Tři nové výzvy pro Putina - které propaganda nevyřeší

11. 3. 2020

Vladimir Putin byl po větší část své kariéry dosti úspěšný při použití propagandy, když se vyrovnával s problémy, jimž čelil. Ale v prvních dvou měsících letošního roku čelí třem novým výzvám, které upozorňují na rostoucí neadekvátnost jeho režimu - protože samotná propaganda je vyřešit nemůže, píše Fjodor Krašennikov.

Putinův přístup anticipoval už román Viktora Pělevina "Generace P" z roku 1999. Ten tvrdil, že Rusko bude ovládáno propagandou, takže držitelé moci si udrží své pozice i bez toho, aby se vůbec museli zabývat reálnými problémy. Vždy se jim totiž podaří skutečné problémy redefinovat.

Putinovi se tato taktika do značné míry úspěšně dařila. Jeho modelové vítězství přišlo v roce 2014, když přesvědčil Rusy, že krize na Ukrajině je přímo ovlivňuje a že potíže lze vyřešit invazí. Na čas to fungovalo a odvedlo to pozornost lidí od toho, co Putin dělal.

Avšak pouze dočasně, protože něco z toho, co provedl, dál na Rusko vrhá stín - zejména sestřelení malajsijského letadla. Pokud by se tomu dovedl vyhnout, mohl by dál sklízet výhody propagandy z roku 2014. Ale svě tento zločin nezapomněl a nezapomene.

V roce 2020 Putin a jeho systém čelí třem vzájemně propojeným problémům, i když se snaží odvést pozornost obyvatel změnami ústavy a možná i předčasnými volbami do Dumy. Šéf Kremlu opět destabilizoval situaci, aby posílil vlastní moc, ale skutečné události zasáhly proti němu.

Koronavirus, jakmile zasáhne Rusko, uškodí v prvé řadě Putinově politické základně. Za druhé, ekonomické problémy plynoucí z epidemie, včetně kolapsu cen ropy a kurzu rublu, ponechávají režimu méně peněz a obyvatelstvo čelí vyšším cenám. (Kolaps cen ropy je do značné míry také výsledkem cílené politiky Saúdské Arábie, která se snaží Rusko v co největší míře vytlačit ze světového trhu - pozn. KD.) A za třetí, situace v Sýrii, kde události vyvolávají stále více otázek, na něž je k dispozici stále méně odpovědí. Putin vsadil na Asada, ale není jisté, zda udělal dobře. To co mělo být demonstrací obnovy ruského velmocenského postavení může být fakticky něčím zcela jiným - ukázkou neschopnosti Moskvy jednat na mezinárodním poli úspěšně.

Každý ze zmíněných problémů vyžaduje reálné akce, ne propagandistické metody, které Putin typicky využívá. Navíc důsledky tří krizí jsou vzájemně propojeny. Pokud se epidemie rozšíří, málokdo bude mít zájem slavit v Moskvě 75. výročí vítězství ve 2. světové válce. Oslabení Číny může vést Peking k přehodnocení jeho aliancí.

Je zřejmé, že Putin promeškal chvíli, kdy by mohl ústavu změnit bez obtíží. Na jaře roku 2015 byl na vrcholu moci a popularity. Ale tak jako mnozí lídři v tomto bodě se domníval, že tato chvíle nikdy nepomine a může tedy měnit ústavu, kdykoliv se mu zachce.

První dva měsíce roku 2020 ukazují rostoucí neadekvátnost úřadů: Objektivně existující problémy jsou ignorovány a zhoršují se v důsledku nepřiměřených iniciativ držitele moci.

Putin zvedá sázky jak v Rusku, tak v zahraniční politice, ignoruje možnost vzniku okolností, které mohou být vlivnější než jeho vlastní plány. Doufá v rapidní konec epidemie, návrat ekonomického růstu a rozhodnutí v Sýrii, ale nedokáže jednat tak, aby cokoliv z uvedeného zajistil.

V důsledku toho rok 2020 slibuje události a zprávy, které sotva mohou být příznivé. Ale jedno už je nyní jisté: Hlavními letošními událostmi nebudou změny ruské ústavy, ani 75. výročí vítězství.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3829

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2020