Česká narcistická republika generála nepotřebuje. Opravdu? 

21. 12. 2022 / Milan Čech

čas čtení 35 minut
Jak asi každý tuší, v lidské psychice existují, zkoumáno z tohoto úhlu pohledu, dva druhy sil. Síly dostředivé směřují k Já (snažící se o jeho uspokojení a posílení) a síly odstředivé, které to Já překračují a směřují ho k potřebám kolektivním (zájem národa, civilizace, planety).

Z hlediska historického se našimi uctívanými osobnostmi stali zpravidla ti, co dokázali sebe a své dostředivé síly překonat a konali dle odstředivých sil dobro pro společnost, občas i když je to stálo život. Je děsivé, jak opět nevidíme, že právě schopnost následování odstředivých sil je nutnou podmínkou pro kvalitní a smysluplné vykonávání např. funkce prezidenta, možná dokonce tou nejdůležitější.

Současná civilizace vyvinula technické prostředky (internet, soc. sítě atd.), které naopak podvědomě posilují u Já dostředivost. A tak dostředivý proces u mnoha lidí nabyl nepoznaných, dříve méně četných, patologických úrovní. Završením toho procesu je narcistické zbožštění sebe sama, doplněné obklopením se lidmi, co ho uznávají, a eliminací těch, co by mu nastavovali zrcadlo reality. V takto vzniklé konstelaci je pak jakákoli proměna téměř nemožná. Takový člověk může sice dál hovořit o kolektivním zájmu, protože správně ví, že to přináší úspěch, ale jeho nejvnitřnější motivace jsou výhradně sobecké a k nadřazené kolektivní entitě lhostejné. Tyto skutečné vnitřní motivace společnost často pozná až ze skutků daného jedince. 

Obludnost tohoto fenoménu jsem si uvědomil toto pondělí, kdy jeden z přesně těchto dostředivých kandidátů, tvrdošíjně trvající na svém iluzivním světě, kde je nakonec zvolen, sezval (obdobně jako největší americký narcistický šílenec Trump) všechny na “převratné prohlášení”. V podstatě všechny vědomě nalákal na možnost, že se vzdá své kandidatury. Nakonec jim neprodal bezcenné kartičky za 99,- dolarů, ale udělal něco ještě odpudivějšího a narcističtějšího, zneužil takto získané pozornosti (mnoho lidí ví že právě vzdání se kandidatury ve prospěch prezidentky Čaputové umožnilo Slovensku její výhru a v konečném součtu pozitivnější variantu vývoje a očekávali tento smysluplný krok i tady)  opět výhradně a pouze ke svému nesmyslnému dostředivému narcistickému tripu. Kolektivně prospěšné prozření kandidáta bez šance na zvolení se tedy nekonalo. Ano, měl spoustu hezkých řečí o tom co společnost potřebuje, útočil i na ty, co na rozdíl od něj mají reálnou šanci, ale především všem odhalil, že jeho sobecké motivace a osobní virtuální světy, ve kterých zbloudilý lid konečně poznává jeho pravdu o tom, že právě On je tím kdo ho má vést, jsou pro něj vším. Skutečný zájem země ho totiž na rozdíl od patologického neukojitelného ega nezajímá. 

Naše civilizace se ale zcela obecně stala feťáckou dopaminovou párty, kde každý narkoman hledá svou dávku, kde může, někteří těžcí narkomané tak raději žijí v iluzivních světech a tvrdošijně si jejich nereálnost odmítají přiznat. Ti, co stojí mimo jejich iluzivní světy, vnímají nekonečnou bláhovost jejich představ a vnímají i jejich narcistickou dostředivou povahu, ale sám narkoman si toto nikdy nepřipouští. Pokud někdy ve světlé chvilce připustí, že zvolen nebude, zaskočí jiná dostředivá motivace: “Aspoň mě příště zase zvolí senátorem, prezidentský kandidát, to je přece Někdo!”. Narcis chyby nikdy nedělá. Nepřipustí si ani retrospektivně, že bylo bývalo správné upozadit své ego a dělat to, co je zejména v kritické době zdravé a prospěšné pro společnost. 

Pokud toto ale neudělají narcisové sami, musí to za ně udělat voliči a společnost. Sebestředný člověk jako zástupce lidu, to je přece oxymoron.

Současné prezidentské volby jsou bohužel přehlídkou lidí, které dostředivé síly zpravidla zcela ovládly. Nemluvím jen o psychopatech, co se prohlašují za nejvyšší bytosti Vesmíru - např. Buddhy (jako jistý kandidát, co se dokonce přejmenoval na Lumíra Lásku, protože Jiří Skála mu přišlo pro jeho velikost málo nóbl) nebo o soft verzi téhož principu manifestujícího se jako megalomanský ezokonspirátor Janeček, mluvím téměř o všech, co tyto své hybatele skrývají daleko lépe a sofistikovaněji. 

Jejich převaha ve startovním poli je neuvěřitelná zejména proto, že máme děsivou zkušenost z posledních dvaceti let, kdy patologičtí narcisté ovládli právě tento úřad.  A byla to pekelná a destruktivní jízda jak pro ně, tak celou zemi. Nejlepšího ekonoma Vesmíru sešrotovala jeho vlastní psychika do pozice šíleného kremelského apologety všeho, co pomáhá vždy a všude čímkoliv ničit vlastní zemi, a tak nakonec podporoval a podporuje největší zrůdy, co po této Zemi chodí. Druhého soutěžícího o prestižní titul Největší Český Narcis dovedla tato cesta k těžko logicky pochopitelné změti názorů a nepoctivých zvratů bez skutečné sebereflexe, kde za prospěšnou a moudrou ji nakonec nepokládá už vůbec nikdo, krom pár mafiánů co si ji pro své osobní zájmy pochlebováním vodí na narcistických provázcích, k této loutce připevněných. 

I ve světě vidíme nekonečně důkazů o tom, kam narcismus vede a jak dokáže nakonec porazit to, co je v člověku dobrého  (Musk atd.).

Přesto zahlceni povrchem toto hledisko nechceme vnímat jako prioritní. 

V současné volbě je evidentní, že reálnou šanci na zvolení mají tři lidé. U ostatních je evidentní, že zvoleni nebudou. tečka. Bez diskuze. Žádné ALE. 

Dva z těch ostatních s podporou, která může být na vahách rozhodující, se hlásí k tomu, co se dá označit za pozitivní pro-civilizační anti-totalitní program. Bohužel jim jejich vnitřní nastavení neumožňuje pochopit, že jejich jedinou možností jak reálně prospět v této volbě je odstoupit. Postup dvou reálně zvolitelných nebabišovských kandidátů (snad jsou oba k Babišovi skutečně opoziční) do druhého kola volby, který by se tímto kolektivně odpovědným krokem patrně umožnil, by byl léčbou, kterou tahle země potřebuje. Nepotřebujeme se opět rozhodovat jen mezi patologickou bezohlednou sebestřednou pologramotnou hloupostí a člověkem rozumným. Potřebujeme se vrátit do normálního světa, kde se rozhoduje mezi dvěma lidmi, dvěma programy, dvěma názory, dvěma psychologickými profily. Pokud toto tito dva nezvolitelní narcisové nechápou, nepochopili to základní a je otázkou, jestli takto nechápaví a k společnosti a jejímu vývoji bezohlední jedinci mají být v budoucnu bráni jako zastánci toho civilizovaného a zdravého, pokud to pro své vnitřní hybatele nedokázali v reálném světě upřednostnit. 

Zbytek narcisů ať klidně dál pro své chvilkové opojení v iluzivních světech kandiduje a bere Babišovy hlasy. Stav, kdy se to různě nezdravé a nevědomé pobilo mezi sebou, nás už zachránil vícekrát..

A tak tedy nyní k těm třem reálným kandidátům

1. Přijde mi trochu žinantní se vyjadřovat k nevzdělanému hotentotovi, jehož mentální kapacity stačily na život bezohledného, své okolí ničícího sysla, a jeho životní “moudro”, ve kterém je běh světa určován mlácením lopatkou (v reálném i přeneseném smyslu). Vyjadřovat se k člověku, který nezná nejzákladnější fundamenty země, které chce být nejvyšším představitelem, snad nemá vůbec žádný smysl. Pokud voličům bezvýhradnou dostředivost jeho motivací neukázal ani přesun jeho vlastního dítěte na Ruskem okupované území, kterým pan Sebestředný sám sebe ochraňoval před policejním vyšetřováním, neukáže jim to už patrně vůbec nic. 

Sebestředný šílenec, který sám dobrovolně zatáhne své děti do podvodů, aby se pak ve svém dostředivém iluzivním světě stal zvráceně naopak plačtivou ublíženou obětí, které oponenti podle něho “zatahují děti do politického boje”, by byl v jakékoli zdravé společnosti terčem posměchu, ničícím komiky satirického hypertrofovaného humoru tím, že je v realitě převyšuje. 

Je zajímavé že se takto nikdy nedojímal nad rodinami, které během svého podnikání zašlápl svou mocí jako obtížný hmyz, který neměl právo mu stát na cestě k monopolnímu postavení.

Ano, je hrozné že primitivní společenský parazit si na základě KD efektu myslí, že právě on je elitou co má vést zemi, ale to je situace spíše pro psychiatra a případ narušeného hardwaru. Osobně mi daleko více vadí lidé, kteří mají moudrost a znalosti a tak se tváří jako všichni jemu oponující svatí, krmící se frázemi o blahu společnosti, kteří ale přitom zároveň konají na základě obdobných dostředivých sil, které jim místo reality promítají trip iluzivních představ, že by se tím prezidentem opravdu mohli a měli stát. Každý hlas těmto narcistům je hlasem pro tohle kolektivní dostředivé zlo. 

Rozumíte, jak zvrácené tohle je? Znáte někoho, kdo by si dobrovolně nasadil do mozku parazity požírající mozkovou tkáň, protože by mu marketéři parazitů slíbili, že budou moc hodní? Jen se shodou okolností nechtějí účastnit diskuzí, kde by se mohl prokázat opak. Rozumíte, jak zdegenerovaný je národ, který v tak obrovském počtu není schopen identickou situaci na kolektivní úrovni reálně vyhodnotit? Odkaz č. 1

Je na čase si připustit, že skutečně velká část populace nechápe ani v základním svět, ve kterém žije, a nedokáže vyhodnocovat, co je pro ni přínosné a co nebezpečné. Nedokáží rozklíčovat motivace druhých a vidět kam SKUTEČNĚ chtějí zemi směrovat a jaké to bude mít pro ně důsledky. Pro ně je marketingová hra současného světa již zcela neproniknutelná. Právě pro jejich obří počet, ti co ještě uvažují reálně, musí být schopní inovativních řešení, jako je odstoupení zastánců zdravého rozumu z voleb.

2. Přiznám se že o jediné ženě v této trojici příliš nevím. Dalo by se lacině využít nahrávky na smeč a prohlásit že osoba, co za svůj největší problém považuje svou “krásu a mládí”, je perfektní součástí kolektivního sebestředného šílenství, ale tato osoba není tak známá a nebylo ji možné pozorovat tak dlouho, aby se toto dalo s určitostí tvrdit. Nulová sebereflexe ohledně problémů na její škole, kdy se naopak v rozporu s předkládanými skutečnostmi prohlásila za toho, kdo věc vyřešil, neukazuje nic příliš pozitivního, ale asi nikdo krom ní neví, co skutečně věděla a co ne. Pokud ona postoupí s hotentotem do druhého kola, bude mít můj hlas, i když mi přijde nebezpečně zajímavé, že osoba kdysi spolupracující s Babišem a jeho vládou označuje nálezy Národního akreditačního úřadu ohledně pochybení s placeným turbostudiem za předvolební kampaň. Nabízí se otázka: Je tato hotentotova “všechno je předvolební kampaň” nemoc infekční a přenositelná na druhé? 

3. Posledním z trojice je člověk, který, kdyby se kandidáti neregistrovali sami, ale byli odborníky vyhodnocováni a vybíráni ti, co se pro danou dobu nejlépe hodí, byl by bezpochyby na nejvyšších místech, pokud ne na tom vůbec nejvyšším. Je vlastně náhoda že podobného člověka s takovouto mezinárodní zkušeností tahle malá země vůbec má.  Navíc jako bývalý voják několikrát prokázal, že když je to správné, koná a jedná odstředivě. A to na samé hranici tohoto významu. Dobrovolně odešel zachránit se svými lidmi jemu neznámé cizí vojáky a nasazoval při tom svůj život. Tohle by mělo úplně stačit. Jaký jiný příklad ještě kdo může chtít, obzvlášť v kontrastu se světem sebestředných dopaminových narkomanů zajímajících se výhradně o sebe? Koho jiného posadit na post, který reprezentuje právě to kolektivní? Když slyším antikomunistické svaté bijce (vnímající jako nejdůležitější etapu Pavlova života předrevoluční pochybení, které na rozdíl od ostatních nepopírá) jak ho dehonestují, říkám si že tahle země je asi plná hrdinů nemyslících na sebe a zachraňujících cizí životy.  Jen nejsou v reálu nikde vidět a nikde nekandidují. Škoda. Každý člověk má a musí mít dostředivé síly, každý nekonečněkrát zhřešil, ale často platí že napravení “hříšníci” jsou tou prožitou zkušeností a jistého druhu cejchem úplnějšími bytostmi, pokud tou anti-narcistickou sebereflexí už poctivě prošli. Ano, mohl by to teoreticky být hazardér, co podobná nebezpečí vyhledává a rád eskaluje vojenské problémy, ale do toho obrazu nesedí to, proč naopak rozvážně mírnil tyto hlasy poté, co “ruská” raketa dopadla v Polsku.  

Generála Pavla znám podle vidění, on mě ne. Měl jsem možnost ho několik let občas “pozorovat”, včetně vztahů s místními, jeho žena vlastní velmi obyčejnou nenápadnou starou chalupu, kde oba tráví poměrně hodně času, chalupu, kolem které si ze své samoty zkracuji cestu do města. Proč si dovolím tvrdit že jemu a jeho motivacím důvěřuji, nemusí být směrodatné, protože je to individuální a osobní a tak poznámku k tomuto uvedu až v závěru textu. Odkaz 2.

Přiznejme si že tato země je nemocná, velká část obyvatel je přihlouplá a zvrácená a tato populační skladba žádné ocenění dobrému a pravdivému člověku na tomto postu nic nepřinese. Spíše naopak. Být jejím prezidentem není a nebude žádné terno, pokud nejste narcistický šílenec, který si funkcí a servisem kolem ní uspokojuje své přebujelé ego. Václav Havel měl přesah nad svými dostředivými silami, asi ne vždy je ovládal, ale vždy o nich věděl a měl skutečný nepředstíraný zájem o společnost a kolektivního dobro. Proto ve své funkci tak často trpěl. Pro ten přesah si ho jistá část společnosti bude ale ještě dlouho připomínat, zatímco ty dva narcistické případy po něm nikoli.   

I pro tuto zkušenost by měl být prezidentem obdobně nepatologicky fungující člověk, člověk kterého by měla společnost žádat, aby toto břemeno nesl. Je vlastně nedůstojné, aby se bytost s těmito kvalitami dožadovala podpory a používala, v soupeření se všemi těmi narcistickými patologiemi, marketingové triky tak, aby ji získala. Ale jinak to bohužel v demokracii nejde. Kandidovat se skutečným zájmem o zemi je kvůli tomuto nekonečně náročnější než kandidovat ze sobeckých důvodů a každému, kdo to dělá, patří úcta a obdiv.

Zdravá společnost by si uvědomovala, že se nyní ocitla ve velmi nebezpečné etapě dějin, v době, kdy snadný blahobyt končí a začíná nesmlouvavý a tvrdý souboj se silami, které stojí proti ní. Jsou to velmi silné a velmi nebezpečné, brutální a bezohledné síly z dílny ještě daleko šílenějších psychopatů než známe z našeho celkem kultivovaného prostoru. Máme za dveřmi vyšinutou, nás nenávidící zemi vraždící nejen cizí matky a děti, ale i své vlastní politiky a byznysmeny, často jen za drobné odchylky od jejího patologického kurzu. A tahle parodie na stát to jen tak nevzdá.   

Názor některých lidí, že ukrajinská krize jednou přejde a bude to stejné jako kdysi, je zcela mylný. I pokud nad touto temnotou zvítězíme, na dveře zaklepe další. Začíná totiž sklizeň všech sociálních, ekologických a ekonomických pochybení z naší minulosti. Zvládnout to můžem,e jen když se proměníme, v každé proměně je ale zvýšené nebezpečí zranitelnosti. Do této nebezpečné mlýnice proto nepatří marketingové prázdné produkty, narcisté opojení sami sebou nebo sebestřední parazitičtí šílenci. Patří do ní zkušený profesionál, co prokázal, že se nebojí postavit za druhé, protože to z principu fungování své mysli vnímá jako svou povinnost, člověk, co nedá přednost osobně výhodným zkratkám. Pokud takový člověk dokonce zná každého v organizaci zajišťující naši bezpečnost, tím lépe. Myslím že je rozdíl, když “do centrály” zavolá její bývalý důvěryhodný a vyhlášený šéf, než když zavolá jedna z neznámých “mladých a krásných”, nebo lhář a korupční podvodník spolčený s nepřátelským agentem. Proto myslím že to my bychom měli Petra Pavla žádat o to, aby v této době naší zemi pomohl, ne naopak. Osobně jsem mu za to, že toto břemeno dobrovolně zvedl, vděčný. 

Bylo by ale nespravedlivé obviňovat z narcismu pouze kandidáty a nepodívat se i na to, jak častý je tento hybatel v rozhodování voličů. I oni se v dnešní době rozhodují často ne dle racionálních osobních či zprostředkovaných analýz, ale na základě toho, jaká varianta přináší větší dopaminový rauš. Těžko se dá v jistých bublinách na sítích i jinde získat obdiv náklonností “ke komunistickému bezpáteřnímu prospěcháři s padákem” nebo paradoxně zároveň i k “válečnému štváči z NATO”. Tudy cesta nepovede, co takhle se předvést jako skutečný vlastenec, nebo jako skutečný všechny převyšující antikomunista vyznávající ty nejvyšší morální standardy nebo snad jako feminista uvědomující si potřebu žen ve společnosti nebo něco obdobně vznešeného a úžasného, to je lepší že? 

Hodně z nás se touhle povrchní dopaminovou cestou vydává bez skutečného porozumění proč. Proto je myslím podstatné prozkoumat, nejen pro koho se rozhoduji, ale i to Proč se pro něj rozhoduji. Jedině znalost obojího nám dá tu naši osobní nejsprávnější odpověď.

Existuje rovněž jedno velmi precizní hledisko, podle kterého člověk může najít, jak se nejen v této volbě správně rozhodovat. Všichni víme, kdo a proč vytvořil konspirační mašinerii s cílem co nejvíce poškodit tuto zemi, stejně jako ostatní země konkurující svou demokratičností oné zákeřné oligarchické pseudovelmoci. Pamatujeme jak tato mašinerie fungovala a kam nás táhla po celé roky. Ještě dnes slyšíme prohlášení Narcise II. o tom jak vrbětické výbuchy nemusí mít ruskou stopu nebo o tom jak i u nás produkujeme novičok a tak není jisté, kdo a čím v Británii vraždil a další potupné zvrhlosti.

Pokud nechcete tento typ brutálního asociálního agresivního a nespravedlivého světa tady, nedělejme to, co po nás tato mašinerie chce, dělejme přesně pravý opak, pokud nemáte čas vyhodnocovat a analyzovat kandidáty, toto je ten azimut, stačí si jen uvědomit, na koho tato zvrácená zrůdnost útočí nejvíc a koho si naopak zcela nevšímá, protože si ho přeje.

Můžete si být jistí že ruská mašinerie a stovky jejích inteligentních hlav analyzovaly, kdo je pro “ruský svět” největším nebezpečím a právě na toho byly a budou namířeny jeho konspirační hnojomety i sofistikovanější marketingové dehonestační produkty. Naopak tomu, kdo Rusku vyhovuje, i kdyby rozkradl celou EU na prach, nebude v tomto prostoru křiven ani vlásek, ten je pro ně totiž perfektní. Díky němu ušetří za rakety, neboť ten zničí nepřátelskou zemi zdarma bez nich. 

V časech, co přicházejí nebude lehké obstát, ta doba nebude naleštěnou přehlídkou, o které je každý z narcistických kandidátů přesvědčen, že ji snadno zvládne. Doba bude zkouškou a výzvou pro všechny. Půjde nám daleko o víc než jsou ty dva stupně Celsia v obýváku. Dva předchozí prezidenti a přední zákulisní hráči své doby daleko snadnější zkoušky nezvládli, zapletli se do skrytých vztahů, které často sami vytvořili tak, že dělali dokonce pravý opak toho, pro co byli zvoleni, a zájem cizích, nám velmi nebezpečných mocností byl a je pro ně často důležitější, než zájem vlastní země a jejího lidu.

Je třeba si tuto hrůznou skutečnost konečně přiznat a obrodit se z ní, jinak skončíme stejně vymytí jako občané země napadající cizí státy a vraždící její lid s pocitem, že ona sama je největší obětí zkaženého světa. Ano, právě tam končí dostředivá cesta.  Opakování tohoto by v přicházející době mohlo být pro nás již zcela fatální. Doba bude tak náročná, že nás ani sebelepší prezident nespasí, pokud se i my sami neproměníme a nepochopíme alespoň ty své dostředivé hybatele, které jsou společensky nebezpečné, pokud nepochopíme že konspirační vidění světa, narcismus (s tribalizací a neschopností proměny názoru) a sobectví nejsou nevinnou dopaminou hrou sebou posedlých narkomanů, ale nečím co nás může všechny zničit

Osobně mezi kandidáty vidím jediného člověka, který má na to, tuhle dobu zvládnout a zemi a nás jí provést. 


Odkaz 1

Narcismus na individuální úrovni se často spojuje s nějakou kolektivní formou zla, která lépe saturuje jeho potřeby. Není to příliš velkou psychologickou záhadou, že právě ona různá zla se nakonec “přitáhnou” a postupují symbioticky pospolu. Narcisté často končí v područí lží a dezinformací, které dále šíří, občas se sice stane, že toto zlo je již tak evidentní, že je odhaleno, a tak i narcis sám správně vydedukuje, že vztah k němu nesmí být již nadále otevřený a pozitivní, ale odmítavý nebo skrytý. To je případ Zemana, který Rusko povrchně zavrhnul, ale dál si všechny proruské mafiány kolem sebe nechal a pokračuje v dělání toho, co může lidem této země škodit, a připravit tak půdu pro jemu bůhvíproč bližší děsivé režimy. Tímto postojem se opět dostává do harmonie s Babišem, který ví, že čím hůře se lidem nyní povede, tím větší je jeho šance na návrat na premiérský post. Nutno říci že oba jsou ve svých skrytých snahách velmi úspěšní.

 Ukažme si to na jednom netriviálním případu. Dosazení Babišova dlouholetého koně Michla do čela ČNB a jeho erdogovská politika nízkých úrokových sazeb, tolik výhodná pro velké dlužníky jako je předlužený Agrofert, vedoucí nakonec k obří inflaci a znehodnocení vkladů běžných lidí, co státu a ČNB uvěřili, že spořit je odpovědné, moudré, správné a nerizikové.  Nahrazení vyšších sazeb devizovými intervencemi rozpouštějícími Rusnokem nahromaděné devizy nemůže fungovat věčně.  Zbytečná inflace z dílny ČNB znamenající “drahotu pro naše lidi” se následně v marketingové dílně Babiše hodí na vrub vlády a přicházející bída bezpečně nažene skutečných příčin nevědomé obyvatele do náruče právě těch sebestředných šílenců se sobeckými zájmy, kteří za touto proinflační politikou v povzdálí stojí a smějí se. Tohle není win win, to je win win win, protože do inflace se dobře schovají i vyšší marže a zisky např. v potravinářství a zemědělství, kterých jsme poslední dobou svědky. Takže ten, co se tak chce “pro ty naše lidi” rozkrájet, je v reálu tohoto zcela zvráceného a opačného světa tím, kdo jim jde nejvíc po krku a pro svůj individuální prospěch opět nebere v potaz jejich zájmy. Ale tohle se v Prchalově marketingovém světě dá snadno otočit další kvalitní kampaní a lhaním. Hlupákům se totiž vládne snadno. 

Odkaz 2. Generál

Když jsem jeho nepřehlédnutelnou vizáž poprvé před lety uviděl venku v sousední vsi, na lavici pod stromem jediné tamní hospody (IV. cenová), byl mi ten obličej povědomý. V téhle chvílích často nevíte, kam člověka zařadit a rozptyl, v kterém pátráte, sahá od herce v reklamě po prodavače v elektroinstalačním velkoobchodu. Mozek běží a vy vypadáte jako blb, co se svým IQ 75 zírá na vše nové a neznámé, co upoutalo jeho zájem, a tak nezbývají ani žádné závity pro objednávku piva kvůli, kterému tam přišel. Ta osoba té nepříčetné zírající osobě povídá klidně a jednoduše “dobrý den” a dál si hledí svého piva, asi s vědomím že i místní blb si zaslouží pozdrav.  

Nakonec to, odkud ten obličej znám došlo i mně. Navštívil jsem v tom překvapení svého kamaráda bydlícího nedaleko hospody, co je v té vsi významná figura, protože dodává všem palivové dřevo a řezivo a má bagry a traktory a říkám mu “ty vole, (asi se nehodí předstírat že na vsi nemluvím nekulturně) do tý vaší putyky chodí generál Pavel?” … a on chvíli přemýšlel a pak říká, “jo, tomu sem nedávno vozil nějaký dříví, říkal že byl někde v armádě”. Tak jsem mu dal přednášku co to bylo za “armádu” a na jaké pozici tam byl, ale jeho to zas tak moc nezajímalo. Pro něj to byl člověk co je normální, nanadřazuje se a nenaparuje a baví se s lesním dělníkem stejně jako s šéfem OSN. (Lidi co mají různé “celebrity” za sousedy ví, že toto rozhodně není samozřejmé, spíše naopak.) Ve vesnické realitě s hraním a s přetvářkou, co funguje na sociálních sítích, často nepochodíte a to, co jste, dlouhodobě neskryjete. Tohle chování mě při mé skeptičnosti docela překvapilo, a tak jsem občas mimoděk pozoroval dál, moje rebelská část např. kvitovala, když pravidelně viděla jak tato místní “celebrita”, kterou tak tenkrát nikdo z místních nebral, zvala lidi, co mu byli přidělení jako ochranka, místo jejich “práce” (předpokládám že např. schovávání v křoví atd.) do té hospody pod strom. A to na pivo, které já, malý pivní snob, pokládám za pro mou pusu nedostatečné. (Tomu pivovaru se ale netuším jak povedlo udělat jedno vynikající pivo  - Stout a nějakou shodou náhod tenhle netradiční typ piva tahle vesnická hospoda točila, i když ho nikdo nepil, a tak jsem tam na něj chodil, protože jsem si ho kdysi oblíbil na druhém konci světa, kde se nic jiného taky pít nedalo.  Nakonec ho zde točit přestali protože všichni stejně pili místní ležák a já to s těmi svými dvěma pivy takto amatérsky neutáhnul…ale to sem asi nepatří). Asi když zažijete v armádě pro většinu lidí nepoznaný diskomfort, tak už pak nepotřebujete snobské zámky ve Francii k rekreaci a nejdražší tamní vína a stačí vám stará chalupa a místní podprůměrné europivo (snad toto nečtou místní, kteří jsou na to své pivo tak hrdí, že si samolepky s jeho logem lepí na auta).

Po cestě kolem té chalupy jezdím docela často autem nebo na kole na lesní single traily, a tak vím, že ten člověk není marketingový herec, ale že prostě skutečně je normální. Mému dalšímu já se např. i líbí, jak se nebojí manuální práce, i když by si patrně mohl zaplatit lidi na cokoliv. Jsou asi tací,co ví, že žít normální život je spokojenější a šťastnější cesta než neustále kumulovat majetek a spekulovat s ním.  

Abych jen neglorifikoval a zároveň ukázal že ideál neexistuje a že každý volič má v sobě dostředivé síly, které mohou racionální analytická hlediska převážit nějakým marginálním emočním zveličeným pohledem, tak uvedu jak by to mohlo být v mém případě. Já se svojí hlavou bych se např. ve vztahu k němu mohl zaseknout na tom, že máme pěstounské dítě romského původu a ta poznámka o Pavlově dětství u Šípa byla z tohoto pohledu velmi nešťastná. Mohl bych se také přidat k těm kritizujícím komunistickou minulost v těch přelomových letech, protože Já! jsem přece se dvěma dalšími v aule před celým gymnáziem a vystrašenými a vyděšenými učiteli, pár dní po 17. listopadu,  tajemníkovi OV KSČ dokázal říct, co si o jeho verzi událostí na Národní třídě, o které nám přišel vykládat, myslím. (Když zdánlivě pozitivní kolektivně prospěšný krok zpětně zanalyzuji, tak zjistím, že za tím nebylo žádné bohulibé kolektivní hledisko nebo vědomé následování nějakých odstředivých sil, ale šlo naopak klasické dostředivé zatmění člověka, co podvědomě nadevše nesnáší tenhle druh manipulující podlostí a lži, a tak nepřenýšlí nad důsledky).  Mohl bych také chtít, aby byl můj kandidát podle mého přesvědčení daleko více zelený a zahodil svou motorku atd., ale chápu že bez vítězství ve vojenských i nevojenských bitvách s tupostí fosilních diktatur se k té ekologické bitvě o naši budoucnost nemusíme vůbec dostat. 

Mohl bych tohle všechno a nějakou část svého podvědomí bych tím i uspokojil a nadřadil se a narcisticky se chvilkově potěšil, což by ale bylo, vzhledem k tomu že já jsem pro druhé vlastní krk nikdy nenasadil, umělé, ubohé a trapné. 

Rovněž jsem snad poučen situací 10 let starou, kdy jsem chtěl jen toho svého (Jiří Dienstbier). Když tenkrát neústupní lidé, co nechtěli za žádnou cenu pochopit, že po šílených korupčních asociálních Topolánkových letech je voličstvem voláno naopak po sociální levici, a tak místo kultivovaného antikorupčního levičáka, jako byl Jiří D., dostali svou mediální mocí do druhého kola nezvolitelného člena nepopulární vlády a výsledkem tohoto sobeckého dostředivého kalkulu bylo to nejhorší - narcistický prokorupčnický destruktor této země na dlouhých 10 let. Nešel jsem tenkrát v druhém kole volit. Trávil jsem totiž předvolební dny na sítích bojem s těmi, co marketingovou masáž pro KS dělali a vysvětloval, kam jejich cesta povede a kam by naopak vedla cesta propagace toho, kdo tehdejšímu volání po nekorupčnosti odpovídal nejlépe, toho, kdo by si se Zemanem v přímém souboji druhého kola poradil. Když se pak vše stalo tak, jak bylo logické a snadno předpověditelné, nešel jsem v druhém kole volit proto, že jsem dostředivě chtěl, aby si to ti jinak inteligentní kavárenští manipulátoři pořádně vyžrali (manipulátory za Zemana jsem se nezabýval) . Byla to chyba, máme umět hodit marginálie za hlavu a bojovat i za to co není přesně na našem oblíbeném talíři, ale je to přesto to nejlepší v kolektivní perspektivě. Měl jsem volit KS a kdyby nás bylo víc, tahle ruská doba temna, za kterou se myslící člověk musí stydět, by se vůbec nestala a nezdegenerovala by tolik dalších lidí, co ve zmatku světa hledají své jednoduché iluze.  Proto půjdu ve druhém kole volit proti pologramotnému hotentotovi kohokoli. Zároveň neříkám, že mají všichni dojít ke stejnému závěru, jako jsem došel já, ale troufnu si tvrdit že je nutné, abychom podobnou racionální analýzu, s porozuměním toho co kolektivně nyní potřebujeme, podstoupili všichni.

Nevím jestli tahle nebezpečná a hrozivá doba nás donutí k uvědomění, že tenhle blahobytný čas snadných dopaminových her skončil a jde nám skutečně o krk, a máme si tedy dát na té analýze opravdu záležet.

V mé skeptické hlavě se zdá pravděpodobnější, že to opět nedokážeme a naše vnitřní hry, o kterých nemáme ponětí, že se na pozadí naší mysli odehrávají, opět převáží. Přál bych si, aby to bylo jinak a mohli jsme se po tolika letech přestat stydět za člověka zastávajícího onen nejvyšší post. Pokud se tak nestane a u té chalupy bude příští léto svobodný nezaměstnaný Petr Pavel opět něco kutit nebo jen tak sedět, možná se osmělím a zeptám se ho, jestli by v tom zaslouženém důchodu nechtěl náhodou  se sousedem z nedaleké samoty zajet do Alp, vylézt nějakou kilometrovou stěnu s výhledem na to všechno pod ní. V té výšce člověku dochází spousta věcí a s nadhledem si uvědomuje, že např. sloužit se svými tolikrát prověřenými odstředivými silami národu, který si je pro svou dostředivost nezaslouží, je vlastně nesmírně frustrující a zničující a je tak vlastně lepší přijmout fakt, že současná společnost si “zaslouží” někoho úplně jiného. Bylo jistě správné zkusit té entitě nadřazené individuální existenci sloužit, bylo by zbabělé své zemi v této chvíli nepomoci, ale pokud to bude pro psychologické rozpoložení členů této společnosti odmítnuto, je možná čas pochopit, že se lze vlastně oddat ještě většímu celku nad námi, třeba jen tím že děláme co nás baví a tak třeba lezeme Jeho hory a vnímáme s úžasem Jeho dílo, dílo kde věci jsou vždy přesně tak jak mají být. 


Veselé a klidné Vánoce všem. 




4
Vytisknout
8666

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2022