Od koronavirové recese ke koronavirové depresi?

7. 8. 2020

čas čtení 6 minut
Je tomu přibližně pět měsíců od zavedení prvních karanténních opatření kvůli chorobě COVID-19. To znamená, že s příchodem září absolvujeme dvě taková čtvrtletí - bez vyhlídky na konec, napsal George Friedman.


Roušky a sociální distancování poněkud zbrzdily šíření viru, ale nikdy jej nemohou eliminovat. Avšak jde o jedinou strategii zadržování, kterou máme. Jediným skutečným řešením je vakcína. Mnozí již prohlásili, že vakcína bude brzy hotova, ale i kdyby se na trh dostala v září, výroba, distribuce a administrace pro miliardy lidí zabere čas a půjde o logisticky náročný proces. Je zřejmé, že počet lidí zranitelných koronavirem bude časem klesat, ale není jasné, zda sociální distancování a karanténa budou zrušeny jen proto, že se vakcína stane dostupnou. Tato opatření budou patrně pokračovat.

Prohlásil jsem, že pokud nebude řešení nalezeno do září, pravděpodobnost změny recese v depresi se výrazně zvýší. Recese je normální součástí ekonomiky, jde o primárně finanční událost, která v přehřáté ekonomice vynucuje disciplínu. Deprese z geopolitického hlediska zahrnuje fyzické zničení ekonomiky, cosi, co mění podniky v odpad, vyhazuje pracovní sílu a vypařuje kapitál. Recese patří k ekonomickému cyklu. Deprese k rozbití ekonomiky.

Zvolil jsem si září, protože dvě čtvrtletí silného smršťování ekonomiky jsou instruktivní. Ekonomická definice recese je dvě po sobě následující čtvrtletí negativního růstu. To představuje obecně dost času na pochopení toho, jak odolná je ekonomika. Není náhodou, že jde také o bod, v němž se ekonomiky v normálním cyklu začínají vzpamatovávat. Za normálních okolností zůstávají základní ekonomické struktury během recesí intaktní, takže finanční stimulační opatření mohou systém restartovat.

Neexistují důkazy, že ekonomiky Spojených států a Evropy - gravitačních center globální ekonomiky - procházejí oživením. Minulý týden EU ohlásila, že její ekonomika se propadla o 8,3 %, což představuje největší smrštění od doby, kdy se v Evropě začaly vést záznamy. V USA během dubna zaniklo asi 20 milionů pracovních míst a nedošlo k dramatickému zlomu ve vývoji nezaměstnanosti. Obchody celé zemi zavírají. Mnozí tvrdí, že COVID-19 jen uspíšil nevyhnutelné. Ale i kdyby to byla pravda - a může být - simultánní kolapsy ekonomického sektoru by neměly být brány lehkovážně. Kvůli zpožděnému hlášení a restům v právním systému atd. není jasné, kolik firem šlo ke dnu. Ale zdá se mi, že kolaps prodejního sektoru představuje pouze nejviditelnější známku přílivové vlny bankrotů, které systém dosud nedokáže změřit, což přivede nezaměstnané do obtížné situace.

Až dosud byla deprese zbrzděna masivní vládní intervencí. Spojené státy utratily biliony dolarů na stabilizaci ekonomiky a proto, aby se vyhnuly ekonomické destrukci. Nezvrátilo to březnový a dubnový kolaps, ale omezilo škody napumpováním kapitálu do firem, za podmínky, že si uchovaly zaměstnance. Problémem bylo, že poptávky klesla nejen kvůli nedostatku peněz, ale také kvůli nedostatku ochoty nakupovat zboží.

Došlo ke smrštění efektivní poptávky nejen kvůli nedostatku peněz, ale také proto, že se z cesty do obchodu stal hrdinský podnik. Stimulační opatření nemohou pokračovat. Nedostatečná poptávka vedla k pádům firem, což způsobilo nezaměstnanost. Tak vypadá začátek deprese.

Evropský stimulus, který přišel později, byl složitější, ale základní ekonomický princip je stejný: V určitém bodě hodnota měny klesne, jak roste nabídka, což nalévání peněz učiní neudržitelným. Dobrým případem je Výmarské Německo - přemýšlejte nad oním ikonickým snímkem z 20. let, na němž muž s kolečkem plným marek jede nakupovat chléb. Nebezpečí kolapsu měny výrazně posiluje selhání ekonomiky. Omezuje investice právě v době, kdy pouze ony by dokázaly systém stabilizovat.

Poslední dvě čtvrtletí byla dobou, kdy jsme se vyrovnávali s medicínskou realitou - a co je ještě důležitější, s životem v podmínkách jediných existujících protiopatření: Roušek a izolace. Od června vzniká pocit, že s tímhle pro mnohé přijatelným řešením budeme muset žít. Myslím, že méně už se rozumí tomu, že ekonomika nedostáhla stabilního, i když nežádoucího stavu, ale držela ji na místě inercie a vládní stimulus - a že ekonomika se pod povrchem rozpadá až za bod, kdy ji vládní stimulus a trpělivost držely pohromadě. Jinými slovy, relativní bezpečnost umožněná medicínským řešením byla podkopána a spotřebována nezaměstnaností a bankroty.

Jak se blížíme k září, selhání firem začne přibývat, nezaměstnanost vzroste a podzaměstnanost může být ještě horší. Přijde čas nestability a nepředvídatelnosti. V minulých depresích došlo k rozsáhlým sociálním nepokojům, které se odrazily v politické fragmentaci na ty, kdo trpěli nejvíce a ty, kdo nikoliv. Systém tuto fragmentaci občas dokáže vyvážit, ale většinou nikoliv, což vede ke zrodu silného politického hnutí upřednostňujícího vyvlastněné. V Evropě to obvykle byly pravicové strany ničící levici. K takovému bodu máme daleko, ale nadcházející americké volby přinesou ukázku toho, co přichází.

Mám z deprese obavy. Vytváří nejen rozsáhlé lidské utrpení, ale také politické monstrozity. V tuto chvíli je zřejmé, že současné medicínské řešení zůstane v platnosti, dokud nezískáme vakcínu. Také je zřejmé, že i s tím největším štěstím nebude vakcína plně vyrobena, distribuována a aplikována v nezbytném měřítku nebo včas na to, aby došlo ke zlepšení současného řešení. V té době bude ekonomika ve velmi nebezpečném stavu, pokud vůbec ještě bude možné ji zachránit. Ale čím dříve dojde k získání vakcíny, tím nižší bude nebezpečí. Je třeba připomenout, že po evropských a amerických depresích 20. a 30. let nedošlo jen k politickému extrémismu, ale také k válce. Dějiny se neopakují, což je velmi úlevné - až na to, že se, jak na to poukázal Mark Twain, rýmují.

Podrobnosti v angličtině: ZDE (pdf)

0
Vytisknout
7185

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2020