Benjamin Netanjahu je kmotr moderního izraelského fašismu

22. 12. 2022

Zdá se však, že všechna tato varování padají na úrodnou půdu, protože Netanjahu si vytyčuje cestu zpět do premiérského křesla v koalici s izraelskými fašistickými stranami. Obavy z možného zániku izraelské demokracie a zhoršující se pověsti Izraele na Západě, zejména ve Spojených státech, odmítá a trvá na tom, že pokud jde o budoucnost židovského státu, je to on, Netanjahu, kdo bude mít poslední slovo, a to v Izraeli stejně jako v Americe

Je to katastrofa.

Washington dosud převážně mlčel, i když několik významných amerických Židů vystoupilo proti fašistické hrozbě, která vzešla z izraelských volebních uren. Místo toho, aby se Bidenova administrativa zabývala obavami přímo, naznačila, že bude příští Netanjahuovu vládu posuzovat "na základě její politiky, nikoliv osobností".

Jestliže byl Trump bezohledný, Biden je spoluviníkem.  Pokud jde o arabské režimy, které Netanjahuovi blahopřály k vítězství, nemohu najít vhodné slovo.

Ale nenechte se mýlit, problém fašismu v Izraeli nespočívá ani tak v extremistických stranách, které budou součástí příští vlády, jako spíše v jejich pomahačích - Netanjahuovi a jeho šovinistické straně Likud, která dlouho usilovala o vytvoření židovského státu ovládajícího obě strany Jordánu.

Ve své autobiografické monstrózní knize Bibi, můj příběh, která je částečně sebechválou, částečně propagandou a částečně fašistickým manifestem, věnuje Netanjahu jednu kapitolu svému zesnulému otci Benzionovi. Chlubí se jeho zásluhami jako editora publikace příznačně nazvané Hayarden (Jordán) a jako vůdčího hlasu militantního revizionistického hnutí, které trvalo na právu Židů na svrchovanost nad celou historickou Palestinou. Revizionističtí bojovníci, kteří nakonec založili předchůdce Likudu, hnutí Herut, nechvalně prosluli svými teroristickými akcemi před válkou za nezávislost v roce 1948 a během ní.

Jaký otec, takový syn. Jak kázal revizionistický guru jeho otce Vladimir Jabotinskij ve svém nechvalně proslulém eseji Železná zeď z roku 1923, i Netanjahu věří, že židovští osadníci musí použít vojenskou sílu, aby přesvědčili palestinské Araby, že se mají vzdát svých práv na vlast.

S tímto přesvědčením Netanjahu vstoupil do politiky a pomalu se prezentoval jako otec moderního izraelského fašismu. Začal tím, že démonizoval tehdejšího premiéra Jicchaka Rabina za podpis mírových dohod z Osla a pomohl připravit půdu pro jeho zavraždění židovským fanatikem. Jakmile se v roce 1996 stal premiérem, začal vychovávat novou generaci fašistických a rasistických vůdců. Pod jeho křídly ve straně Likud vyrostli Avigdor Lieberman, Gideon Sa'ar, Naftali Bennett a Ayelet Shaked, kteří pak založili a vedli své vlastní krajně pravicové strany.

Před posledními volbami se Netanjahu také stal kmotrem nových vztahů mezi fašisticko-náboženskými stranami Otzma Jehudit a Náboženský sionismus, když pozval jejich vůdce Itamara Ben Gviru a Bezalela Smotricha do svého rodinného domu, aby jim osobně pomohl překlenout jejich rozpory. Netanjahu je chtěl začlenit do jedné volební kandidátky, aby se dostaly do parlamentu a pomohly mu zpět do premiérského křesla.

A to se mu podařilo.

Netanjahu také pěstuje úzké vztahy se dvěma hlavními izraelskými ultrareligiózními stranami - Šas a Sjednocený judaismus Tóry, které usilují o moc nad náboženskými, vzdělávacími a sociálními záležitostmi v Izraele. Nyní dostanou vše, co kdy chtěly.

Na oplátku jeho noví extremističtí partneři souhlasili s tím, že využijí svou parlamentní většinu k omezení soudní moci a ukončí dohled nejvyššího soudu nad Knesetem. To Netanjahuovi umožní nejen utužit svou moc nad zemí, ale také mu to pomůže uniknout právní odpovědnosti po jeho obvinění z úplatkářství a podvodu. Tyto strany již využily své většiny v Knesetu k tomu, aby připravily půdu pro šéfa strany Šas Aryeha Deriho, který se stal ministrem navzdory svému odsouzení za úplatkářství a daňové úniky.

Izraelští krajně pravicoví fanatici se vyznačují některými základními fašistickými rysy, jako je víra v božský a historický národ a tradice, které jsou nadřazeny jakémukoli pojetí moderní demokracie a občanství; výrazný pocit ublíženosti a oběti; militaristické tendence; a uctívání kultu se zlatým medailonem věrnosti Netanjahuovi, který je ke všemu přidružen.

Jejich hnacím motorem je také ostrý rasismus vůči Palestincům, které považují za vetřelce ve své zaslíbené zemi. Nová vláda vedená Netanjahuem se totiž vehementně staví proti vzniku palestinského státu, podporuje rozšiřování nelegálního židovského osídlení na okupovaných palestinských územích, usiluje o anexi části, ne-li celého Západního břehu Jordánu, a popírá rovnoprávnost původní palestinské menšiny v židovském státě. Bude požadovat, aby Palestinci uznali svou historickou porážku a uznali výlučné vlastnictví země Židy.

Stručně řečeno, ti, kdo nadále pochybují o tom, že fašismus je pro Izrael hrozícím nebezpečím, nevěnují pozornost tomu, jak jeho koaliční šovinistické síly plánují zpustošit vše, co zbylo z izraelských liberálních institucí, aby se židovský stát změnil v plnohodnotnou fašistickou teokracii.

 

Celý článek v angličtině ZDE