Pátek, a třináctého?

13. 3. 2020 / Miloš Dokulil


Ne že bychom měli být pověrčiví! Jenže jakmile jednou nahlédneme do kalendáře, ne že bychom potřebovali pokaždé nápovědu, aby se nám nabídla nějaká další spojitost zrovna s tím dnem, který je „na programu“. Potom s nějakými výhledy, ať již někam vpřed, anebo v čase vzad. Někdy abychom přibrzdili předem. Ne že by zrovna každý z nás musel mít automaticky pocit, ne-li potřebu být solidární. Lze obecně zdůvodnit, proč zrovna teď je třeba omezit cestování nebo sportovní soutěže. A zrovna tak lze najít nejeden důvod k tomu, aby se ta různá opatření proti zrovna teď porůznu taky v Evropě šířící se epidemii koronaviru nepřeháněla. Že se ovšem může taková epidemie snadno vymknout „z kontroly“, zůstává potom jaksi nezohledněno. V tomto ohledu jsme samozřejmě všichni jakoby na jedné lodi, pokud jde o možná zdravotní rizika. I když s rozdílnými předpoklady, pokud se jedná o osobní odolnost vůči této specifické virové nákaze.

Ne že bychom nutně měli hned myslet na počet obětí tzv. španělské chřipky, která vypukla zhruba před sto lety a měla mnohem víc obětí, než první světová válka na válečných polích, přičemž tehdy zrovna přeživší současníci ještě nemohli tušit, že ta válka – nečekaně započavší výstřely na jeden habsburský manželský pár v Sarajevě – po pouhých dvaceti letech bude muset být nazývána jen „první“. Aniž ta „druhá“ světová válka svými relativně nevinnými akcemi v Evropě napovídala, že velká světová katastrofa – představivší nakonec taky dvě atomové bomby – je již „na cestě“. Také se mohlo zdát, že válečný konflikt mezi Čínou a Japonskem, který se rozhořel v červenci 1937, je jaksi mimo pozornost velmocí tehdejšího světa. A podobně se svět zachoval vůči tzv. „anšlusu“ – tj. připojení – Rakouska k Německu k 13. březnu 1938. Následujícím referendem byl výchozí vojenský a jakoby taky ústavní akt málem stoprocentně schválen. Do půl roku nato začal jen další vojenský projekt hitlerovského Německa – v součinnosti se Sovětským svazem – časově koordinovaným vpádem do Polska.

Do třetice „jen o fous“ v čase těch kalendářových teď březnových dní: již k 15. březnu 1939 přestala existovat ČSR. To nejdřív 14. září 1937 zemřel T. G. Masaryk. Zhruba „do roka a do dne“ na základě tzv. mnichovské dohody čtyř mocností (29. 9. 1938; „o nás bez nás“!) došlo nejdříve k okleštění „masarykovského“ Československa odstoupením pohraničí sousedům (i tehdejší Polsko se přiživilo!). A do dalšího půl roku z českých zemí se stal „Protektorat Böhmen und Mähren“ (vyhlášený k 16. 3. 1939; Slovenský štát jako satelit Německa vznikl již 14. 3. 1939).

(Potom říkejme, že to či ono „máme pevně v hrsti“! Nejen v politice. Nejen v oblasti nemocí. Ale ani v osobním životě nemusí „všechno“ pokaždé vyjít! Učeně pak třeba řekneme, že „to nemá algoritmus“. Čili jinak: že nelze předvídat, jak se ve zrovna sledované oblasti budou dít věci, když nemají přímočarý průběh.)

0
Vytisknout
3966

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2020