, a má-li odstavit uhelné elektrárny, tak prostě jiná cesta není a musíme nějak jadernou elektrárnu v Dukovanech nahradit, protože nám bude chybět.“

Takže : „musíme“, a „nemůžeme“, protože „jiná cesta není“. Všechny ostatní cesty jsou nesjízdné a všechny dveře jsou zamčené? Opravdu je to tak? Jsme přikováni k té jediné volbě?

Ponechme teď stranou, že obnovitelné zdroje mají (podle vědců) u nás větší potenciál, než jaký si vláda myslí, že má. A předpokládejme, že vítr a slunce toho u nás opravdu moc nezmůžou. Ale nemáme-li dostatek levné a udržitelné energie, je potom racionální chtít provozovat zrovna ten průmysl, který této energie spotřebuje kvanta? Ovšem, máme tradici silně průmyslové země. O tom by jistě pan Míl hovořil, kdyby měl vysvětlovat svůj postoj. Ale je opravdu racionální tuto tradici udržovat, když se ukazuje, že nevede k žádným dobrým zítřkům a že se nám vlastně ani ekonomicky nehodí? Nebylo by pak racionální uvažovat o tom, jak žít a vydělávat si na živobytí s menší spotřebou energie, živit se něčím jiným než výrobou železa nebo cementu? Co se třeba pustit do šetrných technologií? Mohli bychom energií daleko víc šetřit, a mohli bychom si například elektřinu kupovat od zemí, které jsou schopné ji vyrobit z obnovitelných zdrojů a mají jí nadbytek. Anebo, pokud na tom našem průmyslu trváme, nemohli bychom pouvažovat, jestli například naše výroba opravdu musí být tak energeticky náročná, jak byla v padesátých letech? Mohli bychom se zamyslet, jestli jsme ten náš průmysl doposud až moc nerozmazlovali, jestli náhodou nebylo nerozumné přistoupit na myšlenku, že všechno se musí dělat i nadále tak, jak se to dělalo dřív. A mohli bychom se také ptát, jak by se daly tyto věci změnit.

Ono je totiž zaplaťpánbůh možné leccos změnit. Nemusíme se navždy plahočit v těch našich navyklých, a přitom už dávno zarezlých kolejích. Taková výroba cementu, tradiční žrout energie, který zodpovídá údajně až za sedm procent světových emisí skleníkových plynů, může být podle firmy Heidelberg cement úplně uhlíkově neutrální. (Ano, to je vskutku šokující!). Heidelberg veřejně slibuje, že sám této neutrality dosáhne do roku 2050. Nevím, jestli to splní, ale pokud ano, promítne se to pozitivně i do naší celostátní spotřeby energie. Kdyby se takových výrobců v Čechách našlo vícero (a proč ne?) , možná bychom tu jadernou cestu ani nemuseli draze prošlapávat, kdo ví...

V každém případě je jasné jedno: změna klimatu přináší revoluční změny a nemůžeme se jim vyhnout (ano, tady opravdu jiná cesta není). Když proti oteplování planety zasáhneme, náš život se změní, když nezasáhneme, náš život se změní ještě víc. Tempo změn je brutální a jakákoli liknavost se těžce nevyplácí. V takových časech je velmi, velmi nešťastné používat stará myšlenková schémata. Doba úpěnlivě volá po nepředpojatém, neschematickém a nezkostnatělém myšlení. Tato revoluce nebude sametová!

Zdroj: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plus/2019-11-21, rozhovor začíná v 9.10 hodin

















0
Vytisknout
9377

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2019