Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Americká armáda musí obnovit svou misi, aby mohla čelit globální krizi vyvolané klimatickými změnami

19. 5. 2022

čas čtení 6 minut

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která byla zveřejněna 28. února, představuje výzvu "teď, nebo nikdy" k odvrácení katastrofických dopadů oteplování způsobeného člověkem.

Je také do očí bijící, že lví podíl na tom, co je ve zprávě podrobně popsáno, připadá na vrub americké armády. A čím více bude nedbalé civilní vedení - jak na národní, tak na místní úrovni - otálet s vážnými opatřeními k přizpůsobení se změně klimatu a jejímu zmírnění, tím více se tato skutečnost bude zhoršovat, míní Lawrence Wilkerson.

Ať už se jedná o zvyšování hladiny moří, bezprecedentní sucho, extrémní povětrnostní jevy, ničivé a rozsáhlé požáry, ubývající zásoby sladké vody, nedostatek potravin, epidemie nebo masivní migraci lidí (zejména ze zemí globálního Jihu), nebo o jakýkoli z těchto jevů, které se vyskytují současně nebo synergicky, rukopis Pentagonu je na zdi.

Armády ostatních zemí jsou většinou buď příliš malé, nebo příliš špatně vybavené a vycvičené na to, aby se s takovými výzvami vypořádaly. Americká armáda má nejen dostatek zdrojů a výcviku, ale je také jedinou armádou s bezkonkurenčním globálním dosahem. Lodě, letadla, kolová vozidla, systémy rozvodu vody, satelitní komunikační sítě a především schopnost nasazení daleko od vlastních břehů, to vše se nachází především v amerických ozbrojených silách.

Všichni Američané by měli být vděční za to, že představitelé jejich vojenských složek, na rozdíl od mnoha civilních představitelů, neschovávají hlavu do písku. Všechny služby mají strategie týkající se změny klimatu. Žádná z těchto strategií však - zatím - neuvažuje o devastaci a práci, která armádu čeká, a to spíše dříve než později. Nová zpráva IPCC je plná příkladů.

Pouhý pohled na vodu a potraviny - "základní životní potřeby" - ukazuje, jak skličující jsou tyto výzvy. Podívejte se kupříkladu na dnešní Sýrii.

V letech 2007-2010 zažila Sýrie nejhorší mnohaleté sucho ve své historii. To se přidalo ke dvěma předchozím mnohaletým suchům, která byla sama o sobě zničující, zejména pro syrské zemědělství. Před suchem byla Sýrie čistým vývozcem pšenice, po třetím suchu musela pšenici nakupovat na světovém trhu - a to obvykle za velmi vysoké ceny. Všichni víme, co následovalo - jedenáctiletá občanská válka, z níž se země dosud nevymanila.

Mezitím je situace s vodou a potravinami stále zoufalejší, stejně jako v celé Levantě, kde je sucho nejhorší za posledních tisíc let.

Nedávná tolik vychvalovaná dohoda mezi Izraelem a Jordánskem o výměně energie vyráběné ze slunečního záření za vodu je příkladem spolupráce mezi státy, kterou bude region potřebovat ke snížení některých rizik - ale stále zdaleka nedosahuje toho, co je potřeba. Celá severní Afrika a velká část cesty na jih, východ a západ od ní trpí podobně, protože podzemní voda je vyčerpána, plodiny a dobytek strádají nedostatkem vody a potravin a tyto podmínky se každým dnem zhoršují.

Kvůli probíhající válce musela Ukrajina, klíčový vývozce potravin, omezit některé vývozy zejména do Levanty a severní Afriky. Libanon dostával více než 50 % pšenice z Ukrajiny. Nyní již ne. Kromě těchto dramatických změn jsou ceny potravin na desetiletém maximu a pravděpodobně dále porostou. Co je možná ještě horší, ceny hnojiv se vyšplhaly až o 205 procent nad předválečnou úroveň. Rusko i Čína začaly omezovat vývoz hnojiv v obavě, že by každá z nich nemusela mít dostatečné množství pro své vlastní zemědělské sektory.

A americké sankce vůči Bělorusku zvýšily celosvětovou cenu potaše, klíčové složky hnojiv. Toto zvýšení cen způsobuje chaos v potravinové bezpečnosti kritických regionů globálního Jihu, které jsou již nyní stále více ohroženy dopadem klimatických změn na zásobování potravinami a vodou, což zase podporuje mezinárodní migraci.

Vzhledem k tomu, že změna klimatu začíná vážně ohrožovat americkou - a vlastně celosvětovou - bezpečnost, budou jediné velké a schopné vojenské síly, které budou snadno dostupné, ty americké. Během necelé generace budou k zastavení masového hladomoru a totálního zhroucení státu nezbytné nouzové dodávky potravin a vody, jako tomu bylo v Somálsku v roce 1993.

Potřebná bude i lékařská péče. Tyto včasné a prozatímní kroky však brzy ustoupí mimořádně závažnému rozhodování ve Washingtonu. Například s tím, jak jeho vlastní americká část globálního Jihu bude stále vážněji trpět důsledky klimatické krize, budou se miliony lidí snažit přestěhovat. Dnešní výzvy na hranicích, jakkoli se mohou zdát zdrcující, mohou být jen předzvěstí mnohem horších věcí, které přijdou. Každý jižní stát USA, dokonce i státy, které mají pouze vodní hranice, budou pravděpodobně muset nasadit svou Národní gardu. Aktivní vojenské síly budou následovat.

Tato doporučení v žádném případě nepředstavují obhajobu dalších zahraničních základen pro americkou armádu, doplnění jejího již tak nadstandardního rozpočtu nebo zvýšení jejích celkových počtů. Ve skutečnosti se tato doporučení naprosto vyhýbají ještě hloupějším, nekonečným válkám, které odvádějí pozornost od skutečných výzev pro národní bezpečnost, jako je například změna klimatu.

Armáda ví, že se blíží, stejně jako mnozí v letech 1938 a 1939 věděli, že se blíží masivní válka v Evropě a že nakonec zachvátí Ameriku. Něco jsme udělali - téměř pozdě, ale ne zcela. Tentokrát je riziko mnohem, mnohem větší. Dlužíme naší armádě, aby se dala do pohybu. Vskutku to dlužíme celému lidstvu.

Celý článek v angličtině ZDE