Burianův obraz

24. 5. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut

Jakmile se kdekoliv vysloví jméno Zdeněk Burian, okamžitě všichni zpozorní a přímo bleskovou rychlostí jim na mysli vyvstane povinná školní četba od Eduarda Štorcha, Lovci mamutů s excelentními ilustracemi tohoto jedinečného českého malíře a ilustrátora dobrodružných knih, který proslul nejen svými paleontologickými rekonstrukcemi, na nichž spolupracoval s profesorem Karlem Augustou, ale i obrazem známé sošky, takzvané věstonické Venuše, na němž zachytil její výrobu pravěkým umělcem. Namaloval ho v roce 1958 olejem na plátno o rozměru 62 x 43 cm a právě tento obraz byl také použit jako ilustrace ve zmíněné školní četbě. Ale o tom, kdo tuto keramickou sošku nahé ženy pocházející z mladého paleolitu a datovanou do období 29 000 – 25 000 let př. n. l., objevil, ví už málokdo. A právě všem těm, kteří by se chtěli o jejím objeviteli dozvědět něco více, je určena kniha z nakladatelství Academia, s názvem Karel Absolon, jejímž autorem je Petr Zajíček.

 


Pane Zajíčku, byla to právě tato vaše snaha přiblížit čtenářům osobnost Karla Absolona, o němž se také často hovoří jako o jedné z velkých postav evropské archeologie, která dala vzniknout této knize?

Pavel Zajíček

Dá se říci, že ano. Karel Absolon vynikal v řadě oborů, ve kterých učinil významné objevy, zároveň však byl osobou kontroverzní. Za jeho života i po jeho smrti měl své příznivce i odpůrce. A tak patrně z toho důvodu neměl nikdo odvahu napsat o jeho životě a díle obsáhlou publikaci. Napsat knihu o Karlu Absolonovi byla opravdu výzva. I proto jsem spojil své síly s kolegy spoluautory, Martinem Olivou a Petrem Kostrhunem z Moravského zemského muzea v Brně, kteří v dřívějších letech o Karlu Absolonovi publikovali méně obsáhlá díla a články.

Sběr podkladů k ní musel být pro vás velmi zajímavý, neboť Karel Absolon nebyl jen archeolog, ale také i moravský krasový badatel?

Jeho jméno je spojeno nejen s archeologií, ale ve stejné míře i se speleologií a zoologií. Jeho badatelské práce byly v počátcích zaměřeny na jeskynní faunu bezobratlých živočichů, a to jak u nás, tak i v dalších významných krasových oblastech Evropy. Objevil a popsal stovky nových taxonů temnostní fauny. Zároveň začal bádat v jeskyních i jako speleolog, objevil řadu nových jeskyní a nových částí jeskyní dříve známých. Podílel se hlavní měrou také na jejich zpřístupnění veřejnosti. Jeho největší schopností byla manažerská činnost. Dokázal sehnat prostředky na výzkumy a také uměl bravurně výsledky své práce prezentovat a popularizovat.

A kromě toho musel také disponovat i velkou dávkou odvahy, neboť spustit se do neprobádaných jeskyní..?

Samozřejmě, určitá odvaha musí být vždy. Avšak kovaní speleologové, jako byl právě on,  pak průzkumy jeskyní po pár nesmělých pokusech začnou brát jako běžnou rutinu. To je má osobní zkušenost.

Jeho dědečkem byl významný moravský archeolog a speleolog 2. poloviny 19.století Jindřich Wankel, který v roce 1856 uskutečnil průzkum propasti Macocha.

Navázal jeho vnuk nějak na tento jeho průzkum?

Absolon navázal na speleologické výzkumy a objevy svého děda nejen na dně propasti Macochy, ale také např. ve Sloupských jeskyních nebo v jeskyni Rasovně.

A právě v Rasovně prý dokonce objevil kilometr neznámých chodeb, takže kromě již zmíněné odvahy musel být i velmi trpělivý, že?

Trpělivost je vždy na místě. Je potřeba odhodlání nenechat se odradit první překážkou či neúspěchem.

I přesto, že na archeologických výzkumech Dolních Věstonic pracoval se svým týmem kolem patnácti let, tak u objevu sošky 13. července 1925 nebyl přítomen. Proč?

V době nálezu věstonické Venuše byl Absolon na studijní cestě po francouzských krasových oblastech.

A jak na tuto zprávu o jejím objevu asi reagoval, to mu muselo určitě přijít líto, že u takového vzácného nálezu nebyl osobně přítomen?

Netuším, co prožíval. Vždy je nejlepší u toho být. Na druhou stranu úspěchů z tohoto objevu si pak jistě nadmíru užil.

Výška sošky je 11,5 cm a v bocích je široká 4,3 cm. A přestože byla podrobena mnoha vědeckým zkoumáním, tak se dodnes stále diskutuje o složení použitého materiálu, z něhož byla vytvořena. Podařilo se vám, k tomu zjistit něco více?

Velmi podrobný výzkum materiálního složení sošky probíhal v nedávné době. Nemám úplně přesné informace o jeho výsledcích.

Takže je to prozatím obestřeno tajemstvím, o němž se dozvíme o něco později...

V tomto se omlouvám, myslím, že ten poslední výzkum to materiální složení objasnil, ale nemám to teď v hlavě…

Jedním z velkých Absolonových přání bylo vybudovat vědecký ústav Anthropos, který by byl zaměřen na výzkum pleistocenního člověka, ale to se mu nepodařilo ani za I. republiky, ani za protektorátu. Z jakého důvodu?

Když byl v roce 1928 z Absolonovy iniciativy vybudován v Brně pavilon Anthropos, Absolonova vize vybudovat moderní vědecký ústav byla reálná. Realizace byla však z různých důvodů neustále odsouvána, a tak k ní nakonec nedošlo.

To ho určitě muselo dost mrzet, co myslíte?

Jsou věci, které se podaří dotáhnout a jsou věci, které se nepodaří. Například jeho nejznámější publikace dvoudílná kniha Moravský kras spatřila světlo světa až deset let po jeho smrti.

I když se ve své praxi zabýval vědními obory jako jsou zoologie, geografie, paleontologie, speleologie a archeologie, tak univerzitní vzdělání v oboru archeologie postrádal, takže se nenaskýtá jiná odpověď než ta, že musel oplývat genialitou, že?

Absolon byl určitě mimořádně inteligentní, nicméně právě v oboru archeologie byly často jeho metody a praktiky jeho výzkumů kritizovány jak jeho některými současníky, tak následovníky. Nutno však poznamenat, že Absolon vynikal nesmírnou pílí studovat, schraňovat a archivovat podklady vědních disciplín, kterými se zabýval. Dokázal se v problematikách těchto vědních oborů také velmi obratně orientovat.

Což svědčí určitě o tom, že pracoval srdcem. Je to tak?

Byla to bezpochyby jeho vášeň….

Karel Absolon se do historie již zmíněných vědních oborů nezapsal jen svými objevy, ale také i díky své obrovské knihovně. Podařilo se vám zjistit kolik svazků čítá?

Na tuto otázku by Vám asi lépe odpověděli mí spoluautoři, kteří o jeho pozůstalost pečují. Předpokládám, že se jedná o desetitisíce svazků.

Tak to je tedy úctyhodný počet…

To zcela jistě ano.

Můžete našim čtenářům prozradit, na jakém dalším zajímavém námětu pracujete v současné době?

Dlouhodobě mám v plánu několik knižních projektů, na kterých jsem zatím pracovat nezačal. V současné době se podílím na archeologickém a epigrafickém výzkumu uhlíkových kresebných stop v Kateřinské jeskyni. Výsledky radiouhlíkových datací ukázaly, že některé kresby a čáry jsou nejstaršími jeskynními kresbami na území České republiky. Jejich stáří je v rozmezí 6 – 7 tisíc let, což u nás odpovídá období pozdního neolitu. Výzkum nadále pokračuje a jeho výsledky jsou nyní předmětem mých publikačních aktivit.

Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
1665

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2022