Idioti veřejného prostoru bez elementární legitimity

Já I. ke covidu na vědomí dává...

18. 11. 2020 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

V souvislosti s pandemií SARS-Cov-19 dochází k zajímavému fenoménu: Analýza dezinformací ukazuje vysoký nárůst tohoto tématu v dezinformačních obsazích. Tento fakt vedl dokonce k tomu, že i současná vláda - prostřednictvím ministerstva zdravotnictví - začala dezinformační scénu v souvislosti s tématem minimálně sledovat (odvolaný ministr Prymula oznámil spolupráci se společností Semantic Vision na sledování svoje dezinformací). Největší problém pro veřejný diskurs ale v současnosti nepředstavují dezinformátoři. Největší problém představují elitářští pokrytci typu zubaře Šmuclera, případně ekonoma Singra, kteří se koncentrují okolo médií sloužících zájmům českých zbohatlíků. Otázka je, proč tomu tak je, jakou k tomu mají tito lidé motivaci...

Dezinformační obsahy na téma epidemie SARS-Cov-19 se dají rozdělit do 3 kategorií.

  • Dezinformační obsah typu A, který kompletně popírá existenci viru. 
  • Dezinformační obsah typu B propaguje teorii o konspiraci globálních elit, řídící průběh pandemie a využívající Covid-19 ke kontrole populace a finančnímu zisku. V různých variantách zmiňuje také umělý původ viru či jeho cílené vypuštění mezi populaci. 
  • Dezinformační obsah typu C popírá závažnost a nebezpečnost viru, označuje statistiky a data o Covid-19 a průběhu pandemie za falešná a vykresluje proti-pandemická opatření jako zbytečná a škodlivá.

Podíl dezinformace typu A je relativně malý (v řádu jednotek procent) a v čase se jeho podíl spíše snižuje, což je pravděpodobně způsobeno převahou důkazů, jež neumožňují udržovat věrohodnost této konspirace. Dezinformace typu B a C převažují a jejich podíl je zhruba vyrovnaný. 

Důležité z hlediska typů dezinformací o SARS-Cov-19 je ale ještě jiný aspekt: zatímco typ a A a B je až na výjimky celebritních pomatenců doménou dezinformační scény, typ C je do značné míry součástí argumentace části společenských elit, které reprezentují právě ekonom Singer nebo zubař Šmucler. Jde o kombinaci odporu proti opatřením jako takovým a zároveň zpochybňování jejich účinnosti či smysluplnosti. Častým argumentem je nedostatek dat, případně jejich špatná interpretace, dále pak nesprávný (přehnaně úzkostlivý) společenský přístup k pandemii jako takové (ve srovnání s jinými fenomény podobného typu) a zdůrazňování kolaterálních škod (zejména ekonomického charakteru), které jsou opatřeními způsobeny.

Zajímavé je právě to, kdo je typickým viditelným reprezentantem tohoto postoje, tedy příslušník společenské elity. Jakkoliv mohou být jednotlivé argumenty (nedostatek a interpretace dat, kolaterální škody) samy o sobě legitimní ve veřejné diskusi (autor na ně také upozorňuje), jako zcela nelegitimní se jeví pozice, do které reprezentanti tohoto postoje sami sebe staví, tedy do role falešných autorit, které mají mizivou kvalifikaci k danému tématu hovořit. Je otázka, proč jsou ochotni kompromitovat se v pozici těch, kdo vytvářejí most mezi dezinformační scénou a scénou veřejné elity?

U politiků, kteří se tak chovají (typicky Okamura) jde o prostředek k získání a udržení politické obliby a vlivu. Jinými slovy, jejich zájem je čistě osobní či skupinový a cílem je dosáhnout privilegované pozice a z ní vyplývajících výhod. V tomto případě jde ale o jedince, kteří už takové pozice dosáhli a spíše - z určitého úhlu pohledu - status veřejné autority ohrožují (jak ostatně výmluvně ukazuje reakce na Singerovy výlevy).

Poznatek, který jsem za poslední měsíce nabyl z diskusí s příslušníky společenské elity, kteří podobné postoje zastávají, nelze určitě jednoduše zobecnit a - vice versa - nelze ho generálně aplikovat. Je anekdotální, není založen na žádné reprezentativní studii. je nicméně zajímavý:

  • Velkou roli v jejich uvažování hraje "trumpovský" pocit nadřazenosti, jakkoliv jsou v daném tématu úplnými laiky bez potřebné kvalifikace či faktické autority.
  • V jejich okolí není nikdo, kdo by kvůli epidemii trpěl vážnými zdravotními potížemi.
  • V jejich okolí, případně oni sami, jsou či mohou být postiženi ekonomickými dopady (investice do některých segmentů businessu, jako jsou služby spojené s turistikou).
  • Velmi významnou roli hraje pocit omezení vlastních možností (z jejich pohledu svobod), jako je neomezené cestování či využívání služeb (restaurace), které jsou v době uvalených opatření zavřené.
Tento koktejl důvodů, z nějž významně ční představa o nadřazenosti vlastního zájmu nad zájmem jiných, případně nad zájmem veřejným, spolehlivě delegitimizuje jinak zcela legitimní debatu o míře ochrany lidí, kteří jsou SARS-Cov-19 ohroženi, oproti těm, kteří jsou naopak ohroženi druhotnými dopady přijatých opatření. V rámci veřejné diskuse, stejně jako je tomu u pozadí dezinformací, ovšem zanikají skutečné důvody toho, proč dochází k tak prudkému rozporování samotné podstaty přijatých opatření, místo aby na nich panovala shoda (ostatně podpořená majoritou odborníků) a případné pochybnosti směřovaly k identifikaci odpovědnosti za nezvládnutou přípravu na další vlny epidemie a následky, které diletantismus vlády způsobuje v podobě kolaterálních škod. I to je projev vnitřně nepříliš soudržné společnosti..

-1
Vytisknout
10814

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020