Exploze v Bejrútu je výsledkem neschopnosti a korupce libanonských vlád

6. 8. 2020

Výbuch v přístavu Bejrútu, který usmrtil přes sto lidí a 5000 dalších zranil, je poslední ranou, která dopadla na Libanon zmítající se ve vážné ekonomické, politické a zdravotnické krizi. Tyto problémy ještě prohlubují sankce Trumpovy vlády uvalené na Hizballáh, který má zastoupení v libanonské vládě.

Podle amerického novináře Ramiho Khouriho je tento tragický incident dalším důkazem nahromaděné neschopnosti, korupce, amatérismu a lhostejného přístupu k potřebám obyvatelstva po sobě jdoucích libanonských vlád.

Tento stav trvá 10 nebo 15 let, možná déle. Během této doby se libanonský lid dostal na hranici zoufalství. Libanonci dnes nemají dostatek pitné vody. Nemají elektřinu. Nemají zaměstnání. Nemají jídlo za přijatelnou cenu. Úroveň vzdělání klesá. V Bejrútu hladoví půl milionu dětí.

Khouri soudí, že za výbuch nese odpovědnost vládnoucí politická elita, protože dovolila, aby v přístavu skladovala tak obrovské množství dusičnanu amonného, když o tom lidé věděli. I ostatní vlády o tom věděly a neudělaly s tím nic. Lidé hovořili se soudci, aby přijali nařízení o odklizení nebezpečného materiálu. Ale nikdo s tím nic neudělal. Podle novináře bude následovat exploze na místní politické scéně.

Obecně se dá říct, že Libanonci nedůvěřují své vládě, protože pociťují důsledky vládních opatření sami na sobě už zhruba dvacet let. Respektované osobnosti, akademici a aktivisté, naléhají, aby tragický incident vyšetřoval mezinárodní tým nezávislých odborníků. Na libanonskou vládu v tomto ohledu není spolehnutí. Někteří poslanci již oznámili svou rezignaci. Lidé nepožadují jen mezinárodní vyšetřování, ale i okamžité zadržení přístavních zaměstnanců a dalších úředníků, kteří o nebezpečném materiálu věděli, pokračuje Khouri.

Libanonci se nyní soustředí na to, aby vznikla legitimní, důvěryhodná a efektivní humanistická vláda, která se svými občany zachází jako s lidmi, a nikoliv jako se zvířaty. Ale to není jen problém Libanonu, ale i Iráku, Palestiny, Alžírska, Súdánu, Egypta a dalších arabských států – kde se běžní lidé domnívají, že s nimi vláda nakládá jako se zvířaty – že nemají svá práva, své pocity a žádný hlas.

A Libanonci a další protestují v ulicích už několik let. V podstatě od roku 2010 se nonstop konají demonstrace po celém arabském světě. Jde o takový regionální vzorec, kdy jsou arabští občané v sílícím policejním státě pauperizováni a dehumanizováni.

Až se Libanon s touto katastrofou vypořádá, měl by se vypořádat se svým politickým systémem. Sami Libanonci říkají, ať mezinárodní společenství pošle finanční pomoc přímo Libanonskému červenému kříži nebo neziskovkám – ale hlavně ať nic neposílá libanonské vládě, říká novinář.

Schopnost libanonské a dalších arabských vlád udržovat v chodu militarizovaný autoritářský aparát vedla ke zchudnutí většiny Arabů. V současnosti je 70 procent Arabů chudých nebo jinak zranitelných. Schopnost udržovat v chodu tyto kruté praktiky je do značné míry spojena s podporou zahraničních vlád, jak americké, francouzské nebo britské, tak i ruské, konstatuje Khouri.

 

Rozhovor s Ramim Khourim v angličtině v relaci Democracy Now!
0
Vytisknout
2079

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2020