Pomáhat chránit nejohroženější neznamená zapomenout, kdo zemi paralyzoval

22. 10. 2020 / Bohumil Kartous


V současnosti je třeba zabránit zbytečné tragédii, zbytečným úmrtím. Při prokazatelně vysokém nárůstu infekce a nedostatečném trasování, respektive schopnosti rychle izolovat nakažené, je logicky nutné omezit shromažďování a snížit tak rychlost postupu druhé vlny SARS-Cov-19. Česká společnost by se měla svou většinou na ochraně ohrožených a pomoci zdravotnickému systému spojit. Spojit se proti snahám vytvořit společenský konflikt. Neznamená to ale mlčet o tom, že tato situace má své příčiny. Diskuse o tom, kdo nese odpovědnost za to, že nejsme dostatečně připraveni, může však probíhat vedle snahy společně bojovat proti epidemii a vrátit se co nejdříve do stavu předkrizového bezpečí a svobody.
Pandemie koronaviru bude částečně omezovat život nejen české společnosti po další dlouhé měsíce. Podobně to je a bude v dalších státech Evropy. Zatížení je nepřímo úměrné schopnosti celospolečenské disciplíny a schopnosti státu připravit kapacity v předzvěsti druhé vlny.

Situace v ČR je relativně nejvážnější proto, že společenská disciplína je relativně nízká a zejména proto, že stát nebyl na druhou vlnu připraven, ačkoliv ústy premiéra Babiše tvrdil, že zcela jistě bude.

Za následek to bude má prudký pokles preferencí Babišova hnutí Ano. A velmi pravděpodobně proto posílí snaha populisty uplácet voliče ještě masivněji, než tomu bylo doposud. Co všechno se rozhodne současná vláda, ve které sedí v současnosti takřka nevolitelná ČSSD, udělat, aby si naklonila voliče, lze těžko odhadovat. 

Vedle toho roste nevraživost akcelerovaná idioty či ignoranty. Po letech pokojných demonstrací za ledacos či pro kohokoliv se po dlouhé době odehrál násilný střet, a to kvůli dojmu některých lidí, že roušky a omezování shromažďování jsou nadbytečná a škodlivá opatření omezující jejich svobodu bezdůvodně. Nebo dokonce pouze s důvodem omezit jejich svobodu.

I u lidí, kteří neinklinují ke konspiracím a násilí roste míra znepokojení z dlouhotrvajících omezení, řada lidí přichází o své výdělky, aniž by tušili, kdy se se situace zlepší. Nemají se o koho opřít, protože vedle vlády ani opozice nepřispěla k tomu, abychom byli připraveni lépe. Naopak, pod vlivem dojmu o zbytečném omezování svobody nese svůj díl viny na současném stavu.

Vláda se navíc chová tak, aby znejistila i ty, kdo jsou připraveni a ochotni se přizpůsobit bezpečnostním pravidlům. Například nesmyslné nošení roušek venku, je-li prokázáno, že infekčnost zvyšuje setkávání v uzavřených prostorech, je jen znepříjemňováním života všem, kdo v danou chvíli nepředstavují riziko.

I přesto je jediným možným řešením v daném okamžiku snažit se držet pospolu kvůli těm, kdo jsou ohrožení a těm, kdo nesou největší zátěž probíhající epidemie, kvůli zdravotníkům. Sčítání odpovědnosti za paralýzu země přijde na řadu později.
0
Vytisknout
4399

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2020