Jak Erdogan v Náhorním Karabachu slavně zvítězil

19. 10. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Mysleli jste, že neexistuje na světě horší hra, než tzv. ruská ruleta? Ovšemže existuje: V ruské ruletě můžete alespoň dočasně neprohrát - zatímco pokud jste uzavřeli ruské příměří a jste v konfliktu slabší stranou, už jste potupně poraženi a navrch vydáni nepříteli na milost a nemilost.


V neděli 18. října se krátce po selhání druhého Moskvou zprostředkovaného příměří zhroutila arménská fronta v Náhorním Karabachu. Poté co arménská rozvědka nedokázala včas rozeznat signály blížícího se azersko-tureckého útoku, dvakrát po sobě se ukázalo, že závislost špatně připravené arménské armády na ruském spojenci se pro ni rovná fatálnímu ortelu.

Namísto ulpívání na "barvitých" detailech konfliktu, jako jsou záběry azerských jednotek zvláštního určení s uříznutými hlavami Jezídů bojujících na arménské straně, arménských vojáků dorážejících zraněné bezmocné Azery pažbami kalašnikova či azerských sídel srovnávaných se zemí v odvetu za neúspěch na frontě arménskými raketami, je potřeba se soustředit na to podstatné, co si svět z tohoto zvěrského konfliktu má odnést.

Za prvé, Erdogan podporující bezvýhradně a nesmiřitelně azerského prezidenta Alijeva v požadavku na úplné stažení arménských jednotek z Náhorního Karabachu vyhrál. Za druhé, ale ani to neznamená, že se tak skutečně prorval k jednacímu stolu, kde se bude rozhodovat o podmínkách lokalizace a ukončení karabašského konfliktu.

Za třetí, zapište si za uši, jaké to je mít ruského spojence, pokud vaši zemi neřídí vláda, kterou jí Kreml výslovně schválil, ale taková, ci si občané v ulicích a/nebo ve svobodných volbách vynutili či vybrali sami. Moskva ji možná v takových případech jako je arménský dokáže chvíli navenek tolerovat, pakliže v zahraniční politice zaručí uchování proruského kurzu a příliš se nebratříčkuje se Západem. Ale v klíčových momentech pro ni pak nehne prstem. Nechá ji vymáchat se v porážce až po temeno hlavy, protože na její místo brzy přijde nějaký ten zpráskaný pes ochotný před Putinem panáčkovat třeba jako podněsterští klienti. - Tato lekce je aktuálně zvláště cenná pro běloruskou opozici.

Za čtvrté, nikdy, nikdy, nikdy nevěřte v mezinárodních konfliktech ruskému diplomatickému zprostředkování. Jak už jsem napsal výše, i ruská ruleta je nadějnějším podnikem, nežli ruské příměří. To sebou přináší jistotu nejhoršího v kombinaci se smrtícím pokořením. Vždyť přece po všech těch ukrajinských a syrských kauzách všichni příčetní pozorovatelé dávno vědí, jak to v praxi funguje - pokud se tedy zrovna Erdogan na druhé straně fronty nerozzuří a nerozhodne se zničit polovinu útočících jednotek, jak se stalo v syrském Idlíbu. Dokonce taková "příměří" fungují i tím způsobem, že si útočník, který už nemá dostatek sil k dalšímu postupu po celé délce fronty (což je takový prapodivný anachronismus postsovětských armád...), může po příměří vybrat konkrétní úsek fronty, na němž provede soustředěnými silami závěrečný rozhodující útok.

Za páté, Erdogan se nejspíš moc dlouho díval na netflixový seriál ´Ochránce´. Chová se totiž, jako by si oblékl kouzelnou osmanskou košili a věnoval se nezranitelný záchraně Istanbulu před nesmrtelnými, zatímco mu v praxi ekonomika kolabuje ještě více než Putinovi. Neexistuje ovšem žádný důvod, proč by kosmopolitní obyvatelé tureckého pobřeží měli jásat nad vítězstvím kdesi v Ázerbájdžánu. A popravdě řečeno, běžný volič Erdoganovy AKP z vnitrozemí Anatolie dost možná Ázerbájdžán ani nenajde na mapě.

Konečné účtování po válce tedy může proběhnout dosti odlišně od toho, v co rádobysultán dosud doufá.

0
Vytisknout
9231

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2020