Němečtí Zelení se chystají převzít vládu

19. 4. 2021

čas čtení 2 minuty
Pět měsíců před celostátními volbami se němečtí Zelení, kteří se kdysi stylizovali do rebela německé politiky, nacházejí v neobvykle úctyhodném postavení, upozorňuje Philip Oltermann.


Umístění strany v průzkumech - na druhém místě s 21-23 % hlasů - znamená, že si v pondělí poprvé po 41 letech své existence nominuje kandidáta na kancléře. Navíc kandidát bude mít reálnou šanci, že koncem roku zaujme nejvyšší post v německé politice.

Strana kdysi proslulá halasnými sjezdy a ideologickými spory také vstupuje do horké fáze volební kampaně s neobvyklou jednotou, přičemž klidně přihlíží, jak se konzervativní blok CDU/CSU rozpadá kvůli vlastnímu výběru kandidáta.

Spolulídři Zelených, Robert Habeck a Annalena Baerbocková, z nichž jeden se stane kandidátem na kancléře, ztělesňují širší kulturní změnu ve straně, která poprvé vstoupila do Bundestagu v roce 1983.

Na rozdíl od dob vládní účasti s SPD v letech 1998-2005 životopisy předních Zelených už nesouvisejí s kontrakulturní politikou studentského hnutí z roku 1968.

Čtyřicetiletá Baerbocková má zázemí v oblasti mezinárodního práva a léta se za scénou snažila doladit klima ve straně a zahraniční politiku. Jednapadesátiletý Habeck býval překladatelem poezie, romanopiscem a filozofem, než se v letech 2012 a 2017 stal vicepremiérem zemské vlády ve Šlesvicku-Holštýnsku.

Strana je akademičtější, má větší kulturní kompetence a pohodlněji se ukotvila ve střední třídě, než všechny její předchozí verze - strana vítězů globalizace, říkají někteří kritici. Je převážně bílá, i když méně, než jiné německé strany: 15 % delegátů má původ přistěhovalců, což je druhý největší podíl po Die Linke.

Směřování k politickému středu začalo v posledním období u moci, kdy strana udělala jen málo pro mobilizaci proti reformě pracovního trhu a umožnila nasazení německých vojáků v Kosovu.

Ale tektonický zlom způsobil značné tření mezi pragmatickým křídlem Realos a levicovou frakcí Fundis, které kulminovalo ve vrhání barvy na tehdejšího ministra zahraničí Joschku Fischera během mimořádného sjezdu v roce 1999, kvůli podpoře vojenského angažmá.

Pod vedením Baerbockové a Habecka Fundis umlkli tak, že takřka nejsou slyšet. Dvojice tvrdě pracovala na odstranění obrazu Verbotspartei - strany, která chce zlepšovat svět zákazy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6341

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2021