Kdo jiný by byl ještě více k ničemu jako poslanec britské Horní sněmovny?

5. 8. 2020

čas čtení 8 minut

Pravidelné satirické komentáře o současné britské politice od Johna Craceho jsou výmluvně deprimujícími informacemi o zemi, která se v současnosti tvrdě propadá do populismu. Přitom podvodníka Johnsona nejméně třicet procent Angličanů stále miluje - navzdory tomu, že zavinil smrt téměř 50 000 jejich spoluobčanů a uvrhne v nadcházejících měsících zemi do vážné hospodářské krize způsobené koronavirem i brexitem.

John Crace se veřejně přiznává, že trpí klinickou depresí. Jeho články jsou komické, bohužel se v jejich podstatě skrývá děs.

Protože jde o satirické komentáře, jsou založeny na nadsázce. Avšak zároveň i na velmi dobrém investigativním výzkumu a na informovanosti o současné britské politice. Bohužel, té nadsázky v těch článcích bývá jen tak 20 procent, ač to může být k nevíře, 80 procent textu jsou fakta a jenom fakta.

Neměl by někdo začít psát takovéto články o Babišovi, Klausovi mladším, Okamurovi a o české politice? (JČ)



Nekompetentnost, bratříčkování a protekcionářství. Bylo to pro něho jako pro premiéra zatím to nejzábavnější


Načasování nemohlo být dokonalejší. Druhý den letních parlamentních prázdnin, takže poslanci nemohli kriticky reagovat, a krizová konference Downing Street o tom, že navzdory předchozímu Johnsonovu tvrzení koronavirová pandemie neskončí do Vánoc. To všechno zajistilo, že málokdo věnoval pozornost letnímu prázdninovému povyšování jeho přátel do šlechtického stavu do Horní sněmovny.

Pro Borise tohle bylo nejzábavnější věcí od doby, kdy se před rokem stal britským premiérem. Byla to vynikající šance splnit svůj příslib, že posílí rovnost v Británii, tím, že povýší do šlechtického stavu své kamarády a příbuzné. I když mu chvíli trvalo, než to opravdu rozjel.

"Myslel jsem, že jsme přislíbili, že počet poslanců ve sněmovně lordů snížíme, ne zvýšíme," řekl Boris svému hlavnímu poradci Dominicu Cummingsovi.

"To říká při nástupu do úřadu každý premiér, takže samozřejmě my zdůrazníme, že i nadále usilujeme o snížení počtu poslanců v Horní sněmovně, zatímco je budeme zvyšovat," odpověděl Cummings. "Nikdo nemůže odolat možnosti šířit trochu protekce, když k tomu má šanci. Tak dělej, a ať je to pro tebe zábavné."

Zjevně musel Boris Johnson udělat něco pro bývalého severoirského poslance za demokratické unionisty Nigela Doddse. Poté, co ho zradil ohledně brexitu v dohodě s Bruselem a proti vůli jeho strany ustoupil nutnosti udělat pevnou celní hranici mezi Británii a Severním Irskem v Irském moři, a pak uspořádal všeobecné volby, v nichž chudák Dodds přišel o poslanecké křeslo. (Jmenováním do Horní sněmovny získávají noví poslanci doživotní právo na denní apanáž 300 liber plus výdaje - pro dny, kdy zasedají v parlamentě.)

"Nezapomeň na lidi s penězi," připomněl Cummings Borisovi. "Nesmíme vyvolat dojem, že darování velkých finančních částek Konzervativní straně už není bezpečným způsobem jak se dostat do Sněmovny lordů." Na seznam bylo rychle přidáno jméno milionáře Michaela Spencera.

A také Edwarda Listera. Věrný Edward přece podporoval Borise Johnsona dlouhá léta a je nyní šéfem jeho štábu. A většina lidí jistě už dávno zapomněla jeho konflikt zájmů, když přijal  487 000 liber of jednoho malajského majitele stavební firmy v době, kdy byl Lister ředitelem britské vládní organizace Homes England, jejímž úkolem bylo organizovat výstavbu levných domů a bytů. A vlastně, jestli si to lidé ještě pamatují, vždyť je to jedno.

Boris odříkal spěšně několik dalších jmen. Byl v pokušení vynechat bývalého šéfredaktora konzervativního týdeníku The Spectator Charlese Moora, jen proto, že věděl, že Moore touží stát se lordem už od doby, kdy mu bylo patnáct let, a bylo by to bezvadné ho zklamat, ale nakonec zvítězila Borisova velkomyslnost. Kromě toho, Moore za to bude ještě otročtěji sloužit Johnsonovi, když bude oděn v hermelínu.

Něco se také musí udělat pro Giselu Stuartovou. Tato bývalá labouristická poslankyně přece tolik pomohla, když mlčela, zatímco Boris a jeho kumpán Michael Gove šířili během probrexitové kampaně v roce 2016 lež za lží. A ta taky zjevně potřebuje těch 300 liber denně. Slyšel, že je na tom finančně blbě. A když už o tom hovoříme, Kate Hoeyovou bude také nutno povýšit do šlechtického stavu. Ne proto, že ji Boris nějak zvlášť obdivoval, to nikdo - ale proto, že Boris věděl, že to naštve téměř všechny labouristické voliče.

"Tohle mě ale všechno pořád ještě neuspokojuje," řekl Dominic Cummings. "Chci říct, je to v pořádku, vlastně. Dali jsme dohromady slušnou skupinu problematických a odporných lidí. Ale potřebujeme ještě něco lepšího. Nějaká opravdu významná jména. Jména, která opravdu všem dokáží, že si z nich teď masivně děláme velkou srandu. Že nám je opravdu, ale opravdu naprosto u prdele, co si kdo myslí. Tak já ti něco navrhnu. Jevgenij Lebeděv, například."

"Si ze mě děláš snad srandu," odpověděl Boris. "Lebeděv je známý jen tím, že pořádá luxusní mejdany pro bohatý lidi - jen pamatuj, v jakým jsem byl stavu, když jsem se vracel z jeho mejdanu v Perugii - a je to syn bývalého agenta KGB. To nám neprojde pouhý týden po zveřejnění analýzy výzvědného a bezpečnostního výboru, která varovala před příliš velkým promořením britského politického života ruskými oligarchy."

"Klidně nám to projde. Jen se dívej. A taky bys měl přidat Claire Foxovou."

"Tu ženskou, co byla členkou Revoluční komunistické strany, tu ženskou, co tvrdila, že genocida muslimů v Bosně je fake news, odmítla se omluvit za atentát Irské republikánské armády ve Warringtonu a jejím hlavním cílem je zrušení Horní sněmovny?"

"Jo, jo, ale to říkají všichni jen do doby, než jsou do ní povýšeni. Teď je Foxová na ultrapravici a je ochotna říkat pravicové kecy komukoliv, kdo za to zaplatí, i za trochu pozornosti."

"Výborně, tak to uděláme," řekl Boris s nadšením. "Dodejme tam taky hráče kriketu Iana Bothama. Ne kvůli jeho úspěchům v kriketu, ale  protože tak entuziasticky podporuje brexit, tak nadšeně, že začal být natolik nudný, že ho odstranili z komentátorského týmu v televizi."

"Vynikající," řekl Cummings. "Když už mluvíme o někom, kdo je nudný, co kdybychom do šlechtického stavu také povýšili nějakého bývalého konzervativního poslance, který byl tak spektakulárně zapomenutelný, že během své celé politické kariéry nedosáhl vůbec ničeho?"

"Myslíš Henryho Bellinghama."

"Přesně toho. Dovedeš si představit někoho jiného, kdo by byl ještě více k ničemu jako lord? Samozřejmě s výjimkou tebe."

Nakonec dal Boris dohromady pětatřicet jmen. Pořád mu ale něco chybělo. Pak mu to došlo. Jeho lidová vláda už provedla korupci, nekompetenci i bratříčkování, ale jaksi se dosud zapomínalo na protekci. Během několika vteřin už telefonoval bratrovi.

"Udělám z tebe lorda, Jo," řekl mu.

"Ale za co? Ničeho jsem nedosáhl."

"Právě proto, kamaráde. Kromě toho, nedosáhl jsi o nic míň než mnozí jiní na mém seznamu."

"Otec se z toho zblázní. On chce zoufale do Sněmovny lordů."

"To já vím. Ale bude senzační ho nechat ještě potit se tak rok dva."

Kompletní článek v angličtině ZDE
 




0
Vytisknout
6741

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2020