Observer: Po špinavé kampani lží a rasismu, volba je jasná: Kohokoliv, jen ne Johnsona

9. 12. 2019

čas čtení 9 minut

Ve čtvrtek mají britští voliči možnost odebrat moc nebezpečnému šarlatánu. Děsí nás Corbynovo selhání ohledně antisemitismu, jsme si vědomi, že se liberální demokraté podíleli na strašlivé politice škrtů  nedávné konzervativně-liberálnědemokratické vlády, nejsme stoupenci skotské ani velšské nezávislosti. Naléháme však na naše čtenáře, aby použili své soudnosti a pokud jim to svědomí dovoluje, aby hlasovali pro pokrokové kandidáty, podporující nové referendum o brexitu, kteří nejpravděpodobněji zabrání Johnsonovi, aby existenciálním způsobem naší zemi zničil.


V Británii se blíží historické volby, je to nejdůležitější rozhodnutí, jakému čelí voliči za mnoho desetiletí, praví se v redakčním komentáři týdeníku Observer.  Výsledek těchto voleb rozhodne, zda Británie tak, jak ji známe, bude ještě existovat v příští generaci, anebo zda se nenávratně rozpadne. Výsledek těchto voleb určí ekonomický stav Británie: rozhodne, zda četné životy zdejších občanů budou těžší tím, že se odřízneme od našeho nejbližšího obchodního partnera, anebo zda budeme udržovat těsný vztah k Evropské unii.

Ovlivní to, v jaké společnosti budeme žít: zda počet dětí, kteří vyrůstají v zoufalé chudobě a počet bezdomovců - skvrny na našem kolektivním vědomí - bude dále růst. Rozhodne to o udržitelnosti světa, který odkážeme našim dětem a vnukům.

Boris Johnson je premiérem kratší dobu než pět měsíců, avšak výsledky jeho "práce" jsou katastrofální. Jeho dohoda o brexitu připravuje cestu, v nejlepším případě, jen pro minimální obchodní dohodu s EU, jejíž součástí by musela být celní hranice mezi Severním Irskem a hlavním britským ostrovem a způsobila by ekonomické problémy, jakými Británie musela trpět už deset let za vládní politiky škrtů, přičemž by Británie musela jen přijímat předpisy odjinud. Je to vyvrcholení fundamentalistického euroskeptismu v Konzervativní straně. Hlas pro Johnsona je hlasem pro euroskeptickou vizi Británie: zemi nízkých daní a minimálních předpisů, v níž budou zaměstnanecká i spotřebitelská práva obětována jménem zisku korporací.

Jádrem Johnsonovy atraktivity je mýtus, že hlas pro konzervativce je hlasem k "realizaci brexitu", jako kdyby po odchodu Británie z EU by nenásledovalo dlouhé a nesmírně složité vyjednávání o konečném vztahu Británie k EU: Avšak nejhorší je naprostý nezájem, který Johnson projevil ohledně ohrožení mírového procesu, který ukončil dlouhá desetiletí krvavého konfliktu v Severním Irsku. Severoirský parlament už nezasedá několik let a to vážně ohrožuje princip vlády na základě souhlasu všech komunit. Že je Johnson ochoten ohrozit mír v Severním Irsku ještě více vytvořením celní hranice mezi Severním Irskem a Británií, jen aby dosáhl svého zvolení, je ostudné.

Je to ostudné, ale vzhledem k jeho historii nepřekvapivé. Johnson dlouho bez problémů používal rasistické stereotypy a urážky, když usoudil, že to pomůže jeho kariéře, a nyní nad nimi krčí rameny jako nad bezvýznamnými relikty jeho mninulosti. Jeho pokrytectví je neuvěřitelné: srovnejme jeho odporné výroky o svobodných matkách s jeho neochotou přiznat, zda přijímá odpovědnost za dítě, které zplodil, když byl ženatý s někým jiným. Jeho zoufalá nekompetentnosti jako ministra zahraničí měla tragické důsledky pro Nazanin-Zaghari-Ratcliffovou, která trpí v íránském vězení.

Johnson definoval svou kampaň tím, že kandiduje na základě toho, co "dokázala" dosavadní konzervativní vláda, jejíž byl součástí: vláda, která bohatým rodinám poskytla miliardy liber daňových škrtů, zatímco snížila podporu pro čtyři miliony britských dětí žijících v chudobě, vláda, která připravila školy a nemocnice o finanční zdroje, které potřebovaly a ignorovala mladé i nemocné. Volební manifest konzervativců zdaleka nekompenzuje škrty posledních deseti let, navzdory tomu, co nám Johnson tvrdí: lže o počtu nových nemocnic, které bude prý konzervativní vláda financovat, stejně jako o počtu nových zdravotních sester, které prý získá.

Konzervativci také lžou o údajných nákladech volebního programu Labouristické strany. Zatímco i labouristé zveřejnili zavádějící čísla, Johnson se vyhnul televizním interviewům, jimž se podrobili ostatní předáci britských politických stran. Ale snad nejnižším momentem kampaně bylo Johnsonovo ostudné zpolitizování teroristického útoku, kdy záměrně lhal, aby z něho obvinil labouristy.

Probíhá kampaň, kterou lze očekávat od člověka, který se tak usilovně snaží, aby se vyhnul demokratické kontrole. Johnson zrušil svá četná vystoupení před parlamentními výbory a nezákoně se pokusil suspendovat parlament. Konzervativní volební manifest vyhrožuje, že posílí pravomoci vlády a oslabí pravomoci parlamentu a soudů, čímž riskuje další narušení britského ústavního principu suverenity parlamentu.

Není tajemstvím, že máme výhrady ohledně charakteru a schopností Jeremyho Corbyna stát se britským premiérem. Podařilo se mu sice výrazně zvýšit členskou základnu Labouristické strany, avšak nepodařilo se mu inspirovat širší voličskou základnu. Podle průzkumů veřejného mínění je Corbyn jedním z nejnepopulárnějších předáků politické strany za dlouhá desetiletí. Corbyn se nechová jako šéf politické strany, protože není ochoten říci jasně zjevnou pravdu - že brexit způsobi, že realizace labouristické strategie pro Británii bude daleko obtížnější. Avšak Labouristická strana alespoň podporuje druhé referendum  o brexitu, v mnoha volebních okrscích je hlas pro labouristy nejlepší šanci pro dosažení takového výsledku. Týdeník Observer vyjadřuje výhrady ohledně různých aspektů labouristického volebního programu: nechápeme, proč dává přednost potřebám bohatých důchodců a ignoruje děti žijící v chudobě. Jsme znepokojeni jeho vírou, že zestátněné průmyslové odvětví ši sektor služeb, který bude provozovat stát, bude bezchybně excelentní, nevěříme, že náklady na vytvoření prvotřídních veřejných služeb a lidského sociálního státu lze uhradit jen zdaněním nejbohatších 5 procent občanů. Ovšem není sporu, že labouristický volební program usiluje o laskavější, ekologičtější a férovější Británii a mnohé v něm si zaslouží podporu.

Avšak největším selháním labouristů je to, jak se Corbyn postavil ke krizi antisemitismu ve své vlastní straně. Během tří let se nahromadily důkazy o institučním antisemitismu, který postihuje stranu zeshora až dolů. Corbyn sám zpochybňoval odstranění antisemitské nástěnné malby a židovští poslanci byli vyhnáni z Labouristické strany. Corbyn tvrdil, že strana problém antisemitismu řeší, čemuž prozrazené dokumenty protiřečí. Corbyn projevil neuvěřitelnou absenci empatie a neschopnosti se omluvit.

Labouristé, samozřejmě nejsou jedinou stranou, obviňovanou z institucionálního rasismu. Daleko méně kritiky je vznášeno vůči lžím Borise Johnsona a jeho ministrů, že prý Konzervativní strana projevuje "nulovou toleranci" vůči islamofobii. Naopak, čtyři ministři se účastní předvolební kampaně pro kandidáty obviněné z islamofobie. Konzervativní radní, suspendovaní za zveřejňování islamofobních urážek, byli tiše navráceni do svých funkcí, někdy jen o několik dní později. Téměř polovina Konzervativní strany tvrdí, že nechce mít muslimského premiéra. Historie rasismu konzervativní vlády mluví sama za sebe, od šokujícího zacházení s imigranty z Karibiku, z takzvané generace Windrush, kteří žili legálně v Británii po dlouhá desetiletí, až po její opatření omezující právo nebělochů pronajímat si dům či byt, které britský vysoký soud odmítl jako rasově diskriminační.

Je odporné, že více než čtyřicet let po schválení Zákona o rovnosti ras jsou obě hlavní britské politické strany pošpiněny obviněním z institucionálního rasismu. Mnoho našich čtenářů bude zápolit se svým svědomím, zda mají hlasovat pro labouristy. Je to signál, že berou rasismus vážně, nikoliv, že jim nevadí bezdomovectví a chudoba milionů britských dětí.

Naše zvyklosti politické poctivosti se rozkládají. Tyto postpravdivé volby jsou jen varováním, co by mohlo následovat. Johnson by nás vrhl hlouběji do propasti. Proto se mu podařilo něco opravdu neobvyklého: sjednotil bývalého konzervativního premiéra Johna Majora s jeho labouristickým následníkem, Tonym Blairem, kteří oba apelovali na voliče, aby hlasováním zabránili Johnsonovi, aby se stal premiérem.

Ve čtvrtek mají britští voliči možnost odebrat moc nebezpečnému šarlatánu. Děsí nás Corbynovo selhání ohledně antisemitismu, jsme si vědomi, že se liberální demokraté podíleli na strašlivé politice škrtů  nedávné konzervativně-liberálnědemokratické vlády, nejsme stoupenci skotské ani velšské nezávislosti. Naléháme však na naše čtenáře, aby použili své soudnosti a pokud jim to svědomí dovoluje, aby hlasovali pro pokrokové kandidáty, podporující nové referendum o brexitu, kteří nejpravděpodobněji zabrání Johnsonovi, aby existenciálním způsobem naší zemi zničil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
6982

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2019