Malinko o romských věcech

6. 8. 2020

čas čtení 7 minut
Ještě malinko k těm romským věcem, neboť po sobotním památném dni Romského holocaustu se vynořilo v mnoha fb diskuzích opět nemálo českých expertů na Romství a romskou historii z české IV.cenové skupiny, píše Jaroslav Miko.

Nechutný a hloupý veřejný rasistický "vtip" demagoga Klause ml. na jeho fb stránkách v tento pietní den nevyjímaje.

Co se týče Romů, když pomineme ty zakořeněné předsudky a nesmysly, stále jsme svědky opakujících se mylných argumentů.

 

Nejčastěji zaznívá, jak si Romové mohou za svou situaci sami, jak jiné minority v Česku jsou mnohem více úspěšné a mnohem lépe vnímány majoritou, jak Romové nepracují, mají speciální sociální dávky či dokonce, že v Česku existuje tak zvaná pozitivní diskriminace, kdy Romům je skoro vše povoleno a jsou upřednostňováni před ostatními občany.

Nechci tu psát romány a také chápu, že mnozí moje vyjádření vnímají jako subjektivní, neboť jsem sám polovičním Romem a mám romské děti, ale přesto mi to nedá a zde mé skromné vyjádření.

Za prvé bych rád sdělil, že jsem na své romství dostatečně hrdý. Byť není patrné na první pohled, že ve mne koluje romská krev, vždy jsem se ke svým romským předkům hlásil a své romství vnímám jako plnohodnotnou součást své vlastní identity.

Domnívám se, že málokterý národ na světě dostal do vínku tolik překážek a přesto přeze všecko se dokázalo tolik Romů prosadit a tolik Romů žít a fungovat v tak nepřátelském prostředí, jako je prostředí společnosti, která se ve své většině dlouhodobě staví protiromsky.

To negativní vnímání Romů většinovou společností si osobně vysvětluji tím, že Romové byli společně snad jen s židy dlouhá staletí jedinou skutečnou minoritou se svou odlišnou kulturou a v případě Romů i jasně odlišným vzhledem, byť Romové samozřejmě jinak rasově patří ke stejné skupině lidí jako Evropané.

Z této výjimečnosti vzešla dle mého ona obecná nedůvěra a to plodilo a prohlubovalo předsudky vůči Romům.

Pro představu, byť období první Československé republiky je vnímáno často až nekriticky pozitivně, pravdou je, že v té době existovaly veřejné rasové zákazy, jako je například tento rasistický zákaz vstupu cigánům do města na Hodonínsku na obrázku, ale existovala také přímo segregační legislativa, která Romy vytlačovala ze společnosti a dělala z Romů občany druhé kategorie.

V takovémto prostředí je vskutku těžké realizovat nějakou integraci. A také je potřeba rozlišovat, co je integrace a co asimilace, neboť Romové mají plné právo zachovat si své zvyky, kulturu, jazyk pokud to není v přímém rozporu s platnými zákony, což v případě skutečné romské historické kultury není a být ani nemůže.

Romové měli svá tradiční řemesla, ale i přes tento objektivní fakt čelili izolaci a vytlačování na periferii společnosti. Toto vyčleňování má tak hluboké kořeny, že ještě dnes existují klasická vyloučená romská gheta a mnozí lidé a bohužel také aktivní politici po těchto ghettech silně i dnes volají.

Za komunistů pro Romy žádná velká výhra nepřišla, i když v mnohém přece jen pozitivní vývoj nastal. Nicméně pro komunisty byl ale Rom nadále dobrým tak leda jako levná pracovní síla.

Ve velkém existovala segregace romských dětí v přístupu ke vzdělání, kdy romské děti jen na základě neznalosti českého či slovenského jazyka a špatných sociálních návyků byly automaticky posílány do tak zvaných pomocných škol.

Tím se jejich budoucí uplatnění ve společnosti dramaticky zminimalizovalo a samozřejmě tento bludný kruh se předával nadále v generaci.

Jen skutečně silné a výjimečné romské osobnosti se dokázaly vymanit, ale takováto výjimečnost nemůže být očekávaná od každého a dokonce být vnímána jako přirozená a nárokovaná záležitost od každého jedince.

Mnozí Neromové dnes těží jen z pouhého štěstí, že se nenarodili jako romské děti někde v odloučené lokalitě. "Každý strůjcem svého štěstí" neplatí v případě, kdy nemáte stejnou startovací čáru do svého života a toto je potřeba si myslím plně uvědomit, než začneme s nějakým laciným soudem druhých.

Pokud jde o zaměstnanost Romů, dle vládní zprávy polovina dnešní romské populace je plně integrována. Romové pracují, starají se o své rodiny. Byť realita na pracovním trhu a hlavně v možnosti bydlení je nadále vůči Romům neférová, přesto polovina romské populace funguje a o to větší si tito lidé zaslouží uznání, neboť se prosadili v podmínkách, které nejsou objektivně rovně nastavené.

Druhá polovina Romů se dosud nevymanila z těch všech nahromaděných problémů a bariér jim nastaveným a skrze tyto lidi je vnímána povětšinou romská minorita jako celek.

Aby se ty věci skutečně napravily, musí se dle mého soudu kromě jiného ve společnosti více prosadit ta část úspěšné romské "poloviny." Romové musí být vidět ve vysoké politice, v komunální politice, být úředníky na úřadech, být učiteli ve školách, být policisty, lékaři.. Tohle je na romské elitě. A každý úspěšný Rom by neměl zapomínat na toho posledního z Romů, byť za něj samozřejmě nemůže nést mravní natož právní zodpovědnost.

Co se týče jiných minorit v Česku, jako jsou například Vietnamci, což často zaznívá jako příklad, je potřeba si myslím uvědomit, že Vietnamci narozdíl od Romů nečelili nenávisti a předsudkům trvajícím staletí a také do Česka dorazila povětšinou veitnamská elita nikoliv sociálně slabí Vietnamci.

(Pozn. red. Vietnamci také nezastávají v české společnosti žádná čelná místa. Dovedete si představit Vietnamce jako ministra nebo prezidenta? Irsko mělo donedávna za premiéra nejen homosexuála, ale k tomu ještě Inda, Leo Varadakara.)


Tak to platí i v případě jiných minorit u nás.

Pozitivně ale vnímán ten fakt, že přibývá romských vysokoškoláků, středoškoláků a tím se otvírá velká šance k opravdu ke skutečným pozitivním změnám a já jsem, i v této věci velkým optimistou. Romové jsou skvělý a silný národ a Romové to nakonec vše zvládnou! Jen čím více skutečného pochopení ze strany majority, tím lépe pro nás pro všechny!

Díky všem, kteří dočetli až dokonce.🙂😉

1
Vytisknout
7876

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2020