Proč našemu světu vládnou malicherní oligarchové?

22. 12. 2022

Poučení, které jsem si ze své chvilkové malichernosti vzal, bylo, že privilegia velmi snadno plodí pocit oprávněnosti. A jistě, abych parafrázoval lorda Actona, obrovská privilegia obrovsky korumpují, částečně proto, že ti velmi privilegovaní jsou obvykle obklopeni lidmi, kteří by se jim nikdy neodvážili říct, že se chovají špatně.

Proto mě podívaná na reputační sebepoškozování Elona Muska nešokuje. Jsem fascinován. Ale když nesmírně bohatý člověk, zvyklý nejen dostávat, co chce, ale také být tolik obdivovanou ikonou, zjistí, že nejen ztrácí svou auru, ale stává se terčem všeobecného posměchu, samozřejmě se začne vztekat, a tím si své problémy ještě zhorší.

Zajímavější je otázka, proč nám nyní vládnou takoví lidé. Zjevně totiž žijeme v éře malicherných oligarchů.

Jak nedávno upozornil Kevin Roose z The Times, Musk má ve světě technologií stále mnoho obdivovatelů. Nevidí v něm ufňukaného spratka, ale někoho, kdo chápe, jak by se měl svět řídit - ideologií, kterou spisovatel John Ganz nazývá bossismem, přesvědčením, že velcí lidé by se neměli zodpovídat malým lidem, nebo dokonce čelit jejich kritice. A stoupenci této ideologie mají zjevně velkou moc, i když tato moc zatím nesahá tak daleko, aby chránila lidi jako Musk před posměchem veřejnosti.

Ale jak je to možné?

Není vlastně žádným překvapením, že technologický pokrok a rostoucí hrubý domácí produkt nevytvořily šťastnou a spravedlivou společnost; chmurné vize budoucnosti jsou základem seriózních analýz i populární kultury. Ale jak sociální kritici jako John Kenneth Galbraith, tak spisovatelé jako William Gibson si většinou představovali korporativistické dystopie, které potlačují individualitu - nikoli společnosti ovládané plutokraty s tenkou kůží a egomaniaky, kteří předvádějí svou nejistotu na veřejnosti.

Co se tedy stalo?

Částečnou odpovědí je jistě samotný rozsah koncentrace bohatství na vrcholu. Ještě před fiaskem na Twitteru mnozí lidé přirovnávali Elona Muska k Howardu Hughesovi v letech jeho úpadku. Ale Hughesovo bohatství, dokonce i měřeno dnešními dolary, bylo ve srovnání s Muskovým triviální, a to i po nedávném propadu akcií Tesly. Obecněji řečeno, nejlepší dostupné odhady říkají, že podíl horních 0,00001 procenta na celkovém bohatství je dnes téměř desetkrát vyšší než před čtyřmi desetiletími. A nesmírné bohatství moderní superelity jistě přineslo velkou moc, včetně moci chovat se dětinsky.

Kromě toho se mnozí ze superbohatých, kteří jako třída bývali většinou skrytí, stali naopak celebritami. Archetyp inovátora, který zbohatne a zároveň změní svět, není nový; sahá přinejmenším až k Thomasi Edisonovi. Ale velké bohatství, které se nashromáždilo díky informačním technologiím, proměnilo tento příběh v plnohodnotný kult.

Muskovy výlevy na Twitteru degradují to, co se stalo užitečným zdrojem, místem, kam někteří z nás chodili pro informace od lidí, kteří skutečně věděli, o čem mluví. A šťastný konec tohoto příběhu se zdá být stále méně pravděpodobný.

 

Celá článek v angličtině ZDE